Čtení na tyto dny

Z plných plic

Na pně kolměji
slunce dopadá

Zvedá ke kamni kámen

Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů

Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami

Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst

Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat

Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Mizející škůdci ovocných stromů


Jakub Beránek, č. 3/2014, s. 24-25
Ostruháček švestkový (Satyrium pruni).
Ostruháček švestkový (Satyrium pruni). Foto Jakub Beránek

Za pět minut dvanáct

Největším problémem poslední doby je, že chceme co nejvíce a nejlépe hned. Dalším velkým neduhem je, že vše měříme na délku lidského života. Všechny dlouhodobější záležitosti nás prakticky nezajímají a nehodláme do nich investovat ani čas, natožpak peníze. Tímto přístupem však neničíme pouze sami sebe, ale především vše, co nás obklopuje, tj. naše vlastní životní prostředí. Ženeme se za vidinou čisté produkce a zapomínáme, že je pouze jedním z mnoha požitků, které člověk běžně využívá. Vždyť relaxování pod mladým stromkem nabízí zcela jiné potěšení než pod rozložitou korunou vzrostlého stromu.

Dnes si již naštěstí uvědomujeme, že staré či různě poškozené stromy jsou velmi důležitou součástí naší přírody a krajiny. Bohužel cesta k osvícení byla dlouhá a během ní zmizelo mnoho těchto stromů, což ovlivnilo populace celé řady zajímavých a krásných druhů hmyzu, které v tichosti mizely z našich sadů, parků i zahrad.

Mizející brouci

Typickým příkladem je krasec třešňový (Anthaxia candens), nápadný, pestře zbarvený brouk, vázaný svým vývojem především na staré třešně a višně (Prunus sp.). Jeho velikost se pohybuje kolem 1 cm a každého pozorovatele zaujme červenými krovkami se sedlovitou, černomodrou až černou skvrnou podél krovkového švu, v jejíž přední části je modrozelená trojúhelníková výseč. Hlava a štít jsou zelenomodré až modré. Jeho larvy se vyvíjejí pod kůrou osluněných kmenů a silnějších větví. Brouci se objevují na přelomu dubna a května, kdy sedají na květy a listy třešní, případně hlohů. Koncem května oplodněné samičky kladou na kůru spodních partií kmenů či větve vajíčka. Larvy se kuklí v srpnu a hotoví brouci následně přezimují v kukelných kolébkách. Ačkoliv je krasec třešňový pestře zbarvený, je velmi snadné jej přehlédnout. Nejčastěji na sebe upozorní typickým trhavým pohybem nebo krátkým přeletem z listu na list. Přestože jen ve východních Čechách bylo nedávno potvrzeno 120 aktivních lokalit, patří krasec třešňový dle červeného seznamu mezi zranitelné druhy. Jeho výskyty není dobré přeceňovat, neboť vedle nadmořské výšky je dalším limitujícím faktorem jeho existence právě přítomnost starších osluněných stromů.

Zatímco z přítomnosti krasce třešňového se můžeme těšit ještě na mnohých místech, u jiných druhů krasců je situace mnohem tragičtější, neboť již z našeho území pravděpodobně vymizely úplně. Jedná se např. o krasce hnědého (Perotis lugubris), který se rovněž vyvíjí ve dřevě starých ovocných stromů slivoní (Prunus spp.). Tito ploší, bronzově hnědí brouci, dosahující velikosti kolem 25 mm, se objevují v květnu a červnu na listech a kmenech živných rostlin, na jejichž bázi kladou vajíčka. Jejich vývoj trvá 3-5 let. Oblastí jejich výskytu byla jižní Morava mezi Brnem a Rakouskem. V meziválečném období bývaly případy, kdy jejich výskyt v meruňkových sadech byl srovnáván s občasným přemnožením chrousta obecného (Melolontha melolontha). Stačilo však pár drobných změn a počty brouků začaly prudce klesat. Vzhledem k tomu, že krasec hnědý potřebuje pro svůj vývoj osluněné paty stromů, byl pro něj první ranou zánik pastvy v sadech. Dalším problémem, který rovněž razantně snížil populace tohoto druhu, bylo ošetřování kmenů ovocných stromů vápenným mlékem. Poslední tečkou pak byl rozvoj intenzivně ošetřovaných ovocných velkovýsadeb, kde již prostě tento druh neměl šanci. Díky podobnosti vývoje postihl obdobný úděl i jeho blízce příbuzného krasce temného (Capnodis tenebrionis). Tyto černé, 12-28 mm velké brouky s bělošedým štítem bývalo možné potkat ještě v 1. polovině minulého století i v některých částech Prahy. Poslední jeho známou lokalitou však nakonec zůstaly Pavlovské vrchy, kde v jeho skrytý výskyt někteří odborníci ještě tajně doufají.

Za vyhynulého byl před několika lety označen i tesařík broskvoňový (Purpuricenus kaehleri), který byl historicky poměrně častým druhem ovocných sadů jižní Moravy a středních Čech. Došlo naštěstí k chybě, neboť tento kriticky ohrožený druh v ČR prozatím na 2 místech recentně přežívá. Základní zbarvení brouků je černé s červenými krovkami, na nichž je nápadná černá kapkovitá skvrna. Brouci jsou velcí 1-2 cm a vedle zbarvení na sebe upozorní nápadně dlouhými tykadly. Dospělci se objevují od konce května do začátku srpna, kdy je lze najít jak na kůře, tak na květech nejrůznějších rostlin. Jeho vývoj, který trvá 2-3 roky, probíhá jak v živém, tak mrtvém dřevě starších listnatých stromů, jako jsou duby (Quercus spp.), kaštanovník jedlý (Castanea sativa), hrušně (Pyrus spp.), broskvoně, meruňky (Prunus spp.) aj. Na rychlém úbytku tesaříka broskvoňového se podílelo nejen zapojování řídkých lesostepí a invaze trnovníku akátu (Robinia pseudacacia), ale i zánik soukromých sadů a plošná aplikace insekticidů v průběhu 40. a 50. let minulého století.

Ohrožení motýli

Vlivem insekticidů byly vedle brouků zdecimovány i populace mnohých druhů motýlů. Typickým příkladem je pí- ďalka skvrnopásník angreštový (Abraxas grossulariata), která je nápadná bílými křídly s řadami černých, z části žlutě vroubených teček. Motýli létají v červenci, kdy kladou na listy angreštů svá vajíčka. Mladé housenky pak následně přezimují ve spadaném listí a na jaře pokračují v žíru, po jehož ukončení se v průběhu června kuklí. S. angreštový býval ještě v 1. pol. min. století uváděn jako významný holožírový škůdce. Dnes je ovšem řazen mezi vzácné druhy, vyskytující se jen výjimečně.

Podobně by se dal uvést i příklad běláska ovocného (Aporia crataegi), který rovněž býval v minulosti považován za kalamitního škůdce. Patří k větším druhům bělásků s rozpětím křídel kolem 5-6 cm. Jeho bílá až smetanově bílá křídla mají černé žilkování bez dalších skvrn. Motýli létají od května do začátku července. Samičky kladou vajíčka ve shlucích na koncové větvičky živných rostlin, kterými jsou především hloh (Crataegus spp.), ale i slivoň (Prunus spp.), hrušeň (Pyrus spp.), jeřáb (Sorbus spp.), jabloň (Malus spp.) aj. Mladé housenky společně přezimují v několika k sobě sepředených listech, tzv. hibernakulu, a na jaře v době rašení pupenů obnovují svoji aktivitu. Kuklí se nejčastěji na přelomu května a června. Ačkoliv býval bělásek ovocný rozšířen po celém našem území, v 2. polovině 20. století začal mizet a v 90. letech min. století byl již považován za vyhynulého. To však netrvalo dlouho, neboť se k nám začal zpět šířit z Německa. Hlavní příčina jeho úbytku spočívala opět v intenzifikaci sadařství, čímž ztratil tento původně lesostepní druh i své náhradní biotopy.

Obdobně lze v ovocných sadech poukázat např. na úbytek ostruháčka švestkového (Satyrium pruni), který bývá díky nenápadnému způsobu života často přehlížen. Jde o drobného motýla s rozpětím křídel kolem 2,5 cm, který získal své jméno díky malým, světle zakončeným ostruhám na zadních křídlech. Rub jeho hnědavých křídel s větším či menším počtem tmavých skvrn je po obvodu oranžově lemován. Motýli létají od konce května do začátku července. Po přezimování vajíček se v dubnu následujícího roku líhnou housenky, které se po dokončení žíru kuklí na větvičkách či listech. Vzhledem k tomu, že housenky ostruháčka švestkového se živí vedle listů švestky (Prunus domestica) především trnkou (Prunus spinosa), která v poslední době zarůstá mnohé nevyužívané pastviny, je u tohoto druhu, oproti předchozím, možné očekávat rychlejší obnovu jeho populací.

Možná jsme se probudili včas

V podobném duchu by bylo možné pokračovat. Existuje mnoho studií, které upozorňují na prokazatelný úbytek či vymizení mnoha druhů hmyzu z intenzivně obhospodařovaných ploch. Je jen otázkou, zda druhy vytlačené z těchto míst postihne v jejich náhradních útočištích nějaká další pohroma či nikoliv. Snad je možné doufat, že s plošným zaváděním uplatňování zásad integrované ochrany rostlin v českém zemědělství se bude celková situace v biodiverzitě naší krajiny jen a jen zlepšovat.


Ing. Jakub Beránek, Ph.D., (1978), odborný asistent Ústavu ochrany lesů a myslivosti Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně,
jakber(zavináč)tiscali.cz

Seznam použité literatury je uložen u autora.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu