Čtení na tyto dny

Z plných plic

Na pně kolměji
slunce dopadá

Zvedá ke kamni kámen

Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů

Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami

Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst

Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat

Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Letošní letní slunovrat v parkové krajině orchidejových luk Bílých Karpat


Věra Jelínková, č. 3/2014, s. 28

Je třeba využít co nejlépe světla nejdelšího dne roku, inzeroval Ing. Igor Kyselka, CSc., jenž tuto výpravu vedl.

Jak jsem v tu nehoráznou brzkou hodinu dotápala na nádraží nevím, ale faktem bylo, že jsem nakonec coby členka pětičlenné skupinky podřimovala ve vláčku směr Veselí a Strážnice, kde na nás čekali další tři členové malé expedice oskerušovými stezkami.

Vyrazili jsme slušným tempem, které notně ochablo už na prvních metrech i proto, že naše cesta vedla třešňovou alejí. Kdo zná pohled na modré nebe přes korunu třešně v letním červnu, kdo rád cítí sladkost těchto plodů a prsty má polepené od jejich šťávy, ví, o čem mluvím.

První zastávka u kamenného kříže, impozantního, ukrytého v čtverci stromů.

Naučnou Šumárnickou stezkou na vinohradní horu Žerotín - cestou necestou zahrádkami jsme se dostali až k obdivuhodně mohutnému kmenu Adamcovy oskeruše, snad 400leté stařenky, možná i pamětnice třicetileté války a popravy 27 českých pánů, jež má také výročí. Obdivovali jsme její mohutný kmen, vznosnou korunu, obcházeli ji, kůru pohladili, vnímali život stromu, přemýšleli, co vše strom viděl, zažil, pamatuje, co vše by mohl vyprávět, kdyby… Votivní kaple zvláštního tvaru, trošku podobná tunelu mne nezaujala. Zato kříž na vrchu Žerotín ohromil svou velikostí, výškou a trnovou korunou v závratné výši. A další kříž a vůbec hojně sakrálních památek, jež vypovídají o krajině a jejím lidu. Z Žerotína sestupujeme k Hutařské búdě. Hutaři hlídali vinice. Ochutnáváme víno, maceráty i pálenky. Karlova oskeruše. Snad 300letá. O kousek dál další. Přes Radějov k plastikám krokodýla, hada a medvěda. Výstup pěkným lesem, dubinou, na rozhlednu Travičná. Objali jsme pěkný kus vesmíru. Vysoká 34 metrů, 177 schodů. Vidíme i Pálavu, Beskydy, Bílé Karpaty, Hostýnské vrchy…

Pod rozhlednou leží salaš Travičná. Okouzlila mne na první pohled. Ovečky, kozy, černý kozel mne přátelsky pozdravil a komonici lékařskou, která trčela z kapsy batohu, mi zabavil, a než jsem polkla, byla v něm, posloužil si. Ukázky, kterak žijí horalé, pastevci, ti nejchudší z chudých. I bohyně. Jednoduchá stavení, pec, postel, výměnek vedle, ještě méně vybavený. Lidé byli otužilí, nerozmazlení, stačilo jim tak málo! Jezírko, kde na můstku ležela Olga v poloze pastevce a hleděla do vody. Množství plastik, průlezek pro děti ve svahu, úžasný prostor.

Lučina, přehrada, oběd.

Národní přírodní rezervace Čertoryje - rozsáhlý areál orchidejových luk s typickými starými solitérními duby působí charakterem velkorysého krajinářského parku. Hned zkraje se snoubí třešeň s dubem, kmeny propletené jako cop, mystika milenců všech dob, symbol symbolů. Stromy-solitéry zde mají možnost rozrůst se do prostoru, podoba s parkem v Sanssouci. Chrastavce, omany, zvonky, kopretiny, jetely. Kolem památné Špirudovy a Tomečkovy oskeruše do Tvarožné Lhoty. Oba stromy jsou solitéry v trávě, ve svahu, chtělo by to víc času, zůstat u stromu, zamyslet se, postát a žmoulat čepici v ruce s úctou. Cestou jsme postrádali mladé stromky oskeruší, je třeba myslet na potomky, na ty, co přijdou po nás, uchovat krásu. A tak s povděkem přijímáme cestu k silnici, vroubenou stromy mladých oskeruší, celá alej mladých stromů. V Tvarožné Lhotě jsme navštívili malé muzeum oskeruší, viděli, slyšeli, zakoupili, utíkali na autobus.


MUDr. Věra Jelínková (1952), pracuje na lince důvěry, milovnice přírody, verajel(zavináč)gmail.com

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu