Vstup pro předplatitele: |
Přivez mi něco živého -
- utíká Katka k tatínkovi
startujícímu mezi paneláky auto
Něco živého Určitě
Nezapomeň tati
(Jindřich Zogata)
Původní stav
Jsem sice absolvent Fakulty výtvarných umění a zaměstnán jako počítačový expert, ale jako bonsajista od dětství a nadšený milovník rostlin jsem si v roce 2007 pořídil vlastní zahradu v Brně-Soběšicích. Pozemek o rozměrech zhruba 30 × 30 m v údolí Soběšického potoka, sevřený ze severu zalesněnou strání a obklopený pastvinami se mi zalíbil především svým přírodním okolím a relativní blízkostí Brna. Převážně glejové půdy ležely několik let ladem a kromě dvoumetrových zlatobýlů a všudypřítomných kopřiv zde rostlo množství ovocných stromů a keřů (zelená renklóda, mirabelky, stolní vinná réva, jabloně Spartany a zimní se žlutou slupkou, vlašský ořešák, hrušeň, černý a červený rybíz, broskvoň, arónie) a také několik šeříků a jehličnanů. Ke změnám jsem se rozhodl přistupovat v duchu permakultury a pomýšlet tak i na širší dopady svého konání.
Retrospektiva vad
Člověk se často zamiluje na první pohled a pak je každá rada marná, nyní bych po zkušenostech věnoval výběru pozemku větší kritickou pozornost. V roce 2007 jsem neměl auto a bydlel jsem na brněnském sídlišti Lesná, odkud trvala pomocí MHD cesta do Soběšic 20 minut. Pokud dnes ale vezu ze vzdálenějších Židenic dítě, psa a nějaký náklad sazenic nebo včelích rámků, neblaze se projeví špatný přístup autem k zahradě. Půda nepatří mezi nejbonitnější. Odlehlé lokality rádi navštěvují pobertové. V údolí potoků může být mrazová kotlina, kam po západu slunce stéká chladný vzduch. V takovém mikroklimatu se aktinídie a meruňky pěstují velmi obtížně. Také je vhodné pomyslet na vodu. Zaplaťpánbůh za potok! Zavlažovat větší plochu záhonů taháním vody v konvích je příjemný tělocvik, ale poněkud časově náročný. K distribuci zálivky je nejvhodnější využít elektřinu, která na zahradě také chybí. Pozemek není stavební, příště bych si na cuzk.cz parcelu řádně prolustroval. I ta srážková voda se nejlépe zachytává ze střechy. Ve zkratce: je ideální mít zasíťovaný, mikroklimaticky příznivý, stavební pozemek s přístupovou komunikací a nejúrodnější půdou, bez přemnožených škůdců a v sousedství dobrých lidí. Takové ale nebývají zrovna laciné. Zvolíme-li však kompromisy v podstatných otázkách, můžeme se po změně životní situace, kterou v současnosti nemůžeme plně nahlédnout, docela divit.
Hraboši
Hlavními škůdci se ukázali být hraboši, kterým zřejmě vyhovuje odlehlá poloha pozemku, kam se nechce chodit na lov ani vesnickým kočkám. Hraboši milují bezpečí nastýlky mulče, která se obvykle praktikuje v rámci ekologického zahradničení. Také teplé zimy přispívají k tomu, že jsou přemnožení a podrývají kořeny všech sazenic. Často se tedy stává, že zejména zelenina živoří nebo nepřežije opakované nadzvednutí kořenů. Slepýši a ještěrky, kteří osídlili můj „užovkový“ hadník, bohužel nepatří mezi predátory regulující stav hlodavců. Dosavadní zkušenosti s plašiči nejsou uspokojivé. Nejvíce pozornosti budu v nejbližší době věnovat pečlivému rozmístění pastí živochytek. K používání jedů mám v tomto případě zásadní výhrady.
Pilatka švestková a spol.
Pokud nejste pomolog, může vás překvapit vysoká míra nejistoty, zda se dočkáte na svých ovocných stromech úrody. Jelikož se vyhýbám ošetření látkami, které jsou jedovaté nebo karcinogenní, a znalosti přírodních prostředků teprve postupně sbírám, může své potřeby volně realizovat dlouhá řada obalečů, pilatek, zobonosek, drvopleňů, píďalek, rzí a monilióz. Sezona za sezonou je v mém případě diametrálně odlišná. První rok jsem sklidil koš výborných hroznů z pár hlav révy na plotě, následující rok skoro žádné. Nějaká jablka a špendlíky jsou vždycky, ale se švestkami a meruňkami je problém. Typicky střídavou úrodnost pozoruji u zelené renklódy, jednu sezonu se větve prohýbaly pod tíží slaďoučkých plodů a v další jsem sklidil jeden kus a následující jaro to vypadalo na konec samotného stromu, kdy třetina kosterních větví uschla. Určitý úspěch jsem zaznamenal s postřikem vývarem z dřeva hořkoně (Quassia amara), který těsně po odkvětu slivoní zabrání pilatkám švestkovým, aby jejich larvy navrtaly a zničily mladé švestičky. Také lepové desky pomáhají, ale vzhledem k nutnosti časté obměny vycházejí docela draho. Důležité je správné načasování zásahu a především znalost škůdce a prostředků jeho omezení. Ekologických variant je dnes k dostání velmi mnoho. Zatím si nevím rady s kamenitostí hrušek.
Co se stromy
Jabloně, které stály příliš blízko u sebe, jsem vykácel, aby měly koruny dostatek světla a prostoru. Začal jsem studovat zákonitosti řezu ovocných stromů. Vylamování vlků, vyvazování do vodorovné polohy a správný řez vinné révy mají zásadní význam. Broskvoň a třešeň jsem vysadil nedaleko kamaráda - opylovače. Kolem báze kmene vysekávám pravidelně burinu, jinde jsem vysadil medvědí česnek, který může působit léčivě pro strom a je skvělý i na chleba s pomazánkou. Jiné multifunkční řešení je, že rád po stromech nechávám něco pnout: schizandru, akebii, aktinidii nebo vinnou révu. Při vysazování nových stromků je potřeba představit si, jak budou stínit na sever a západ, až budou vzrostlé. Velmi důležitá je lokalita, vysazovat do vyšších poloh a mrazových kotlin meruňky je hazard a jejich plodnost loterie.
Co se osvědčilo
Obecně jsem velkým příznivcem trvalek a dřevin, i těch divokých anebo nepůvodních, jež u nás nemají mnoho škůdců. Stejně jako dnes většině lidí v produktivním věku mi nezbývá mnoho času na nekončící okopávání a zalévání zeleniny, kdy mě demotivuje podrývání hrabošů. Výjimkou je odolný a chutný mangold. Přece jen raději se ale procházím řadami plodících angreštů, rybízů a kamčatských borůvek. Osvědčil se mi živý plot z dřínu, který po pěti letech dal dost dřínek na originální marmeládu. Vloni poprvé vykvetl větší z roubovanců muďoulu (Asimina triloba), zvaný „banán severu“, ale plodů se dočkám snad až letos. Některé odrůdy remontantních malin kvetou až do zámrazu. Ostružiny se divoce šíří všemi směry a jejich šlahouny se samy hříží. Každoročně ze země do výšky vyrůstající proskurník lékařský mi také dělá radost. Podobně jako chmel je podle databáze jedlých rostlin (www. pfaf.org) velmi vhodnou bylinou k jídlu. Jedlá chryzantéma dorůstá obrovských rozměrů. Nadšení návštěvníků působí čokoládová máta. Těším se na plody čínské datle (Ziziphus jujuba) a křížence tomelu (Diospyros kaki). Úžasně rychle vyrostl jeden samičí rakytník. Po přejití mrazem rád mlsám přímo ze stromu „zhniličkovatělé“ mišpule.
Nebojte se včel
Bezesporu největší užitek na zahradě mi přinášejí včely, které jsem si v létě 2009 přivezl v počtu tří plnohodnotných rodin (produkčních včelstev). Kromě dokonalejšího opylení, což ovšem nemám přesně podloženo a kvantifikováno, vytočím z jednoho včelstva v průměru 30 kg různého druhového medu. Prostor zahrady je vyplněn bujícím životem a koncentrovanou energií. Chovám velice mírné plemeno včely kraňské, takže v průběhu snůšky se mnou nahlížejí do včelstev i kamarádi se svými dětmi bez ochranné kukly a nabírají si prstíky čerstvý nektar přímo z plástve. Snad jen kdybych chtěl přes den přímo před česny, v letové dráze včel, kosit nebo okopávat, vysloužil bych si varovné žihadlo. Včelaření je méně časově náročné než chov drůbeže a úspěch je závislý spíše na znalostech a jejich včasné aplikaci. S pomocí literatury a zkušeného kolegy se dá zanedlouho naučit základům včetně chovu matek a vlastní praxí pak zkušenosti prohlubovat a zjemňovat. Stalo se mou velkou vášní a radostí.
MgA. Jan Karpíšek (1981), umělec s hlubokým vztahem k přírodě, mimo své zaměstnání maluje, píše, přemýšlí,
www.jankarpisek.cz