Čtení na tyto dny

Předjaří

krajina strmí tichem snu
bílá a hnědá a zurčení
červenohnědé siluety nahých strážců zimy
jež neuhlídali
a ze studně studu krčí rameny

tak téměř bez pohybu hyne epocha

krom poškubaných cárů kdesi pod nebem
se tichem nese
už jen kovově černý rozsudek havrana
ukládající toliko
co sněhy odkryly ztrápeno
budiž do třikráte sedmi dnů
potaženo zelení
proti čemuž
není odvolání

(Miroslav Sedláček) 

 

Pálení a pálenice


Jiří Severin, č. 3/2014, s. 36

Tradiční lidové kultuře je v České republice věnována poměrně velká pozornost. Stranou zájmu však doposud stála oblast podomácké výroby pálenek ve vesnickém prostředí.

Proto se zrodila v roce 2006 v hlavách dvou přátel a kolegů ze Slováckého muzea v Uherském Hradišti Ivo Frolce a Jiřího Severina myšlenka zřídit specializované muzeum lidových pálenic se stálou expozicí. Od úmyslu po jeho realizaci však vedla dlouhá a poměrně trnitá cesta.

Černé pálení bylo a dosud je poměrně častým jevem, ale obavy z trestního postihu (do konce roku 2009, kdy došlo ke změně legislativy a přehodnocení trestného činu na přestupek) logicky bránily majitelům k jakémukoliv zveřejnění, a tedy i vystavování jejich mnohdy velmi zajímavých podomácky vyrobených přístrojů. Bylo nutné spolupracovat s policií, úřady a soudy na území několika příhraničních krajů a tímto způsobem získávat do sbírky státem zabavené nelegální kompletní pálenice či jejich části. Následovalo studium archivních pramenů, literatury a zpracování scénáře expozice.

K datu slavnostního otevření Muzea lidových pálenic ve Vlčnově 15. května 2010 se podařilo shromáždit, odborně zpracovat a vystavit kolem tří desítek kompletních destilačních přístrojů a jejich částí, a dalších s pálením souvisejících potřeb (nádoby, viněty a dokumenty). Textové panely, vydané drobné tisky, publikace, hudební i obrazové snímky pak dokreslují minulost i současnost podomácké výroby ovocných pálenek i jiných destilátů. Součástí projektu bylo i vydání mé knihy nazvané Všeho dokvasu. Její náplní jsou fejetonistické záznamy, které vznikly při sběru exponátů. Jsou v ní i některé citáty v pálenicích sesbírané. Třeba:

My lidé z karpatského oblouku jsme zvláštní druh. Nemáme totiž játra. Slivovica rozvazuje jazyk, ale svazuje nohy. Pravda a láska zvítězí. Enom vědět kdy. Kdybych věděl, co mě v životě čeká, lokl sem si už ve vaničce.

Znalost výroby alkoholických nápojů sahá až do starověku. Přestože obyvatelé Babylonu znali již v 7. tisíciletí před naším letopočtem nápoje podobné pivu a vínu, nebyly jim jasné procesy, které vedou k jejich přípravě. Vznik opojných látek byl proto připisován bohům. Koncentrování alkoholových látek v prokvašené ovocné šťávě pomocí destilace znali zřejmě již v Egyptě.

Jak vypálit dobrou slivovici? Podle J. Balaštíka musí být trnky zralé, odstopkované, čisté nebo nejlépe dobře oprané. Den před prvním sypáním do sudu si připravíte zákvas, nejjednodušší a osvědčený je zákvas z pekařského droždí. Připravuje se z jedné kostky (42 g), která se rozdrobí do 200 g cukru, promíchá a vlije asi do tří kilogramů švestek. Směs ručně pomačkejte, kbelík zakryjte a dejte do tepla rozkvasit do příštího dne. První sběr nasypte do kbelíku, švestky posekejte sekáčkem, pomačkejte dřevěnou palicí apod. a vysypte do čistého sudu. Potom vlijte zákvas a kvas rozmíchejte. Kvas začne okamžitě kvasit a ostatní mikroflóra je téměř vyloučena z činnosti. Po skončení sběru sud uzavřete víkem s kvasnou zátkou naplněnou vodou. Víko i zátka musí být vzduchotěsná, jinak může časem po vykvašení do sudu vnikat vzduch, který způsobí zkažení povrchu a pak celého kvasu, tj. octovatění, plesnivění aj.

Zajímavý je také vzkaz z Myjavy napsaný v původním nářečí:

Pálenje načjérno sa robelo a dodnes robí na takom princípe, na jakom sa pálelo f súkromních pálenicích. Pálenje prebjehalo tagto. Ket mal jeden kotel, naplnel ho kvasom a za stálého mješanja a prikladanja na ohen varel páleník slivovicu. Po dovarení vibral s kotla vípalki a najal tam další kvas. Ket uvarel šecek kvas ot jedného gazdu a vikidal vípalki, kotel vidrhel a dál v nem varel votku. S tejto uš bes mješanja, po skvapalneni pari tjékla slivovica. Jak mal páleník dva kotle, v jedném varel kvas a f druhém votku.

A ještě jedna rada:

Ovocný destilát uskladníme nejlépe ve skleněných lahvích opatřených kvalitní korkovou zátkou, kterou zalijeme či namočíme v teplém pečetním (případně i včelím nebo potravinářském) vosku. Uskladňování destilátu v dřevěném sudu může být prospěšné (zvláště u calvadosu), ale vzhledem k celé řadě ovlivňujících faktorů je spíše riskantní.

Jemnější slivovici získáme z odpeckovaného kvasu, či kvasu zbaveného pecek před vypálením přelitím přes síto. Máte-li rádi typicky mandlovou vůni a chuť, vypalte kvas s peckami. Pálenka však pak může být i nahořklá.


Mgr. Jiří Severin (1941), učitel, publicista, kulturní pracovník, redaktor časopisu ZVUK, působí ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti,
svats(zavináč)seznam.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu