Vstup pro předplatitele: |
Džbán luny na střepy
rozbil se o vrch gruně,
Měsíc jej neslepí,
pro lásku půlnoc stůně.
Pec slunce nad lesy
již vypaluje hlínu
na nový džbán a zavěsí
jej brzy nad krajinu
(Jindřich Zogata)
Veronica je dnes nejdéle vycházejícím nezávislým časopisem zabývajícím se ochranou přírody a krajiny. Již 28 let se snažíme naplňovat poslání, pro které časopis vznikl, což je podpora šíření šetrného vztahu k přírodě a krajině. V loňském roce jsme v redakční radě dlouze diskutovali o budoucnosti časopisu a usoudili jsme, že budeme pokračovat v dlouhodobé tradici vydávání časopisu tiskem, neboť je to jediná forma, která čtenáři umožňuje vnímat obsah článků s doprovodnými ilustracemi a fotografiemi, umožňuje v časopise listovat a potěšit se nejen obsahem, ale i formou sdělení. Domnívám se, že letošní ročník našeho časopisu dokazuje, že to bylo rozhodnutí správné.
Proč vlastně dobrovolně vydáváme neziskový a nezávislý časopis o přírodě a krajině? Výstižná odpověď jednoho ze zakládajících členů redakční rady zní: pro radost.
Opravdu máme radost z toho, že mezi dobrovolnými ochránci a milovníky přírody a krajiny nacházíme stále dostatek autorů textů, výtvarníků i fotografů. Máme radost z každého nového čísla. Máme radost především z toho, že se stále daří udržovat okruh čtenářů, kteří jsou ochotni si časopis předplatit, a také z toho, že stále přibývají předplatitelé noví.
To, že časopis Veronica vychází, nikdy nebylo a ani dnes není jednoduché. V konkurenci nejrůznějších tiskovin, často štědře dotovaných z veřejných i soukromých zdrojů, a proto většinou rozdávaných zdarma, je vydávání nezávislého časopisu pro dobrovolné ochránce a milovníky přírody a krajiny opravdu nesamozřejmé. Vydávání je možné díky pomoci čtenářů a přátel časopisu Veronica.
Pomoc začíná již zaplacením předplatného a nalézáním nových čtenářů a předplatitelů. Velmi významnou pomocí je sponzorské předplatné či sponzorský dar a také nalézání případných zájemců o placenou inzerci. S touto pomocí bude Veronica dál vycházet - pro radost autorů i čtenářů.
Antonín Buček