VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Houby jsou v naší zemi tradičně oblíbené a houbaření je bez nadsázky národním sportem. Znalosti většiny našich houbařů jsou dobré a ke zvýšení jejich znalostí vychází velký počet různých atlasů hub. Ale houby mají pro člověka daleko větší význam. O užití mikroskopických hub k výrobě potravin, nápojů a léků, případně o chorobách živočichů, člověka i rostlin, které tyto houby vyvolávají, lidé povědomost mají. Rovněž tak vědí o důležitosti mykorhizních a dřevo rozkládajících hub pro zdravotní stav lesa a koloběh látek a energie v ekosystémech. Dosti omezená je však informovanost o významu makroskopických hub pro člověka. A právě o nich bude tento článek.

Některé makroskopické houby mají příznivé účinky na zdraví člověka. Především v zemích jihovýchodní a východní Asie je tradice poznání jejich příznivých účinků na člověka už 2 000 let stará. Ale i např. staří Řekové a Římané znali léčivé účinky některých hub. Houby obsahují tzv. b-glukany, což jsou glukózové homopolymery (polysacharidy) lišící se polohou glykozidové vazby. Významnou vlastností některých z nich jsou fyziologické účinky; některé z nich patří do skupiny tzv. modifikátorů biologické odpovědi. Ty se podle mechanismu účinku rozdělují v zásadě na dvě skupiny - cytokiny (zprostředkovávají komunikaci a regulaci mezi buňkami imunitního systému) a imunomodulátory (ovlivňují pozitivně nebo negativně funkci imunitního systém). Účinné glukany jsou obsaženy především ve dvou skupinách organismů - v kvasinkách a vyšších houbách a v některých mořských řasách a obilovinách. V roce 2009 publikovali v časopise International Journal of Medicinal Mushrooms čínští mykologové kritickou rešerši literatury zabývající se výzkumem a využitím léčivých hub v Číně (Dai et al. 2009). Výsledkem byl seznam jmen 540 druhů hub, u nichž jsou známé pozitivní účinky na zdraví člověka nebo které produkují „léčivé“ sloučeniny. Převážná většina z nich patří mezi houby stopkovýtrusé (482 druhů). Současně autoři vypsali všechny uváděné účinky těchto druhů, z čehož vyplynulo, že nejčastěji (v 61 %) působily protinádorově. Z tohoto počtu druhů je asi 15 nejvýznamnějších a obecně užívaných pro své příznivé účinky na lidské zdraví a 26 druhů je běžně v Číně a dalších zemích východní a jihovýchodní Asie pěstováno nebo využíváno pro potravinářské účely nebo pro přípravu léčivých preparátů. Z nich můžeme u nás běžně koupit pěstovanou hlívu ústřičnou (Pleurotus ostreatus), někdy rovněž lesklokorku lesklou (Ganoderma lucidum), houževnatec jedlý (šiitake, Lentinula edodes) a penízovku sametonohou (Flammulina velutipes), případně produkty z nich vyrobené.

V oficiálních lékopisech jsou však v Evropě zařazeny pouze produkty z čágy (anamorfy chorošovité houby rezavce šikmého - Inonotus obliquus), vyskytující se v Rusku a v některých pobaltských zemích. Bylo zjištěno, že tento preparát je účinný u některých pacientů, kteří měli rakovinu v počátečním vývoji; u pacientů s rakovinou ve vyšším stadiu sice neléčil, ale zlepšoval psychický a tělesný stav. Ukázalo se, že příznivě působí také na trávicí ústrojí (uplatnil se např. při léčení žaludečních vředů, ulcerózní kolitidy, Crohnovy nemoci, ale i jiných zánětlivých onemocnění střev) a má i celkový tonizující účinek na organismus. Nejvýznamnější houbou je však zřejmě lesklokorka lesklá. V posledních asi 30 letech proběhla řada klinických studií s použitím lesklokorky, většinou ale v asijských zemích. Z nich vyplynulo, že se houba osvědčila při léčbě celého spektra chorob, jako jsou infekční bakteriální a virová onemocnění a mykózy i kardiovaskulární a jaterní choroby. Navíc podporuje léčbu nádorových onemocnění (zvyšuje efekt chemoterapie a potlačuje její vedlejší negativní účinky), zmírňuje alergie na potraviny a v neposlední řadě má rovněž význam jako adaptogen a při nemocech stáří. Příznivý vliv na autoimunitní systém mají i další houby, např. hlíva ústřičná, penízovka sametonohá a další.

Z hlediska České republiky je zajímavou skutečností vývoj a výroba účinného antimykotického léku Muciderminu, vyráběného v 70. a 80. letech z antibiotika mucidinu produkovaného slizečkou porcelánovou (Oudemansiella mucida). I když měly tehdy některé zahraniční farmaceutické firmy o licenci výroby zájem, zejména z důvodu nepružnosti institucí tehdy reprezentujících náš farmaceutický průmysl, byla u nás výroba mucidinu v 80. letech ukončena. Byl to dlouhá léta (kromě čágy) zřejmě jediný komerčně vyráběný oficiální lék na světě pocházející z makroskopické houby. Další podrobnosti o houbách prospěšných pro zdraví člověka je možné získat ve dvou nedávno vydaných knihách (Antonín et al. 2013, Socha & Jegorov 2014).

Co se týká dalšího využití makroskopických hub ku prospěchu člověka, jsou nejznámější užití jako barviva a k rozkladu toxických látek. Plodnice některých druhů pavučinců z podrodu Dermocybe nebo chorošovitá houba hlinák červenající (Hapalopilus rutilans) jsou zdrojem některých průmyslových barviv. Druhá uvedená houba se používá např. k barvení vlny a látek, kterým dodává krásné lilákové zbarvení.

Před téměř třiceti lety byla popsána u dřevo rozkládající houby kornatce mléčného (Phanerochaete chrysosporium) také schopnost rozkládat různé toxické i jiné látky (textilie, pesticidy, minerální látky). Podhoubí této houby produkuje komplex enzymů, které štěpí velké molekuly (lignin), ale také různé znečišťující organické látky. Tyto vlastnosti byly později zjištěny i u některých dalších hub (např. outkovky pestré - Trametes versicolor nebo hlívy ústřičné; např. Fragoeiro de Sousa 2005).

Tento krátký článek samozřejmě nemohl postihnout všechny stránky významu makroskopických hub pro člověka, případně o jejich některých vlastnostech se rozepsat více. Doufám, že však alespoň částečně přispěl k bližšímu poznání tajemné říše hub.

Literatura
Antonín V., Jablonský I., Šašek V. & Vančuříková H. (2013): Houby jako lék. - Ottovo nakladatelství, Praha, 200 s.
Dai Y.-C., Yang Z.-L., Cui B.-K., Yu C.-J. & Zhou L.-W. (2009): Species diversity and utilization of medicinal mushrooms and fungi in China (review). - International Journal of Medicinal Mushrooms 11(3): 287-302.
Fragoeiro de Sousa S. I. (2005): Use of fungi in bioremediation of pesticides. - Ph.D. Thesis, Cranfield University, 241 s. (dostupné z core.kmi.open. ac.uk/download/pdf/137855.pdf)
Socha R. & Jegorov A. (2014): Encyklopedie léčivých hub. - Academia, Praha, 772 s.

RNDr. Vladimír Antonín, CSc. - mykolog, vedoucí houbařské poradny Moravského zemského muzea v Brně