VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Jára Cimrman měl zmije rád. O kladném vztahu Cimrmana ke zmijím svědčí i scénka ze hry Němý Bobeš, kde líčí, jak jde hajný „se starým Papouškem“ na zmije. Starým Papouškem je ovšem právě sám Cimrman, kterému tak přezdívali pro jeho zálibu v létání.

Jára Cimrman však u zmije obdivoval především její jed. Neustále mu vrtalo hlavou, proč ho vlastně zmije má. Ze zkušenosti liptákovského hajného a nakonec i z vlastní zkušenosti věděl, že jed není pro člověka smrtelně nebezpečný, a že ho tedy zmije nepoužívá prvoplánově k obraně. Vzhledem k tomu, že se nad Jizerskými a Orlickými horami pohyboval v balonu, eventuálně v řiditelné vzducholodi Karel, tak mu patrně uniklo to, že zmije používá jedu k lovu kořisti. Avšak Cimrman jako výtečný pozorovatel přírody věděl, že zmije (na rozdíl od tehdy všeobecně rozšířeného názoru) nevyhledává suché skalnaté prosluněné stráně, ale že se zdržuje v rašeliništích a mokrých loukách a vlhkých zákoutích. Lidští obyvatelé takových míst vesměs trpěli revmatismem. Nikoliv však zmije. Cimrman tehdy vyslovil revoluční hypotézu, že zmije používá jedu jako prostředku k prevenci a samoléčení revmatismu. RNDr. Mojmír Vlašín na naši otázku ohledně této hypotézy odpověděl následovně: „Cimrmanovi se ovšem díky zatuchlosti vědy v rakouskouherské monarchii nepodařilo svoji hypotézu plně doložit. Dnešní věda však pro to předložila řadu, byť třeba nepřímých důkazů. Jako nejpádnější bych uvedl tento: Ze statistik WHO vyplývá, že revmatismus (rheumatoides latentus) postihuje nejčastěji kolenní a ramenní klouby (articulatio talocruralis et articulatio genus). Tento typ revmatismu nebyl u zmije prokázán ani v jednom případě!“

Bedřich Vypera