VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Co znamená voda pro přírodu a pro lidstvo? Jaké by bylo, či spíše nebylo ze dne na den přijít o všechny zásoby vody? Celkem jednoduchá otázka, která nezamotá hlavu. Všichni bychom jistě vymysleli několik zajímavých hypotéz, které by mohly inspirovat scenáristy sci-fi filmů, až po realistická tvrzení, že pokud by nebyla přítomna voda v prostředí, tento článek by neměl kdo psát a bohužel ani číst. Voda je základem života a tvoří v průměru 60 až 70 procent hmotnosti člověka. Její význam je celkově pro přírodu, pro planetu Zemi fatální!

Není náhodou, že v dávných dobách starověké civilizace byla města budována podél velkých řek a moří, se kterými, podle legend, měli lidé spojena i svá božstva, která ovlivňovala jejich osudy. Nešlo však jen o bohy, ale zejména o dostatek vody jako prostředku a zdroje obživy a obchodu. Všechny tyto aspekty jdou ruku v ruce a jsou velice úzce provázány. Města, která byla spjata s mořem, měla své fungování co do množství variant obživy víceméně jednodušší než města vnitrozemní, která byla více závislá na dešťových srážkách - na množství vody v korytech řek, potoků a ve studnách. Připomeňme si, že se nejedná jen o možný rybolov, ale též o tolik potřebné živiny, které voda přináší pro člověka a pro zemědělskou činnost. Příkladem nám může být Nil, který je jedním z nejdůležitějších zdrojů vody Egypta. Každý rok tento veletok zaplavuje díky tajícímu sněhu z hor různé oblasti a řeka tak přináší živiny ve formě bahna. Toto bahno po opadnutí hladiny řeky a stáhnutí se zpět do koryta zůstává na místě a v něm obsažené živiny jsou zdrojem výživy různých druhů rostlin, ale též potřebných vodních organismů. Starověcí Egypťané využívali povodní pro zahradnické a zemědělské účely. Co se týče rybolovu, ten vrchní třídou nebyl nějak zvlášť podporován, protože ryby byly považovány za nečisté. Záleželo tedy spíše na vkusu, potřebách a odhodlání jedince.

Systém zaplavování prošel od dob faraonů modernizací, kdy se na toku začal budovat systém řízeného zavlažování pomocí přehrad a kanálů. Jsou však stále místa, kde jsou lidé stále zcela závislí na dešťových úhrnech. Jen pro zajímavost se zkuste podívat na letecký snímek toku Nilu a uvidíte, jak se kolem tohoto toku okolí zelení v jinak suchém Egyptě. Od tohoto faktu, kdy si prokazujeme závislost lidstva na přírodě, se odvíjí další skutečnosti a není těžké si představit oblasti, kde žije na km2 více lidí, aniž by dostačovaly potřebné zásoby vody a zejména vody pitné. Nadarmo se neuvádí, že pokud by v budoucnu vznikl nějaký větší světový konflikt, bude to zejména kvůli vodě, které stále ubývá a lidstva naopak přibývá. Téma pitné vody se již stalo klíčovým pro mnoho západních měst. Evropské země podél Atlantiku trápí opakující se sucha. V oblasti kolem Středozemního moře jsou zase vodní zdroje vyčerpávány kvůli turistickému ruchu a zavlažování. Japonsko s vysokým úhrnem dešťových srážek má zas čím dál tím větší problém s kontaminací vodních zdrojů. Ve Spojených státech se spotřebovává mnohem více vody, než se přirozeně dokáže obnovovat. Příkladem je oblast Phoenixu, která je zásobována pitnou vodou z přírodních zdrojů vzdálených 230 kilometrů. Na americké poměry celkem krátká vzdálenost, avšak prognózy nejsou v tomto případě vůbec pozitivní a vzdálenosti se budou dále zvětšovat, pokud bude kam.

Spotřeba vody ve vyspělých státech neustále stoupá. Stačí si jen povšimnout, že většina amerických rodin má krom bílého plotu i lokální zavlažovací systém trávníku, který funguje, s trochou nadsázky, non-stop i v sušších obdobích, právě tehdy, kdy by se mělo vodou šetřit a závlahy regulovat. Toto nadužívání pitné vody a rostoucí populace má svůj jasný důsledek.

Je několik možností, jak si poradit. Přes osvětu, legislativu a udržitelné hospodaření až po nákladné odsolování mořské vody, přeměny odpadní vody na vodu pitnou. Podle nizozemského vědce Jaca Wilsenacha se nabízí další možnost, zachytávat a filtrovat moč, stejně jako to dělají astronauté. Jistě, proč ne? Wilsenach zjistil, že moč tvoří pouze 1 % všech odpadních vod, ale obsahuje 50-80 % všech živin v odpadu. Z tohoto důvodů je nelogické, aby se moč mísila s ostatními odpadními vodami. Filtrování moči již několik let používá pro své kosmonauty NASA. Podobnou technologii již vyvinuli ruští inženýři, bohužel jejich zařízení nikdy neopustilo Zemi. Důvodem byly obavy, že by se kosmonauti upravené vody štítili.

Avšak vraťme se nyní od globálního pohledu na hospodaření s vodou k úrovni lokální. Co Česká republika a vztah příroda - voda - člověk?

U nás si můžeme stav demonstrovat např. na těžbě hnědého uhlí v západní části Čech, která kulminovala zejména v 80. letech 20. století. Někdo si teď může říkat, jaký má asi vztah pitná voda k těžbě nerostných surovin, ale jak pravil klasik, „všechno souvisí se vším“ a toto tvrzení platí hlavně v přírodě. Povrchová těžba nerostných surovin velice zřetelně přeměňuje tvář celé krajiny, ale též komplexně mění její funkce, zejména vodní režim, který je vědci označován jako jeden z hlavních pilířů nové krajiny. V přírodě, která je těžbou takto přeměněna, dochází ke snížení hladiny podzemní vody, přeložení vodních toků do umělých koryt či potrubí. Odstraněním vegetačního pokryvu pro následnou těžbu dochází k nadměrnému zahřívání povrchu a změně srážkoodtokových poměrů, což vede společně s klimatickými změnami k nadregionálnímu ovlivnění přírody. Po takto drastickém ovlivnění ekosystémů se nabízí několik možností, jak krajině vrátit původní funkčnost.

Po založení výsypek, které tvoří skrývka z vytěžených dolů, jsou tyto plochy rekultivovány, anebo ponechány samovolnému vývoji, sukcesi. Tím se vrátí do přírody voda i organismy a díky budování rozhlehlých jezer ve zbytkových jámách se nabízí zajímavé využití jak pro samotnou přírodu, tak pro sport a rekreaci.

Na téma ovlivňování přírody a vody českými firmami proběhla v březnu 2014 konference Voda 2014. Zde se přední firmy, které působí na území České republiky, rozhodly přijmout konkrétní kroky v naplňování postupů, jež prokazatelně směřují odpovědnému a udržitelnému nakládání s vodou. K prohlášení Firmy a voda 2014+ se mohou hlásit i další společnosti a dát tak najevo, že mají zájem podílet se svou činností na trvalém zvyšování kvality vod.

V České republice, díky geografickým aspektům, nedochází k trvalejším výskytům sucha, a tím následnému výraznému ovlivnění života populace. Je však důležité mít neustále na mysli, že dostatek vody není samozřejmostí, že o vodní zdroje se musí pečovat, a to systematicky, komplexně a zodpovědně, protože nic není nezvratné. Bylo by však hazardem chodit tomuto scénáři naproti.

Mgr. Jiří Cejpek (1984) - Studuje prezenční formu doktorského studia, obor environmentální vědy na Ústavu životního prostředí Univerzity Karlovy v Praze. Věnuje se problematice vodního režimu na degradovaných půdách ve spojení s povrchovou těžbou uhlí. jiri.cejpek(zavináč)gmail.com