Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Prý se v lesích množí mývalové a roznášejí nemoci


Karel Hudec, č. 4/2014, s. 31

Pod téměř stejným nadpisem vyšel v Mladé frontě Dnes (9. 8. 2014) taxonomicky i jinak pozoruhodný článek. Podtitul článku upřesňuje oblast Pohořelicka, kde roztomile vyhlížející mýval dělá myslivcům vrásky na čele. Nemá přirozeného nepřítele, a tak tento lesní přistěhovalec klidně likviduje domácí faunu. Tolik nadpisy. O tom, že „roztomilý medvídek“ mýval je v našich lesích a přírodě vůbec hostem nevítaným, není pochybnost. V Severní Americe žije mýval ovšem nejen v lesích, ale vede pro občany často dotěrný noční život i uvnitř severoamerických velkoměst. V našich městech možná zatím neobjevili mývalové bohaté zásoby neuklizených odpadků a musí škodit v lesích.

Pozoruhodnější je však malý portrét mývala v záhlaví článku, v oddíle Fakta a s nadpisem „Přemnožené šelmy“. Pod obrázkem je totiž pozoruhodný seznam pěti těchto přemnožených šelem: norek americký, nutrie říční, mýval severní, psík mývalovitý a bobr evropský. Všechno jsou to druhy ani ne tak „přemnožené“, jako introdukované a v naší přírodě jistě i při zatím nevelkých počtech nežádoucí. Ostatně je o nich - s výjimkou bobra - podrobně pojednáno J. Gaislerem ve Veronice č. 2/2014. Zajímavostí je však řazení nutrie a bobra mezi šelmy. Při současných trvalých změnách systému živočichů jsem pro jistotu nahlédl do nejnovější literatury o taxonomii savců, abych se ujistil, že nutrie a bobr zůstávají zařazeni v řádu hlodavců. Zviklala mne totiž i ve zprávě citovaná informace člena mysliveckého sdružení z Vlasatic, že nejvíc škodí nutrie. „Loví snad všechno. Od malých ptáků až po kačeny a slepice“. Přesto snad zůstávají v platnosti poznatky, že i vlasatické nutrie - nevlastnící chrup s tesáky a špičáky - využívají hlavně hlodavé zuby.

Nejsem odborník na mysliveckou legislativu, ale zdá se mi podivné tvrzení, že „nutrie říční, norek americký, mýval severní a psík mývalovitý nejsou podle vymezení v zákoně o myslivosti považováni za zvěř, a proto se na ně nevztahuje zákon o době a způsobu lovu“. A nato odborník pro informace a styk s veřejností Krajského úřadu Jihomoravského kraje vysvětlí, že „Kraj tedy neměl důvod myslivcům žádost o odstřel zamítnout“. Krajský úřad může tedy souhlasit se žádostí o odstřel čehokoliv, co není jmenováno v zákoně o myslivosti jako zvěř? Ostatně zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. § 14 odst. 1 písm. f) praví, že „myslivecká stráž je oprávněna usmrcovat mývala severního, psíka mývalovitého, norka amerického nebo nutrii říční a další vyhláškou stanovené zavlečené druhy živočichů v přírodě nežádoucí“.

A roznášení nemocí mývalem? Formulace „mohou roznášet nemoci“ je natolik informativní, že normální člověk okamžitě zareaguje souhlasem s úplnou likvidací takového přenašeče nemoci. Nemoci ovšem „mohou roznášet“ holubi, komáři, klíšťata, ptáci volní i chovaní, lidé s AIDS, s virem chřipky, bez něho, veverky, netopýři, psi, ruce nebo ovoce neumyté podle předpisu, bacily ve vodě… Tedy téměř vše. Ale chybí jeden údaj. Jaká je pravděpodobnost tohoto přenosu? Tedy pravděpodobnost kontaktu (napadnutí?) člověka s mývalem, který - a s jakou pravděpodobností - je infikován patogenem způsobujícím chorobu přenosnou na člověka. Bohužel nutnost senzace je zřejmě víc než suchá pravděpodobnost skutečnosti.

Karel Hudec

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu