Čtení na tyto dny

Pobřeží

Slunce již hvězdy noční
roztříští v příboji
Noc stáhla se pryč chvatně
se všemi závoji
Bílá břicha ryb svítí
mrtvá jak touha má
rybářkám do jejich sítí
jen nechtíc
veplouvá…

(František Schildberger) 

 

Doporučujeme ke čtení

Moravský kras – známý i neznámý

Leoš Štefka, č. 3/2021, s. 16-20

Poustevníci, žvýkačky a krém na opalování

David Veselý, , č. 3/2021, s. 28

Hugo Václav Sáňka (1859–1929)

Bohdana Fabiánová, č. 3/2021, s. 36

Protější stráň

Matěj Hořava, č. 3/2021, s. 49

Kraj, který miluji

Ivan Dorovský, č. 2/2021, s. 32-33

Pandemická situace v chráněných územích

Vilém Jurek, č. 2/2021, s. 39-41

Nové Mlýny. Dva ze sta

David Veselý, č. 2/2021, s. 10

Chceš-li rozumět krajině, přečti si Sádla

Vilém Jurek, č. 2/2021, s. 47

Veršující zahradník


Pavel Klvač, č. 4/2014, s. 36

„Nebylo by divu, kdyby éra pohlednic právě končila,“ píše v předmluvě ke své knize Srdečný pozdrav z hospody, vydané v roce 2007, Viktor Šlajchrt. O to víc potěší, přinese-li vám dnes, v éře iPodů a internetu, listonoš papírovou pohlednici, k tomu veršovanou. Takovou opravdovou radost, zažívám už třináct let díky přátelství se Zbyňkem Ulčákem (*1966) týden co týden, někdy i častěji. Občas se stane, že najdu v poštovní schránce v jediný den pohlednice hned dvě.

Autor se v nich vyznává ze svých každodenních i svátečních prožitků, tu vykřesaných takřka z ničeho, jindy vynesených z hlubin senzitivní duše básníka pod atakem drásavých obav o osud přírody a světa. Prostřednictvím neotřelých veršů tak můžu s Ulčákem-vědcem spoluprožívat atmosféru světových vědeckých konferencí, nadechnout se podmanivé krásy fyzické práce na zahradě s Ulčákem-zahradníkem, nebo se symbolicky s Ulčákem- flâneurem účastnit nočních i denních pivních, vinných a jiných tahů v důvěrně známých českých a moravských městech a městečkách i anonymních evropských metropolích. Ať tak či onak, vždy jde o zážitek vzrušující.

Zemědělský inženýr a noční brněnský chodec - U Dřevěné růže piju prazdroje, / jsem expert na komposty a hnoje! - je milovníkem krajin městských i venkovských, kulturních i divokých, krajin rozlehlých i intimně sevřených. Biotopem nejmilejším je mu přirozeně jeho zahrada v rodné Orlové. Vášeň k obdělávanému kousku země transcenduje u Ulčáka všední fyzickou lopotu a skrze básnické obrazy nabývá bytostně naléhavý akcent:

Mobil je kouzelný aparát,
zasadil jsem česnek Unikát.
Hnán divokým chtíčem,
zahradu dráždím rýčem!

I sváteční zahrádkář pak musí ocenit sílu existenčního dramatu v konfrontaci s expanzí divočiny za plot zahradníkova mikrosvěta:

Zamrznul úsměv na líci,
na zahradu vnikli zajíci.
Sežrali kapustu i kadeřávek,
žít budeme ze sociálních dávek!

V případě Zbyňka Ulčáka však nestojíme tváří v tvář konvenční zahradnické nenávisti k potravním konkurentům. Jeho postoj ke společenství živých tvorů je ekologicky poučený, smířlivý až vstřícný, povznesený nad sedláckou lakotu. Jeho zahrada se obejde bez zbraní a chemie:

Daleko leží Drnovice,
bažant mi klove brokolice.
Že vzduchovka mě neláká,
postavil jsem tam strašáka!

Oblíbený učitel brněnské Fakulty sociálních studií, známý svou environmentální skepsí a cynismem, se ve své básnické tvorbě nezřídka nezdráhá obnažit svůj láskyplný hlubinně ekologicko-lyrický postoj, který v kulminační fázi zjitřené imaginace může nabývat až erotických poloh:

Blatouch v bažině září,
na jaře všechno se páří,
čmelák obletuje včelku,
manželku políbím na prdelku!

Realita stavu přírody je ale chmurná, a ve verších Ulčáka-vědce nabývá častěji temných tónů. Zprávu o kondici matky Gáji můžu skládat z pravidelných sms z trasy Brno-Orlová a zpět. Ulčákovu lásku ke krajině za oknem vlaku si může čtenář připomenout textem Rychlíkem napříč Moravou (Veronica č. 5/2010).

Vláda staví dálnice,
člověk vznikl z opice,
přes Vyškov nás veze vlak,
s Gájou je to všelijak!

Orientovaný čtenář snadno rozezná, že v Ulčákově díle rezonují ozvuky ekologického realismu drnovického insitního básníka Miroslava Daňka (Veronica č. 6/2001). V jeho literárních stopách autor hrdě kráčí, aby dále nesl skomírající pochodeň obav o osud znavené planety a svými verši burcoval z letargie a duševního pohodlí ty, kteří přestávají rozumět autentickým prožitkům přírody.

Pavel Klvač

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu