VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

„Nebylo by divu, kdyby éra pohlednic právě končila,“ píše v předmluvě ke své knize Srdečný pozdrav z hospody, vydané v roce 2007, Viktor Šlajchrt. O to víc potěší, přinese-li vám dnes, v éře iPodů a internetu, listonoš papírovou pohlednici, k tomu veršovanou. Takovou opravdovou radost, zažívám už třináct let díky přátelství se Zbyňkem Ulčákem (*1966) týden co týden, někdy i častěji. Občas se stane, že najdu v poštovní schránce v jediný den pohlednice hned dvě.

Autor se v nich vyznává ze svých každodenních i svátečních prožitků, tu vykřesaných takřka z ničeho, jindy vynesených z hlubin senzitivní duše básníka pod atakem drásavých obav o osud přírody a světa. Prostřednictvím neotřelých veršů tak můžu s Ulčákem-vědcem spoluprožívat atmosféru světových vědeckých konferencí, nadechnout se podmanivé krásy fyzické práce na zahradě s Ulčákem-zahradníkem, nebo se symbolicky s Ulčákem- flâneurem účastnit nočních i denních pivních, vinných a jiných tahů v důvěrně známých českých a moravských městech a městečkách i anonymních evropských metropolích. Ať tak či onak, vždy jde o zážitek vzrušující.

Zemědělský inženýr a noční brněnský chodec - U Dřevěné růže piju prazdroje, / jsem expert na komposty a hnoje! - je milovníkem krajin městských i venkovských, kulturních i divokých, krajin rozlehlých i intimně sevřených. Biotopem nejmilejším je mu přirozeně jeho zahrada v rodné Orlové. Vášeň k obdělávanému kousku země transcenduje u Ulčáka všední fyzickou lopotu a skrze básnické obrazy nabývá bytostně naléhavý akcent:

Mobil je kouzelný aparát,
zasadil jsem česnek Unikát.
Hnán divokým chtíčem,
zahradu dráždím rýčem!

I sváteční zahrádkář pak musí ocenit sílu existenčního dramatu v konfrontaci s expanzí divočiny za plot zahradníkova mikrosvěta:

Zamrznul úsměv na líci,
na zahradu vnikli zajíci.
Sežrali kapustu i kadeřávek,
žít budeme ze sociálních dávek!

V případě Zbyňka Ulčáka však nestojíme tváří v tvář konvenční zahradnické nenávisti k potravním konkurentům. Jeho postoj ke společenství živých tvorů je ekologicky poučený, smířlivý až vstřícný, povznesený nad sedláckou lakotu. Jeho zahrada se obejde bez zbraní a chemie:

Daleko leží Drnovice,
bažant mi klove brokolice.
Že vzduchovka mě neláká,
postavil jsem tam strašáka!

Oblíbený učitel brněnské Fakulty sociálních studií, známý svou environmentální skepsí a cynismem, se ve své básnické tvorbě nezřídka nezdráhá obnažit svůj láskyplný hlubinně ekologicko-lyrický postoj, který v kulminační fázi zjitřené imaginace může nabývat až erotických poloh:

Blatouch v bažině září,
na jaře všechno se páří,
čmelák obletuje včelku,
manželku políbím na prdelku!

Realita stavu přírody je ale chmurná, a ve verších Ulčáka-vědce nabývá častěji temných tónů. Zprávu o kondici matky Gáji můžu skládat z pravidelných sms z trasy Brno-Orlová a zpět. Ulčákovu lásku ke krajině za oknem vlaku si může čtenář připomenout textem Rychlíkem napříč Moravou (Veronica č. 5/2010).

Vláda staví dálnice,
člověk vznikl z opice,
přes Vyškov nás veze vlak,
s Gájou je to všelijak!

Orientovaný čtenář snadno rozezná, že v Ulčákově díle rezonují ozvuky ekologického realismu drnovického insitního básníka Miroslava Daňka (Veronica č. 6/2001). V jeho literárních stopách autor hrdě kráčí, aby dále nesl skomírající pochodeň obav o osud znavené planety a svými verši burcoval z letargie a duševního pohodlí ty, kteří přestávají rozumět autentickým prožitkům přírody.

Pavel Klvač