|
Vstup pro předplatitele: |
Zapomínám verše jako jabloň lístky,
zapomínám básně jako jabloň květy,
zapomínám své roky jako jabloň jara,
zapomínám bolest.
Mezi stromy projíždí
sadař na vozíku
taženém malým zahradnickým traktorem,
co řve jak revolver
a drtí
pneumatikami
jako tankovými pásy
spadané květy, spadané listí, zem…
(František Schildberger)
Při naší letošní cestě za středomořskými orchidejemi vedla začátkem května naše cesta s přáteli na Istrii, která jimi přímo pohádkově oplývá. Předposlední den našeho pobytu jsme se v pozdním odpoledni s manželkou vraceli podél mořského pobřeží a ve vysluněné zátoce s mělkou vodou kousek od břehu ona uviděla něco, co v prvé chvíli považovala za plovoucí kmen. Po přiblížení jsme uviděli, že jde o tuleně středomořského, který navíc spal. Mírné vlny si s ním hrály, občas jej přiblížily až k břehu, občas jej odnášely do moře. Aniž otevřel oči, vracel se přitom s občasným hlasitým výdechem vždy až téměř ke břehu, občas se i převalil na záda a evidentně si ve spánku užíval pohodu. To trvalo skoro půl hodiny, pak se stále se zavřenýma očima otočil a pomalounku odplul do hlubiny. Jak bylo toto setkání vzácné, jsme se dověděli až později. Těchto tuleňů se odhaduje v celém Středozemním moři tak kolem 400 kusů a v této části Jadranu byly v posledních letech zaznamenány, a to po dlouhé době, údajně dva kusy.
Ivo Dostál