Čtení na tyto dny

Dětská prosba

Přivez mi něco živého -
- utíká Katka k tatínkovi
startujícímu mezi paneláky auto

Něco živého  Určitě
Nezapomeň tati

(Jindřich Zogata)

 

 

 

Doporučujeme ke čtení

Šumava vítězná

Václav Cílek, Jan Dvořák, č. 1/2019, s. 2-4

Sucho jako šance pro naše potoky a řeky?

Petr Pařil, č. 1/2019, s. 5-9, pro předplatitele

Chvála kulhavého poutníka

Vladimír Just, č. 1/2019, s. 20-22, pro předplatitele

Vcházení do obrazů IV – Bohdan Lacina

Jan Lacina, č. 1/2019, s. 30-33, pro předplatitele

Pralesy Zakarpatí

Tomáš Koutecký, č. 4/2018, s. 5-9, pro předplatitele

Příroda Ukrajinských Karpat a její ochrana

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 5-11, pro předplatitele

Poloniny a pastevectví

Václav Štěpánek, č. 4/2018, s. 18-21, pro předplatitele

Jak vesnice k městu Brnu přirůstaly

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 39

Česká krajina pod Štědrým


Václava Hazuková, č. 1/2015, s. 28-30
Mapka přírodního parku Pod Štědrým.
Mapka přírodního parku Pod Štědrým. Kreslil Jiří Turek podle Mapy.cz

V prostoru mezi Šumavou a Brdy se nachází přírodní park Pod Štědrým, kde si stále ještě můžeme plnými doušky vychutnávat pohled na malebnou, českou, rozvlněnou krajinu.

Za klidovou oblast byl park prohlášen už v roce 1979 a rozprostírá se na Plzeňsku přibližně mezi obcemi Vrčeň, Budislavice, Chloumek, Životice a Mohelnice. Plynule potom navazuje na PP Plánický hřeben.

Nejstarší obec, kterou kronikáři zaznamenávají, jsou Kladrubce (založeno 1227), ale většina dnešních vísek byla založena v pozdním středověku. Během té doby docházelo k odlesňování velkých ploch a k jejich přetváření na louky a pastviny, kde lidé hospodařili, a také k vybudovávání mnoha rybníků. Dodnes je ale území osídleno velmi řídce a trvale žijících obyvatel je zde málo. Rušné jsou hlavně letní měsíce, kdy chalupáři přijedou opečovávat své zahrádky a opravovat to, co se přes zimu porouchalo.

Park leží na ložiscích cordieritické žuly, která se směrem k severozápadu mění na drobnozrnný a hrubozrnný biotitický granodiorit. Obě tyto horniny jsou kyselé, což se odráží v druhové skladbě vegetace, o které se zmíním později. Dominantou parku je žulový vrchol Štědrý (667,9 m n. m.).

Mírně zvlněnou krajinou protéká několik potoků. Na jihozápadě je to Vísecký potok se třemi velkými rybníky, které jsou využívány pro chov lnářských kaprů. Severní částí parku se klikatí Bílý potok, který se často nazývá také Liškovský, podle vesnice, kterou protéká. Dříve se na něm vyskytovalo více rybníků, ale byly odvodněny, takže zbyl pouze Liškovský rybník, který dříve sloužíval k rekreaci, a lesní rybník Ozehranice, u něhož se nachází menší slatinná louka s výskytem ohroženého upolínu nejvyššího. Posledním potokem, který zavodňuje zdejší krajinu, je Přebudovský. Na něm se nacházejí rybníky Velký Přebudovský, na jehož břehu je skautská základna, kde se každoročně pořádají velké tábory, a soustava Malý a Velký Chocholouš.

Park se rozprostírá v mezofytiku (přechod mezi teplomilnou a chladnomilnou květenou), zahrnuje tedy suprakolinní (kopcovinný) až submontánní (podhorský) výškový stupeň. Jižní část parku je teplejší a severní, která je pod klimatickým vlivem Brd, je chladnější a vlhčí. Průměrné letní teploty se pohybují kolem 16-17 °C a srážky v rozmezí 400-450 mm. Průměrné lednové teploty jsou od -2 do -5 °C se srážkami 250-350 mm.

Když se zaměříme na potenciální vegetaci, tak v nižších, jižněji položených částech parku by se měly vyskytovat acidofilní doubravy s dominantní bikou hajní v podrostu. Ty jsou typické na kyselých, oligotrofních půdách po celých Čechách. Ve vyšších nadmořských výškách by byly očekávatelné květnaté bučiny, které mají o mnoho bohatší bylinné patro. Vyskytovaly se zde druhy, jako jsou například kyčelnice devítilistá, vraní oko čtyřlisté, věsenka nachová či starček vejčitý. Na svazích vrchu Štědrý se ostrůvkovitě vyskytovaly suťové javorovolipové lesy a v nižších polohách kolem potoků údolní olšové luhy.

Výše zmíněné typy vegetace se bohužel kvůli systematickému a poměrně rozsáhlému narušování krajiny prakticky vůbec nedochovaly. Na odlesněných plochách jsou dnes hlavně pole, kde se pěstuje převážně řepka a kukuřice. Většinu parku ovšem stále zabírají lesy, které jsou ale přetvořeny na smrkové, místy borové monokultury. Na severozápadním svahu vrchu Štědrý byla vysázena jedlina, která sice není přirozená, ale je druhově velmi bohatá. Jedle bělokorá byla totiž důležitou přirozenou součástí místních květnatých bučin.

Významným prvkem krajinné mozaiky jsou kulturní ovsíkové louky protkané spletitou sítí remízků a mezí, poskytujících úkryt pro živočichy. Tyto křovinné porosty jsou většinou tvořeny lískou, trnkami a solitérními starými duby. Větší skupinky srnek člověk vidí každodenně, když se poštěstí, lze zahlédnout i jeleny a zajíce, kteří z naší krajiny pomalu mizí. Louky jsou menší, povětšinou zůstaly tak velké jako dřív, když byly obhospodařovány jednotlivými zemědělci. Samozřejmě, že došlo k mechanizaci práce na polích a loukách, krajina však přesto zůstala poměrně heterogenní. Při okrajích lesů, které tvoří pozvolnou hranici mezi lučním ekosystémem a lesem, se vyskytuje stínomilná vegetace s bylinami, jako je černýš hajní, vikev lesní, klinopád obecný, žlutě kvetoucí čilimník černající či kručinka barvířská, která se využívala jako žluté barvivo přírodních tkanin.

Kolem rybníků a potoků se stále vyskytují fragmenty olšin, které byly dříve na těchto vlhčích lokalitách dominantami. V minulém století byly ale zdevastovány odvodňováním a přeměnou na smrkové monokultury. U vodních toků můžeme najít vlhké pcháčové louky, kde se vyskytují zajímavější druhy bylin jako už výše zmíněný upolín nejvyšší, či kosatec sibiřský, kozlík dvoudomý, štírovník bažinný, všivec ladní nebo vachta trojlistá. Problémem těchto luk je ponechání ladem, bez kosení často přerůstají tužebníkem jilmovým a kakostem bahenním.

Dříve patřilo k tradičnímu obhospodařování luk pastevectví, o čemž svědčí hojný výskyt jalovce obecného. Kousek od vísky Čmelíny je na západním svahu vrchu Hrby přírodní památka Bouřidla, která už přes dvacet let slouží k ochraně výjimečných porostů jalovce. Na 11 hektarech roste přes 1 000 jedinců tohoto pichlavého keře, jehož šištice (jalovčinky) se odpradávna používaly jako koření či pro výrobu různých alkoholických nápojů, jako je borovička nebo gin. Tato oblast byla využívána k pastvě ještě v první polovině 20. století, to jalovcům vyhovuje, protože je to rostlina velice světlomilná. Mimo početnou populaci jalovce lze zde najít ze zajímavých druhů například pupavu bezlodyžnou nebo kociánek dvoudomý. Památka byla druhotně zalesněna na konci 20. století směsí dubu, buku a borovice, která je nejpočetnější. Růst stromového patra ale jalovcům moc nevyhovuje.

Na Nepomucku ale není k vidění jen krásná příroda, ale i architektonické památky či jiná zajímavá až magická místa. Poblíž Kasejovic se nachází vesnička Chloumek, vybudovaná v 16. století. V současnosti zde trvale bydlí asi šest desítek lidí, ale víska má docela bohatou historii. Podle legendy před dávnými časy nastalo sedmileté sucho a lidé i dobytek trpěli žízní. Proto se sv. Vojtěch vypravil z Prahy na Zelenou horu u Nepomuku vyprosit déšť. Cestou potkal vyprahlého pasáčka s dobytkem. Svatý Vojtěch poradil muži, ať zažene své stádo za nedaleký vrch. Ten poslechl. Svatý muž zabodl svou berlu do země a poté se stal boží zázrak a z vyschlé půdy vytryskl pramen křišťálové vody. Na tomto místě byla vybudována studánka a dřevěná kaplička zasvěcená sv. Vojtěchovi. Pramen byl dokonce v 18. století prozkoumán, byly potvrzeny jeho léčivé účinky a na místě byly zbudovány lázně. O ty byl zpočátku velký zájem, který ale časem uhasínal a lázeňskou historii Chloumku zcela utnula první světová válka.

Další zajímavostí je samotný vrch Štědrý. Při výstupu na vrchol se hned kousek od cesty nacházejí keltské mohyly s velkým monolitem, který měl zprostředkovávat spojení s keltským podsvětím. Když vystoupáme ještě výš, jsou zde kameny mající na hraně prohlubeň. Tyto objekty sloužily pravděpodobně v eneolitu k usmrcování provinilců - asi zlomením vazu přes hranu kamene. Potom, co se dostaneme úplně na vrcholek, najdeme kousek od trigonometrické tyče prohlubeň obstavenou kameny; ta sloužila nejspíše jako hrobka či svatyně, kde se odehrávaly keltské obřady a rituály.

Přírodní park Pod Štědrým má bohatou historii a krajina byla místními obyvateli využívána odnepaměti. Proto doufám, že krajina mého dětství zůstane zachována alespoň tak, jak ji dnes známe, a nepodlehne dnešnímu shonu a ještě většímu zkrocení.


Václava Hazuková, studentka PřF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu