VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Jedno z běžných klišé, která slýchám, je, že ochránci přírody jsou tady od toho, aby sbírali odpadky. Svědčí to o tom, že mnoho lidí nechápe, co ochrana přírody vlastně je. Je zajímavé, jak často se dozvídám, co by měl dělat normální ekolog a co by dělat neměl. Například jsem se od jednoho pisatele dozvěděl:

„On je dost veliký rozdíl mezi normálními ekology, kteří dělají to, co by měli dělat všichni (to znamená: třeba třídí odpad nebo jezdí autem jedině, když to je bezpodmínečně nutné) a ekoteroristy. Takový ekolog maximálně čas od času pomůže třeba s uklizením odpadků, co třeba v lese nechali ti méně zodpovědní, nebude si v obchodě brát spoustu umělohmotných tašek atd.“

To je celkem běžné schéma. Ekolog by se měl především ve svém soukromém životě chovat slušně (tj. ekologicky slušně). Souhlasím. A dále by měl sbírat odpadky po jiných, co se slušně nechovají. To je ovšem úplný nesmysl. To by potom měl ten, kdo slušně čurá do záchodu, utírat podlahu po všech, kteří to nedělají? Když to dovedu do absurdní (ale možné) situace, tak normální ekolog (asi tedy míněno ochránce přírody) bude sbírat odhozené petlahve po buldozeristovi, který zrovna ničí rozsáhlé vzácné rašeliniště. Normální ekolog totiž ví, že na toto ničení existuje rozhodnutí, které vydal nelegálně úředník a které sice za dva roky zruší soud, ale v dané chvíli platí. Normální ekolog totiž počká, až bude rašeliniště zničeno, protože, kdyby ničení bránil, stal by se ekoteroristou a to on rozhodně nechce.

Přečtěte si prosím následující dva citáty. Jsou si na první pohled podobné!

„Mám na mysli různá ta ekologická hnutí… aby se sebrali a šli vyčistit ten potok… a nedělali demonstrace, chodili po náměstí a křičeli… prostě, udělejte spalovnu, jinou spalovnu v Plzni nebo něco jiného takového…“

„Nemám nic proti iniciativě občanů. Například že se v sobotu seberou a jdou vyčistit les, nebo vezmou děti na výlet, aby věděly, že kráva není fialová. Nedělají to ale jako ideologii, jako dogma, jako zelené náboženství, dělají to proto, že je to normální.“

Ano, ty citáty dělí 24 let a první patří Milouši Jakešovi (KSČ) z projevu v Kulturním domě JZD Červený Hrádek, 17. 7. 1989, http://www.youtube.com/watch?v=MOCzPU-uq-k

a druhý Tomáši Chalupovi, ministru životního prostředí (ODS): z rozhovoru pro Novinky.cz, 30. 5. 2013, http://www.novinky.cz/ekonomika/303458-ministr-chalupa-chce-domovni-stary-u-tech-kteri-topi-pet-lahvemi.html

Prof. Erazim Kohák v článku „Kdo to vlastně jsou, ti ekoteroristé?“ (Poslední generace) se k tomu vyjádřil takto: „Tato společnost se obtížně učí chápat nesouhlas jako způsob společenské zúčastněnosti. Při našem tradičním důrazu na konformitu a spořádanost se nesouhlas jeví jako nezdvořilost - a hlasitý nesouhlas jako extremismus. Potom jsou pro nás extremisté či ‚ekoteroristé‘ všichni, kdo se ve jménu přírody snaží omezovat lidské nároky, zvlášť když to dělají hlasitě a nápadně.“

Já a naše rodina se ve svém životě chováme ekologicky slušně, nemám auto, neberu si spoustu umělohmotných tašek, ale vyhrazuji si právo, které je dané ústavou, abych mohl protestovat všemi formami občanského protestu a občanské neposlušnosti (vyjma násilí) proti akcím, o kterých se vzhledem ke své erudici mám plné právo domnívat, že jsou to prasárny a jsou v rozporu se zákonem. Protože: pokud to neudělám teď a tady, tak za chvíli nebude co chránit.

Mám už dost zkušeností na to, abych věděl, že ne všichni, kdo chrání přírodu, jsou andílci a všichni, kdo ji ničí, ďáblové a zplozenci pekla. Není to tak černobílé. Problém je totiž v tom, že někteří ve svém občanském životě pěstují doma orchideje a milují hory, když však přijdou do práce, podílejí se na obrovské devastaci přírody a za to dostávají plat. Znám ale i ochránce přírody, kteří se nechávají platit od devastátora za to, že nic nevidí. Střet, bohužel velmi častý, mezi ochránci přírody a investory (podnikateli, developery) není spor mezi dobrem a zlem, ale spor mezi názorem, zda člověk má právo na všechno, co je schopen si urvat, anebo zda člověk právě proto, že může skoro všechno, tak toho má nechat.

Mojmír Vlašín
mojmir.vlasin(zavináč)veronica.cz