|
Vstup pro předplatitele: |
Do dlaní jako do džbánku
po matce a otci
nabíráš studánku
dnů a nocí
Ve džbánku dlaní
máš jako v hrsti nebe
Otec s matkou ti brání
prsty propustit sebe
Nebe ze země jsi zvedla
Není v tom div a je
Blesky strhují sedla
z hor nad krajem
Od vršků usýchají jedle
a všelicos nás trápí
jak soumrak lesů v sedlech
Napij se z dlaní Napij
(Jindřich Zogata)
Veroničin divadelní soubor (VERDIS) premiérou a současně i derniérou divadelního kusu Vrtule s podtitulem cestopisný trajler částečně v jazyce banátských Čechů autorů Mojmíra Vlašína a Pavla Klvače dne 21. 2. opět naplnil už předem vyprodané prostory divadla Husy na provázku. Ostatně jako každým rokem a není divu, soubor nabývá na proslulosti a jeho představení se stávají pevnou součástí brněnského kulturního života, což vnímá nejen stále více spokojených diváků, ale i mimobrněnských osobností. Svědčí o tom i ocenění, kterého se dostalo souboru v letošní novoroční anketě Literárních novin (LN 1/15), ve které na otázku „Co vás potěšilo v české kultuře roku 2014?“ uvedl Jindřich Štreit, známý fotograf a vysokoškolský pedagog, na prvním místě soubor VERDIS s loňským představením Žumpa.
Vrtule je ekologická hra o třech obrazech s vyřešenou detektivní zápletkou a silným mravoučným poučením. Název hry sám o sobě už naznačuje, o čem asi hra pojednává. Cestující, jako je větrný a solární podnikatel, bulvární novinář, student mytologie, majitel lázní (z něhož se posléze vyklube detektiv), student lesnictví, profesor, sociolog, vědec a průvodkyně, jedou do Banátu, každý za svým cílem, který si cestou vyjasňují. Jeden hledá látku pro bulvár, další chtějí studovat upíry nebo hledají podklady pro diplomku, jiní chtějí budovat vzdušné lázně nebo stavět větrné elektrárny a další tomu chtějí bránit. Cestou se setkávají s místním dědkem a po příjezdu s místní obyvatelkou, kteří mají pramalou radost a pochopení pro změny, které by je měly čekat. Nemá ostatně smysl podrobně popisovat děj, ale vtipné dialogy s četnými narážkami reagující na současný svět a dění v něm včetně neotřelých (ne)hereckých výkonů patřily k silným momentům představení. Stejně jako filozofující nečekaný závěr, v němž se nastavuje zrcadlo našemu mnohdy dobře míněnému počínání, které však v rukou různých šibalů v důsledku zpotvoření nebo zneužití bohužel mnohdy může přinášet i opak.
V další části večera byla obvyklá aukce za vedení výtečné dvojice licitátorů z řad herců, kteří jako vždy jsou schopni s vtipem a půvabem jim vlastním vydražit i nos mezi očima. Nejinak bylo tomu i tentokrát, protože kde jinde byste byli schopni pořídit si za nemalý peníz např. skutečné nic, byť zarámované (tedy prázdný prostor v rámu s příručkou na jeho využití, které bylo vydraženo z původní hodnoty 50 Kč na konečnou sumu 650 Kč) a ještě se u toho pobavit tak, až Vás od smíchu bolí břicho. A pokud jste po tom všem vyhládli, tak závěr byl věnován výbornému a bohatému pohoštění. V neposlední řadě k pohodě celého večera přispívala svým vystoupením cimbálová muzika Veronica, která je už dávno nedílnou součástí těchto úspěšných představení. Jako každý rok byl finanční výtěžek věnován ve prospěch ochrany biodiverzity, tentokrát netopýrů a plazů.
Ivo Dostál