VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Když se mluví o užitečnosti různých druhů fauny, svět vlastních jmen neboli proprií se většinou opomíjí. Lidé se přitom pojmenovávali podle ptáků a zvířat odedávna. Dokládají to i knihy o pravěku od Eduarda Štorcha (hlavně Lovci mamutů) či Michelle Paverové (Letopisy z hlubin věků), ale především historické prameny pocházející už z 11. století. A tak se do uvedeného světa, který je až překvapivě rozlehlý, vypravme.

Nejprve se zastavme u příjmení tvořených názvy ptáků. Jak ukazují například četné bajky, lidé už ve středověku ptákům připisovali rozličné vlastnosti a viděli v nich určité symboly. Tak třeba sokol symbolizoval mocného pána, holub spravedlivého člověka, špaček skladatele a básníka nebo slavík zpěváka. Ve spojitosti s touto symbolikou vznikala též jména a posléze příjmení, přestože ve hře byly i společné vlastnosti a tělesné či jiné znaky. Onomastika - to jest nauka o vlastních jménech - prokázala, že pojmenovací motivy byly vždy spjaty s životními podmínkami lidské společnosti.

Podíváme-li se na třídu ptáků a její jednotlivé řády, nejvíc příjmení bylo vytvořeno podle názvů pěvců. Mezi nimi o prvenství soupeří zástupci čeledí pěnkavovitých a drozdovitých. Svědčí o tom příjmení Čečetka, Pěnkava, Konopka, Hýl, Dlask, Čížek, Stehlík nebo Křivka. K čeledi drozdovitých se hlásí příjmení Červenka, Slavík, Kos, Drozd a Kvíčala, jakož i Čermák, neboť čermák (případně čermáček) je lidové pojmenování rehka. Příliš zkrátka nepřichází ani čeleď krkavcovitých: viz příjmení Kavka (eventuálně Kafka), Vrána, Sojka, Straka, Havran a Krkavec.

Zbylé čeledi pěvců jsou na tom už hůře, dalších ptačích příjmení je však poměrně dost. K čeledi skřivanovitých náleží příjmení Skřivan a Chocholouš, k pěnicovitým Rákosník, ke králíčkovitým Králíček, k brhlíkovitým Brhlík, ke konipasovitým Linduška, k strnadovitým Strnad a k špačkovitým Špaček. Dále existují příjmení přejatá od příslušníků čeledi vrabcovitých (Vrabec, Brabec), vlaštovkovitých (Jiřička, Laštovka), sýkorovitých (Sýkora), lejskovitých (Lejsek), brkoslavovitých (Brkoslav) a žluvovitých (Žluva).

Mezi ostatními ptačími řády dominují dravci a dlouhokřídlí. K prvnímu řádu lze přiřadit příjmení Jestřáb, Orel, Sup, Luňák, Moták, Ostříž či Poštolka, k druhému příjmení Čejka, Koliha, Sluka, Racek a Rybák. Další příjmení pocházejí od řádů sov (Sova, Kalous, Sýček, Kalousek a Kulíšek), hrabavých (Jeřábek, Křepelka, Bažant, Tetřev), brodivých (Čáp, Volavka, Bukač), měkkozobých (Holub, Holoubek, Hrdlička) a vrubozobých (Husa, Houser, Kačer). Máme také příjmení převzatá od řádů kukaček (Kukačka, Žežulka), šplhavců (Datel, Žluna), krátkokřídlých (Slípka), srostloprstých (Dudek) a lelkovitých (Lelek).

Nelze pominout ani příjmení přejatá od ptáků, kteří v naší přírodě běžně nežijí, avšak jsou obecně známí (Papoušek, Pelikán). Četní exotičtí ptáci takto známí nejsou, a tak příjmení Bulbul, Hoho nebo Terej u nás nenajdeme. Na druhé straně můžeme najít mnohá ptačí příjmení v české literatuře: například v Klicperově hře Divotvorný klobouk se vyskytují postavy Strnad a Křepelka, hrdinové románu K. V. Raise Zapadlí vlastenci se jmenují Čermák, Čížek a Stehlík, zatímco v Západu od téhož autora figurují Kalous, Čejka a Čečetka; zmínku zaslouží i povídka Svatopluka Čecha Jestřáb kontra Hrdlička. Při zastavení u třídy savců je nutno připomenout zejména příjmení, jež koření v názvech zástupců řádu šelem, a to několika čeledí. K čeledi lasicovitých se řadí příjmení Kuna, Kolčava, Vydra, Sobol a Norek, ke kočkovitým Kočka, Kocourek, Rys a Lev, k psovitým Vlk, Vlček a Liška, k medvědovitým Medvěd a Nedvěd. Mnohá další příjmení lze spojit s řádem sudokopytníků: tvoří je Srna, Srnka, Srnec, Jelen, Laňka, Kolouch, Koloušek a Daněk, ale také Beran, Kozel, Kozlík či Kozlíček, ba i Los, Sob a Zubr. Jiná příjmení jsou spjata s řády hlodavců (Myška, Plch, Sysel, Křeček, Veverka, Bobr), hmyzožravců (Ježek, Rejsek, Krtek) a zajíců (Králík, Zajíc, Zajíček).

Jak vidno, příjmení totožných s názvy ptáků a jiných zvířat je mnoho (některá z nich však možná svým původem s faunou nesouvisejí: platí to například o příjmeních Roháč, Skalník nebo Zedníček). Jejich počet by se dal ještě rozšířit. Lidé, kteří se jmenují třeba Špína, Nemrava či Šupák, by se možná rádi přejmenovali na Rehka, Skorce nebo Budníčka. Asi by se však nechtěli jmenovat Kňour či Tchoř, byť i tato příjmení u nás existují…