|
Vstup pro předplatitele: |
Noci jako koně vrané
studánky zavírané
už nikdo neotvírá
A bolest srdce svírá
kam ztratila se víra
studánky umírají
Pramínek nezazpívá
a v duši žízeň zbývá
smutno je po nich v kraji
A voláme v té písni
kde najít slova písní
co vodu otvírají
A kdo k nim nápěv složí
studánky aby v hloží
nám z mrtvých vstaly
(Jan Skácel)
V každém časopise občas dojde k určitým zkratům, které, ač dobře míněny, nakonec způsobí pravý opak. Autor článku Díky Ježíšku, že jsi zařídil, aby nepokáceli ten strom, uveřejněného v č. 4/2014 na třetí straně obálky, brojí mj. zcela oprávněně proti každoročnímu „vysazování“ vánočních stromů na náměstích měst (a činí v souvislosti s tím i zajímavé návrhy). Nicméně, jakkoli v úvodu píše, že článek není reakcí na aktuální události, dopouští se v předposledním odstavci tvrzení, které poukazem na Správu Krkonošského národního parku, resp. jejího ředitele, přímo navozuje, jakoby vánoční strom pro Prahu pocházel z území národního parku, což není pravda. Také srovnání s „pokutovanými skejťáky“ v národním parku pokulhává. Sobeckou bezohlednost některých z nich (tím ovšem také neodsuzujeme šmahem všechny vyznavače jízdy na skateboardu), kteří v honbě za adrenalinem a mimořádnými zážitky brázdí bez skrupulí po svazích první zóny národního parku (a to nejen v Krkonoších), jistě nemůže být zlehčována, byť nadneseným srovnáním s kácením vánočních stromů. Redakce proto cítí jako svoji povinnost se za tato tvrzení jak Správě Krkonošského národního parku, tak čtenářům omluvit.
VŠ