VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Jak se (ne)dívat na rybníky

Pohled na rybníky a rybnikářství bývá v řadě případů zkreslen tím, že se na ně hledí převážně (či spíše výhradně) optikou ornitologického triedru, případně badatelského mikroskopu. V takto zúženém zorném poli pak pozorovateli snadno unikají skutečnosti, které nejsou méně důležité než ty, které právě sleduje. Jde především o širší kontexty, kterými je například zasazení rybníka do krajiny či do souvislostí tržní ekonomiky, a to se všemi důsledky. V rámci zamyšlení nad rybničním hospodářstvím je nutné jasně konstatovat, že z mnoha důvodů není možné či korektní rozdělovat intenzitu hospodaření jen podle dosažené produkce. V žádném případě neplatí, že extenzivní rybníky vyprodukují přírůstek do 200-300 kg.ha^-1 a že produkce nad 800-1 000 kg.ha^-1 je již intenzivní. Věci se mají totiž poněkud složitěji. Zmíním proto několik základních faktorů, které mají na produkci v rybnících zásadní vliv.

Nadmořská výška a klimatické pásmo

O dosahované produkci rybníka rozhoduje ve velké míře nadmořská výška, ve které se rybník nachází. Ta je spojená především s celkovou délkou vegetačního období a panujícími teplotami. Na jižní a střední Moravě, nebo v Polabí (teplé oblasti) je ve srovnání s Vysočinou a oblastmi podhůří (chladné oblasti) tepleji a vegetační období je tam delší až o 4 týdny. Za mírně teplé oblasti jsou pak považovány nižší polohy jižních, západních a středních Čech. Podle některých pramenů bývá odhadována přirozená produkce rybníků do 200 m n. m. nad 360 kg.ha^-1. V nadmořské výšce 200-300 m je pak kolem 300-360 kg.ha^-1. Pro polohu 300-400 m n. m. se uvažuje s 250-300 kg.ha^-1. U výše položených rybníků na úrovni 400-500 m n. m. už jen 210-250 kg.ha^-1 a pro polohy nad 500 m n. m. toliko 175-210 kg.ha^-1. K těmto hodnotám je potřeba přičíst ještě produkci získanou melioracemi a přikrmováním. Výsledná celková roční produkce ryb je pak přibližně takováto: 850 kg.ha^-1 - jižní Morava, 735 kg.ha^-1 - Polabí, 695 kg.ha^-1 - střední Morava, 500 kg.ha^-1 - jižní a střední Čechy, 400-450 kg.ha^-1 - Vysočina a vyšší polohy západních Čech.

Stav povodí - trofie vod

Rybníky se nacházejí v otevřené krajině, která je různým způsobem zemědělsky využívána, obydlena a zatížena průmyslem. V rybnících končí tekoucí vody s různorodým obsahem živin (bodové znečištění z nefunkční čističky odpadních vod (ČOV), plošné splachy z polí apod.). Po jejich zastavení v nádrži dochází k rychlému oživení zdánlivě „čisté“ tekoucí vody. Její kvalita se rychle mění. Živiny přecházejí z anorganické do organické formy (plankton). Voda se stane živou. Podle množství živin ve vodě rozdělujeme rybníky na oligotrofní (v povodí lesy a trvalé travní porosty (TTP)), mezotrofní (v povodí TTP, lesy a málo orné půdy (OR)), eutrofní (v povodí OR, TTP a sídla) a hypertrofní (v povodí sídla, OR, TTP). Aktuální trofie vod rybníka výrazným způsobem ovlivňuje možnosti jeho rybářského obhospodařování. Do vod silně zatížených živinami (eutrofní a hypertrofní) je nutné nasazovat vyšší obsádky ryb (kapra), než je tomu obvykle u vod mezotrofních a mírně eutrofních. Důvodem je skutečnost, že na začátku vegetačního období převládne rozvoj zooplanktonu (velké filtrující dafnie) nad fytoplanktonem. Díky tomu sice vzroste na jedné straně průhlednost vody, ale na straně druhé klesne množství kyslíku rozpuštěného ve vodě (chybí producenti). Snadno pak může dojít ke kyslíkovému deficitu a úhynu nejenom ryb, ale i samotného zooplanktonu. Míra intenzifikace tak mnohdy není dána ani tolik přáním hospodáře, jako spíše podmínkami povodí (množstvím živin). U vod oligotrofních je samozřejmě žádoucí prosazovat extenzivní chov ryb. Z vlastní zkušenosti vím, že třeba dočišťovací nádrže s chovem ryb pod ČOV mohou v rámci extenzivního chovu (jižní Čechy, bez hnojení a přikrmování) dosáhnout přírůstku kapra na úrovni cca 1 000 kg.ha^-1. Takže extenzivní chov nemusí nutně znamenat nízkou produkci ryb.

Stav a charakter rybníka

Rybník je stavba, dílo člověka, a může mít různé vlastnosti. Ty mu dal do vínku stavitel, ale také lokalita. Rybníky průtočné a naopak trpící nedostatkem vody mají nižší produkci než rybníky neprůtočné, dobře zásobené vodou. Rybníky hluboké jsou studené a méně produktivní. Mělké rybníky jsou sice teplejší, ale trpí více odparem a mají menší objem vody na plochu. Ideální průměrná hloubka rybníka je tedy mezi 1-1,5 m. Ale komorové rybníky by měly být u hráze hlubší. Na produktivnost rybníka má vliv i jeho velikost. Nejlepších výsledků dosahují rybníky obvykle mezi 5 až 50 ha. Malé rybníky mohou být rovněž vysoce produktivní, ale jejich ekosystém je mnohem zranitelnější. Velké rybníky jsou sice stavebně impozantní, ale z produkčního hlediska mají spíše charakter jezer. Produkčně příznivá je rovněž vyšší délka břehů vůči výměře rybníka (břehový koeficient), která vytváří velké množství různých potravních a prostorových nik, a také slunná poloha rybníka. Důležitý je rovněž pedologický profil rybničního dna (rašelina versus černozem). Samostatnou kapitolu pak představuje kulturní stav rybníka, především míra jeho zabahnění, rozvoj litorálu, zásoba a poměr živin.

Obsádka

Jedním z klíčových faktorů, které ovlivňují produkci rybníků, je obsádka. Správně zvolená rybí obsádka dokáže plnit funkce a očekávání hospodáře. Může být nastavena buď produkčně, anebo „mimoprodukčně“ - účelově. V každém případě musí respektovat doposud uváděné ostatní limitující faktory. V posledních dvaceti letech však výrazným způsobem ovlivňují obsádky ryb rybožraví predátoři, především kormoráni a vydry. Dnes díky kormoránům třeba na Vysočině není možné dochovat tržní síhy. A tak jejich chov ztrácí smysl. Produkční prostor je tedy vyplněn především kaprem. O likvidaci a traumatizaci násad kapra, lína, candáta, štiky nemluvě. Druhým protipólem jsou pak nepůvodní druhy ryb, karas stříbřitý a střevlička východní. Ty se dokážou rychle namnožit, neřízeně vyplnit prostor a zdecimovat přirozenou potravní základnu kaprovi či jiné doplňkové rybě. Obsádky je proto vždy nutné pečlivě a odpovědně stanovovat s ohledem na produkční možnosti konkrétního rybníka. Podsazené rybníky nejsou optimálně využity a hrozí u nich kyslíkové deficity jako důsledek nadměrně namnoženého zooplanktonu. Přesazené rybníky svými hustými obsádkami naopak vytvářejí nadměrný tlak na potravní ekosystém rybníků a mohou vést ke zhoršování kvality vody a snížení ekosystémové biodiverzity.

Hranice mezi krmením a přikrmováním

Většina rybníků v ČR je obhospodařována v režimu polointenzivního chovu ryb. Nadměrný rozvoj zooplanktonu musí být kontrolován (sežrán) přiměřenou biomasou ryb, která však v druhé polovině vegetačního období díky svému růstu již v rybníce nenachází dostatek potravy. A tak je potřebné ji zčásti buď odlovit na plné vodě, anebo by měla být adekvátně přikrmována. Letní odlovy na plné vodě jsou organizačně náročné a chovatel musí mít možnost takto odlovené ryby někam přemístit či je prodat. Proto je přikrmování obsádek pro rybnikáře důležité.

Přikrmování ryb znamená, že vedle základního zdroje přirozené potravy je obsádce přidáváno i jiné, doplňkové krmivo. Nejčastěji to bývají obiloviny. O krmení ryb mluvíme tehdy, když předkládané krmivo tvoří dominantní zdroj potravy. Hranice mezi krmením a přikrmováním může být tenká. Snadno se překračuje při vysokých obsádkách ryb v závěru vegetačního období. Efektivnost aplikace krmiv se hodnotí pomocí relativního krmného koeficientu (RKK). Pro obiloviny a glycidová krmiva obecně je možné považovat za přijatelný RKK do hodnoty 2, výjimečně v ojedinělých případech 2,5 (malé rybníky, zdůvodněné ztráty apod.). Za těchto okolností je bilance fosforu vloženého do chovu ryb krmivy a jeho retence v těle ryb vyrovnaná až aktivní ve prospěch vytěženého fosforu přírůstkem ryb (do RKK = 2). Takovýto chov ryb pak lze považovat za trvale udržitelný, v konečném důsledku nemá výrazné negativní dopady na kvalitu vody a biodiverzitu rybničního ekosystému.

Možné hodnocení intenzity rybničního hospodaření v českých podmínkách

S ohledem na nejnovější vědecké poznatky je možné konstatovat, že z globálního pohledu je naše rybnikářství možné stále považovat za extenzivní akvakulturu. Je to dáno především tím, že přirozená potrava zde hraje dominantní roli na dosahovaném přírůstku. Chceme-li však přece jen nějakým způsobem na „národní úrovni“ hodnotit intenzitu rybničního hospodaření nabízí se toto rozdělení:

Extenzivní rybniční chov: obsádka ryb odpovídá přirozené produkci daného rybníka, bez použití krmiv a hnojiv za účelem zvyšování produkce ryb. Připouští se jen nejnutnější dávky vápenatých preparátů pro stabilizaci pH a alkality (KNK_4,5). Krmiva je možné používat jen pro vnadění ryb za účelem kontroly kondičního a zdravotního stavu. Možné je rovněž provádět nutnou prevenci chorob ryb.

Polointenzivní rybniční chov: produkce ryb je tvořena přikrmováním (krmiva na rostlinné bázi) a přirozenou potravou, jejíž rozvoj může být podpořen melioračními opatřeními (optimalizace poměru a obsahu živin). Bilance fosforu aplikovanými hnojivy a krmivy vůči výnosu fosforu výlovem ryb je přinejmenším vyrovnaná. Tedy, množství fosforu vloženého do rybníka ve formě krmiv a hnojiv není větší než množství fosforu „vytěženého“ přírůstkem ryb.

Intenzivní rybniční chov: je zajišťován přirozenou produkcí, přikrmováním obsádek a dodáváním živin za účelem jejich co nejúčinnější proměny do přírůstku ryb. Bilance aplikovaných živin - fosforu nemusí být vyrovnaná. Takto obhospodařované rybníky nelze provozovat na konci rybničních soustav.

Ján Regenda

Ing. Ján Regenda, Ph.D., (1975) pracuje na Fakultě rybářství a ochrany vod JU v Českých Budějovicích. Ve své odborné práci se věnuje především chovu ryb v rybnících a hodnocení produkce ryb. Vyučuje rybníkářství a zajišťuje praxe studentům. Ve volném čase rád fotografuje a zamýšlí se nad „střety“ ochrany přírody a rybářství.