VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Společnost Rožmberk, o.p.s., založila a již 10 let provozuje Venkovské muzeum Kojákovice a v Nových Hradech prezentuje historickou kovárnu. Okolí Třeboně představuje stálá expozice Dům přírody Třeboňska v třeboňském zámku. Všechna tato místa propojuje naučná stezka Lidé a jejich krajina, jejíž vznik a rozvoj umožnil Revolvingový fond Ministerstva životního prostředí. Jedná se o projekt, který se snaží pomocí nových technologických zařízení poskytovat turistické informace do mobilu. Návštěvníci, kteří používají digitální telefon s fotoaparátem a připojením na internet, si nafocením značek BeeTagg nebo QrCode mohou stáhnout informace o regionu do svého mobilu. Tuto možnost však komplikuje situace, že ne všichni návštěvníci mají dostatečné technické vybavení. Vzhledem k rychlému rozvoji techniky ale předpokládáme vzrůstající zájem o tuto službu.

Nejvíce příležitostí k přímému kontaktu s návštěvníky nám dává Venkovské muzeum Kojákovice. Expozice je postavena na osobní interpretaci a dává prostor k dotazům, diskusím a vysvětlování. Návštěvníky zde nejvíce oslovuje to, co sami zažili, co vyvolává jejich vzpomínky na prázdniny u babičky, na co si mohou sáhnout. Téměř všechny zaujme sbírka starých kočárků a červený slabikář na školní lavici. Po tomto úvodu je již celkem lehké jim předat naše sdělení - informace o historii obce, regionu a fenoménu vystěhovalectví v 19. století. Muzeum prezentuje zapomenutou historii regionu a domníváme se, že se mu to daří.

Je ale otázka, co vlastně chceme návštěvníkům nabídnout a sdělit. Na stezce Lidé a jejich krajina jim neposkytujeme pouze fakta a důkazy. My jim nabízíme pohyb na čerstvém vzduchu, relaxaci a zábavu. To, že se nám daří do toho vklínit trochu informací a probudit zájem o nějakou zajímavost regionu, považujeme za bonus, třešničku na dortu.

Olga Černá
Společnost Rožmberk, o.p.s.

Poprvé jsem se s interpretací místního dědictví setkala při realizaci Náglovy stezky, která je součástí projektu věnovaného akademickému malíři Františku Mořici Náglovi (1889-1944), který žil a tvořil v Kostelní Myslové nedaleko Telče na Vysočině. On a jeho manželka byli i se dvěma dětmi kvůli svému židovskému původu v roce 1942 transportováni do terezínského ghetta a o dva roky později končí jejich život v Osvětimi. Pět let po válce bylo při rekonstrukci jedné z budov bývalého terezínského ghetta objeveno 254 Náglových obrazů, které malíř zazdil před svým odjezdem do Osvětimi na půdě jednoho z domů.

Při přípravě naučné stezky nikdo z týmu neznal metodiku interpretace místního dědictví. Postupovali jsme intuitivně a chtěli jsme se vyhnout tomu, co nás na ostatních naučných stezkách obtěžovalo a nebavilo (velké tabule hyzdící přírodu, dlouhé texty, velké množství informací, absence příběhu). Protože jsme nikde v muzeu nedokázali získat dostatek informací o malíři F. M. Náglovi, sbírali jsme vzpomínky pamětníků a pro stezku jsme pak zvolili podobnou techniku. S babičkou, dědečkem (pamětníkem) procházíte krajem jejich dětství, oni vyprávějí, jaké to bylo dřív, a tak se dozvídáte nejen o panu malíři, ale i o jeho rodině, krajině a způsobu života. Nikdo nic nevysvětluje ani nevyučuje. Základní informace o F. M. Náglovi a jeho rodině jsou umístěny na návsi a na odpočívadle pro turisty a cyklisty. Stezku si návštěvníci mohou projít sami, ale nejlépe, dle mých vlastních zkušeností, funguje s průvodcem. Pro většinu návštěvníků totiž nejsou nejzajímavější detaily malířova života ani vzhled konkrétních panelů, ale propojení autentického místa s konkrétním člověkem, který má k tématu blízký vztah a dovolí jim pohlédnout na věc jeho očima. Návštěvníci si tak mnohdy odnášejí víc, než očekávali.

Zdenka Nosková
Glossa, o.s.

Myslím si, že nejen u nás, ale i všude jinde návštěvníky, výletníky a prostě lidi, kteří tu či onde trvale nebydlí, zajímá především to, čím se daná oblast od všech ostatních odlišuje. Šumava nabízí přírodu, krajinné scenerie, koneckonců i historii a kulturu, které jsou unikátní, jiné než kdekoliv jinde v Čechách. Takové území je ideální pro rekreaci - myšleno fyzický a duchovní odpočinek. Když člověk vyjede ze zaběhlých kolejí, zbaví se každodenních starostí a svůj život, byť jen na čas dovolené, změní, tak si opravdu pročistí hlavu a osvěží tělo, i kdyby se za ten týden hýbalo víc než za zbytek roku dohromady.

Věřím, že i tyto myšlenky stály u zrodu projektu Průvodci šumavskou divočinou, který již po čtvrtou sezonu v národním parku Šumava poměrně úspěšně probíhá: „Nabídneme lidem výpravy do té pravé šumavské přírody - mnohde doslovně divočiny, a otevřeme jim oči a snad i obzory pro poznání jejích zákonitostí na vlastní kůži!“

A povedlo se - zájem byl od samého počátku a přetrvává dodnes. Určitě přitom sehrála velkou roli lidská zvědavost a nádech exkluzivity: „Představte si, že do kaňonu Křemelné může jít pouze několik lidí za rok a já budu mezi nimi!“ Tato očekávání mohla být naplněna pouze za předpokladu, že účastníci zažili, viděli, cítili, prostě vnímali něco unikátního, co dosud neviděli. Abych nepřeháněl, tak mnohé z toho vidí i běžní návštěvníci jinde na Šumavě, ale zde jim otevírá oči a rozšiřuje smyslové vnímání právě jejich průvodce divočinou.

Vím, že moje představení toho nejzajímavějšího „u nás doma“ je jaksi obecné, ale myslím si, že sázka na výjimečnost se vyplatí ve všech destinacích cestovního ruchu. Na Šumavě je to například výjimečně přeživší tetřev hlušec nebo samovolně se obnovující les. Jinde to zas může být úplně něco jiného, třeba největší akvacentrum nebo tobogan, anebo - nejkrásnější kraslice na světě.

Josef Štemberk
Šumavská krajina bez hranic, o.s.
Správa NP a CHKO Šumava

Obec Býškovice získala v rámci projektu zachování a obnovy kulturního dědictví dotaci na opravu historické budovy bývalé školy za účelem zřízení minimuzea. Návštěvníky muzea nejvíce zajímá funkce a poslání této místní památky. Historická budova pochází z roku 1883. Až do let 1984/85 sloužila jako základní škola. V 80. letech minulého století proběhla vynucená integrace škol. Budova pak byla pronajímána různým podnikatelským záměrům, čímž bylo dosaženo jen devastace jejích prostor a degradace z dřívější stěžejní vzdělávací funkce na místo, které obci nepřinášelo žádané zázemí. Samozřejmě to mělo vliv na sociální vazby občanů a jejich vztah ke kultuře a vzdělávání.

Cílem projektu bylo posílit a obnovit kulturní tradice v obci a zatraktivnit ji pro turisty. První část muzea je zaměřena na osobnost významného rodáka Býškovic generála Bohuslava Závady, jednoho ze zakladatelů československých legií, který pracoval v ústředí národní rady vedené T. G. Masarykem. V roce 1940 byl zatčen gestapem, 7. ledna 1942 odsouzen k trestu smrti a 26. srpna 1942 popraven za odbojovou činnost v Obraně národa.

Druhá část minimuzea s názvem Býškovice napříč stoletími je věnována naší vesnici. Jsou zde malé expozice jednotlivých řemesel, která se tu dříve provozovala, ať už to byl švec, krejčí, kolář, sedlář, kovář či bednář. Vystavujeme upomínky na dřívější zemědělskou činnost, prezentujeme tehdejší styl bydlení a oblečení, včetně dobových krojů. Sami občané věnovali mnohá nářadí, vybavení dílniček, užitné předměty ze starých dob, nábytek i kroje a oblečení. Muzeum je koncipováno i pro přednáškovou činnost, kde na konkrétních exponátech lze dokumentovat období 1. i 2. světové války a život obce, který se váže na náš kraj pod Hostýnskými horami. Návštěvnost muzea je pestrá, střídají se tu místní občané s turisty, s návštěvami z okolí, ale i školní mládeží.

Jana Světlíková
starostka Býškovic (Olomoucký kraj)

Požadavky návštěvníků lesa jsou velmi různé. Liší se primárně podle lokality a dále podle typu návštěvníka. Rozdílné požadavky jsou kladeny na les uvnitř města a na les v mimobrněnských lokalitách. Jiný pohled má senior, vášnivý sportovec, ochránce přírody, pejskař nebo rodina s malými dětmi.

Lesy města Brna se snaží skloubit představy všech zájmových skupin a nabídnout veřejnosti prostor lesa pro různé využití. V loňském roce jsme umístili v brněnských lesích čtyři naučné lesnické stezky a množství rekreačních i herních prvků, opravili a postavili několik studánek a na všech třech lesních správách jsme vybudovali krásné lesní altány.

Na Brněnské přehradě provozujeme dětská i volejbalová hřiště, lavičky, přístřešky, plánujeme zde rovněž větší altán. V oboře Holedná je možno vidět volně žijící zvěř (muflony, daňky a divočáky) zblízka, jedna z naučných stezek je zaměřena na popis zvěře. Udržujeme a spravujeme rozhlednu v Soběšicích včetně zázemí v podobě laviček a přístřešku. Milovníkům divoké přírody dáváme možnost nahlédnout do více než 200 let starého bukového pralesa Slunná, jehož plocha se v současné době zvětšuje. Pro zájemce o historii máme připravený popis plavení palivového dřeva po Svratce od tzv. Čertovy hráze u Heroltic (je zde altán s hřištěm a popisovými tabulemi) až k dnešnímu Rondu.

Je tedy zřejmé, že chceme v plné míře podpořit rekreační funkci lesů okolo Brna a nabídnout je veřejnosti pro volnočasové aktivity všeho druhu. Snažíme se poskytnout návštěvníkům lesa to, co očekávají, a máme v plánu tuto nabídku neustále rozšiřovat. Zatím jsme zaznamenali od veřejnosti samé kladné reakce. O to více mrzí, když jistě velmi malá skupina vandalů zejména v intravilánu města instalované věci ničí a znehodnocuje.

Jiří Neshyba
ředitel Lesů města Brna, a.s.