Vstup pro předplatitele: |
Přivez mi něco živého -
- utíká Katka k tatínkovi
startujícímu mezi paneláky auto
Něco živého Určitě
Nezapomeň tati
(Jindřich Zogata)
Tahle báseň začne na kolejích
kudy kráčíme
pražec po pražci přeskakujeme vteřiny srpnového večera
a jen podle trávy
která je pořád ostřejší a vyšší
tušíme blízkost vody
Lipno letos odhalilo staré koryto
až po svou aortu
ale Srdce Vltavy spí navždy
ztichlé pod hladinou
tam napínáme vlasce
ale jen lehce
opřeme je o cinkot víčka od piva a úder kamínku
a potom nastražíme uši
ohromené tichem tak velkého prázdna
které končí tam kde ještě před čtvrtstoletím
končil svět
z dáli zní klekání
a za zády houká vlak
ale až první pád smaže hranice
jako by zvonil umíráček
ve všech kostelech zalitých vodou lipenského jezera
chuchvalce šňůry odvíjejí záškuby tíhy v hlubině
nad kterou po chvíli zasvítí
skleněné oči a p sí zuby
vlajka pirátské lodě
vztyčený hřeben hřbetní ploutve
bezedný jícen roztržený ocelí
a krev
která svým inkoustem barví mělčinu
při každém nádechu stříbrného těla ryby
takový cinkot nikdy neomrzí
lovec loví lovce
žádný soucit
s rukama které sedřely struhadla šupin
a pobodaly paprsky ploutví
s rukama od krve candátů z mrtvého Srdce Vltavy
žádný soucit
s rybami které své oběti tráví
v kolébkách z vodních trav
R.Š.