VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Tahle báseň začne na kolejích 
kudy kráčíme 
pražec po pražci přeskakujeme vteřiny srpnového večera 
a jen podle trávy 
která je pořád ostřejší a vyšší 
tušíme blízkost vody 

Lipno letos odhalilo staré koryto 
až po svou aortu 
ale Srdce Vltavy spí navždy 
ztichlé pod hladinou 

tam napínáme vlasce 
ale jen lehce 
opřeme je o cinkot víčka od piva a úder kamínku 
a potom nastražíme uši 
ohromené tichem tak velkého prázdna 
které končí tam kde ještě před čtvrtstoletím 
končil svět 

z dáli zní klekání 
a za zády houká vlak 
ale až první pád smaže hranice 
jako by zvonil umíráček 
ve všech kostelech zalitých vodou lipenského jezera 

chuchvalce šňůry odvíjejí záškuby tíhy v hlubině 
nad kterou po chvíli zasvítí 
skleněné oči a p sí zuby 
vlajka pirátské lodě 
vztyčený hřeben hřbetní ploutve 
bezedný jícen roztržený ocelí 
a krev 
která svým inkoustem barví mělčinu 
při každém nádechu stříbrného těla ryby 

takový cinkot nikdy neomrzí 
lovec loví lovce 
žádný soucit 
s rukama které sedřely struhadla šupin 
a pobodaly paprsky ploutví 
s rukama od krve candátů z mrtvého Srdce Vltavy 
žádný soucit 
s rybami které své oběti tráví 
v kolébkách z vodních trav 

R.Š.