Čtení na tyto dny

Principy

Muž
naklání se k dítěti
důrazně říká
nad rudou růží
To je heřmánek
opakuj
a dobrásek opakuje
heřmánek je to

Heřmánku můj
jedno mi to není
Víš o nás ještě
růžičko červená

(Jiřina Salaquardová) 

 

Doporučujeme ke čtení

Odolné město pro příjemný život

Andrea Křivánková, č. 1/2021, s. 11-13

Ochrana orla královského v Panonské nížině

Arnošt Cetkovský, č. 1/2021, s. 47-49

O minimalizaci

Barbora Krupová, č. 1/2021, s. 53-54

Nový brněnský územní plán ohrožuje polovinu stávajících zahrádek. Má nás to znepokojovat?

Naďa Johanisová, č. 1/2021, s. 64-66

Houbeles pictus, Houbeles musicus

Petr Maděra, Alžběta Trojanová, Jakub Salaš, č. 4/2020, 14-17, pro předplatitele

Význam a využití dřevobytných hub

č. 4/2020, s. 8-12, pro předplatitele

Ceny Josefa Vavrouška za rok 2019

Yvonna Gaillyová, č. 4/2020, s. 36-37

Na DOLním toku

David Veselý, č. 4/2020, s. 38-39

Zmije a ti druzí


Mojmír Vlašín, č. 2/2015, s. 29

„Ty zmije jedna jedovatá“ - tak se někdy lidé titulují a mají na mysli člověka slizkého, zrádného a úskočného. Přitom skutečná zmije není nic z toho. Přesto mají zmije i ostatní hadi špatnou pověst. Jak už jsem v tomto časopise psal (Veronica č. 4/2008, s. 30), je to možná dáno již biblickým příběhem o jablku. Kromě toho zůstali jedovatí hadi jedním z mála smrtelných nebezpečí, která člověk nemohl ve volné přírodě odstranit, a tak je odpor k hadům posilován strachem o život.

Nepočítáme-li hady žijící v zajetí či ze zajetí uprchlé, je u nás jediným jedovatým hadem právě zmije obecná, vědeckým názvem Vipera berus. Podle zákona 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy naší fauny. Snad u žádného živočicha v našich krajích není větší rozpor mezi vědecky doloženou realitou a veřejným míněním.

Situaci komplikuje podobnost s užovkou hladkou, také chráněným druhem hada. Tato užovka není jedovatá, ale je pro svůj vzhled (chybí žluté půlměsíčky za hlavou, tmavé skvrny na hřbetě se podobají klikatému pruhu) často zaměňována se zmijí. Žije však na zcela odlišných biotopech - obývá suché, výslunné, křovinaté stráně lesostepního charakteru. Zmije se vyskytuje na slunných, ale vlhkých místech (lesní paseky, rašeliniště, okraje lesních potoků, vlhké louky a suťová pole). Pozor: klikatá čára na hřbetě nemusí být u starých nebo tmavých jedinců patrná, a není tedy rozhodujícím znakem pro určení druhu. V několika tištěných i elektronických médiích jsem v roce 2011 vyzval čtenáře k zasílání fotografií hadů, se kterými se setkali v okolí svého bydliště, především na zahrádce. Nabídl jsem, že i podle průměrné fotografie hada určím, a požádal jsem, aby mi napsali přesnou lokalitu (dnes už nejsou problém ani souřadnice GPS) a datum. Sešlo se mi celkem za čtyři roky 166 údajů o výskytu hadů, některé doprovázené velkým počtem kvalitních fotografií. Užovka hladká tvořila 84 z nich, užovky obojkové 42, dalšími byli slepýši, kterých bylo 10 (nejsou to hadi, ale beznozí ještěři), užovky podplamaté byly 3, a dokonce jsem dostal i fotky užovky stromové. Ale pouze 18 bylo skutečně fotek zmije. Další tři snímky se nedaly vůbec určit, a to většinou proto, že byly nekvalitní, anebo zachycovaly jen malý kousek hadího těla. Pokud se i ve vašem okolí vyskytují hadi, o jejichž druhové příslušnosti máte pochyby, zkuste je vyfotit a spolu s datem a co nejpřesnějším údajem o místě nálezu zašlete na e-mail: mojmir.vlasin(zavináč)veronica.cz

Mojmír Vlašín

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu