Čtení na tyto dny

Jarní přijímání

Je dobře na jaře
když rozkvetou skládky
rozžhaví
se rané kopřivy
a vypláznou lopuchové listy

A já opřen
o polední kravín
na vysvícené slámě
žvýkám hrách a kroupy
s listy pampelišek

A zas už cítím
jak se mi jaro v ústech proměňuje
nabírá do krup
a ve volnoběhu ticha
tvrdne do hlíny
na rozježděném dvoře

(Zdeněk Volf) 

 

Doporučujeme ke čtení

Odolné město pro příjemný život

Andrea Křivánková, č. 1/2021, s. 11-13

Ochrana orla královského v Panonské nížině

Arnošt Cetkovský, č. 1/2021, s. 47-49

O minimalizaci

Barbora Krupová, č. 1/2021, s. 53-54

Nový brněnský územní plán ohrožuje polovinu stávajících zahrádek. Má nás to znepokojovat?

Naďa Johanisová, č. 1/2021, s. 64-66

Houbeles pictus, Houbeles musicus

Petr Maděra, Alžběta Trojanová, Jakub Salaš, č. 4/2020, 14-17, pro předplatitele

Význam a využití dřevobytných hub

č. 4/2020, s. 8-12, pro předplatitele

Ceny Josefa Vavrouška za rok 2019

Yvonna Gaillyová, č. 4/2020, s. 36-37

Na DOLním toku

David Veselý, č. 4/2020, s. 38-39

Relikt z doby ledové


Jiří Poláček, č. 2/2015, s. 46

Spisovatel Jiří Mahen (1882-1939) měl vřelý vztah k Slovensku. V roce 1924 ho nazval „hrdinskou zemí“ a „zemí zaslíbenou“, v níž viděl svou „druhou vlast“. Strávil tam několik dovolených, často lovil ryby v Moravě u Kút, ale i ve Váhu, v Dunaji či v tatranských bystřinách. Svůj vroucí poměr k slovenským lidem, kultuře a přírodě promítal i do své tvorby. Vedle hry Janošík (1910), známé Rybářské knížky (1921) nebo knihy Toulky a vzpomínky (1931) je nutno uvést především básnickou skladbu Požár Tater (1934), kterou Mahen věnoval Vladislavu Vančurovi. Její text, uvedený prologem adresovaným čtenáři, rozdělil na šest částí. Opěvuje v nich krásy tatranské přírody, přičemž evokuje i silnou ničivou bouři (dnešní čtenář si při četbě těchto působivých veršů maně vzpomene na vichřici, která zpustošila Vysoké Tatry v listopadu roku 2004). Současně uvažuje o vztahu člověka a přírody v obecné rovině; zamýšlí se také nad soudobou situací našeho národa a Evropy, ohrožené nástupem nacismu.

V první části nazvané Ráno najdeme tyto pozoruhodné verše:

Tam dole pod námi to svítí!
To mořské oko? Ne! To dál -
to malé, co tam ukrylo se
pod kosodřevin zástěru!
Jen poshov, co ti trochu vody
do čisté láhve naberu!
Co zříš v té vodě sem tam plovat,
to u nás převzácný je host,
že chtěl bych věru recitovat
nejhezčí verše na věčnost.
Toť žábronožka ovšem pouhá,
však nečekaný její druh,
a odtud jí jsme připojeni
prý na polární někde kruh!
Zůstala u nás, žije s námi!
Je země míň, když na ni zřím,
a přec jak by nám nad hlavami
hřměl skřípot točny povětřím.

O tomto korýši se ještě píše v další části pojmenované Poledne jako o živočichu, který nás pojí „s tundrami dálné Sibiře“. Aby čtenáři bylo jasné, o jaký druh žábronožky běží, Mahen uvedl její latinský název: Branchinecta paludosa. Máme tedy co dělat s žábronožkou severskou či též arktickou, jež je reliktem z doby ledové. Byla objevena počátkem třicátých let 20. století ve Vyšném Furkotském plese, jinak žije vskutku až na Sibiři, ve Skandinávii nebo v Grónsku. Ve Vysokých Tatrách žila ještě v jednom plese na polské straně, kde již údajně vyhynula. V uvedeném slovenském plese zřejmě přežívá dosud. Anebo se mýlím?

Jiří Poláček

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu