VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Významný botanik RNDr. Štěpán Husák, CSc., nás opustil po krátké těžké nemoci dne 25. října loňského roku, takřka v předvečer svých 75. narozenin, které by byl oslavil 31. prosince 2014. Ještě 20. srpna jsme spolu odebírali vzorky sedimentů ze dna částečně vypuštěného rybníku Nesyt. Ani Štěpán tehdy netušil, přes svoji neobvyklou únavu, že je to jeho poslední návštěva Lednických rybníků, jejichž vegetaci věnoval svoji diplomku, kandidátskou disertaci a věrným jim zůstal i nadále. Zakrátko se však musel rozloučit se svou milovanou jižní Moravou i ostatními svými rozsáhlými zájmy, se svou obětavou manželkou Anežkou a dvěma dcerami s jejich rodinami.

Za svůj život se brněnský rodák Štěpán Husák vypracoval ze zahradníka v Botanické zahradě Masarykovy univerzity až na zkušeného vědeckého pracovníka Botanického ústavu AV ČR. Postupně prošel zaměstnáním ve všech třech hlavních úsecích ústavu: v Brně, Průhonicích a Třeboni. V posledním z těchto míst zakotvil nejdéle, od roku 1982 až do svých posledních dnů. Zde také zůstává jeho hmatatelným pomníkem venkovní sbírka bažinných a vodních vyšších rostlin střední Evropy, u jejíhož založení byl v roce 1976, donedávna ji vedl a podílel se na péči o ni i po svém odchodu do malého částečného úvazku při důchodu. Společně s dalšími pracovníky Botanického ústavu sbírku úspěšně rozšiřoval a zpřístupňoval široké veřejnosti. Dnes je třeboňská sbírka největší sbírkou svého druhu v Evropě.

Spolu s péčí o rodinu tvořily hlavní náplň Štěpánova života láska k rostlinám, jejich poznávání, pěstování a zaznamenávání spojené s hodnocením jejich výskytu a složení jejich společenstev. Nejvíce zájmu věnoval studiu vyšší vegetace vod a mokřadů, a také ruderální vegetaci, vždy v závislosti na prostorové a časové proměnlivosti jejich stanovišť. V obojím byl důstojným následovníkem Slavomila Hejného, který podporoval Štěpánův zájem o studium obou uvedených typů naší vegetace. Vodní a mokřadní vegetací se Štěpán zabýval také z hlediska její produkční ekologie. Památnou epizodou v tomto směru je jeho zpracování podzimních odběrů podzemní biomasy rákosu nebo orobinců až do nástupu zimy, kdy si musel v zamrzlém výtažníku vysekat široký otvor pro vymývání husté spleti jejich oddenků a kořenů. Štěpánovo odborné písemné dědictví je obsaženo nejen v jeho článcích ve vědeckých a odborných časopisech, sbornících a knihách. Do značné míry je také obsahuje asi 50 výzkumných zpráv, vypracovaných převážně pro potřeby naší státní ochrany přírody. Své četné herbářové sběry z domova i ze světa Štěpán již dříve předal do herbářů jednak v České republice, jednak na Slovensku. Jeho zásluhy o botaniku ocenily Botanické společnosti česká a slovenská, jichž obou byl Štěpán dlouholetým členem, stejně jako jeho mateřský ústav, kde pracoval po 48 let (1966-2014).

Štěpán byl výborným znalcem širokého spektra rostlinných druhů, včetně orchidejí - našich i cizokrajných vstavačovitých rostlin, sukulentů a čeledi bromeliovitých. Již ze svého působení v brněnské botanické zahradě si odnesl vynikající dendrologické znalosti. Hodně cenných poznatků načerpal při svých cestách nejen po Čechách, Moravě, Slezsku a Slovensku, ale i do zahraničí, např. do Střední Asie, Severní Ameriky nebo Austrálie. Soustavně seznamoval se vším, co znal a čemu rozuměl, zejména studenty českobudějovické Jihočeské univerzity. Ochotně se o své vědomosti dělil též s dalšími odborníky, domácími i zahraničními účastníky odborných kursů a poznávacích exkurzí i s laickými zájemci. Tato jeho činnost se promítla i do několika vědecko-populárních knih, jichž je spoluautorem, a do mnoha jeho kratších či delších vědecko-populárních časopiseckých článků. Pro stěžejní dílo vzešlé z Botanického ústavu AV ČR, Květenu České republiky, zpracoval stati o dvou čeledích vodních rostlin a některých dalších rostlinných rodech. Udržování široké sítě smysluplných společenských styků patřilo k jeho velkým zájmům a zásluhám mimo botaniku. Celý svůj život zůstával brněnským a jihomoravským patriotem a shromáždil mnoho písemností o svém rodném městě a kraji. Po přestěhování do Třeboně se Štěpán stal také patriotem třeboňským. Značnou hodnotu má jeho tiskem uveřejněná či pouze písemná dokumentace současných i historických událostí a života jak v Botanickém ústavu, tak ve městě Třeboni a na Třeboňsku.

Odkaz Štěpána Husáka zůstává trvale cenným vkladem do pokladnice našich znalostí o vývoji přírody i lidského společenství všech míst, kde působil. Jsme mu za něj velice vděčni.

Jan Květ