VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V roce 2014 společnost Capital group service u lyžařského areálu v Dolní Lomné v CHKO Beskydy ilegálně vykácela zhruba 1,5 hektaru lesa a provedla terénní úpravy za účelem provozu nové sjezdové tratě. Povrch sjezdovky upravila rolba, a přesto, že není povolená, už se na ní lyžuje. (zdroj: idnes.cz) To je ovšem exces. Ve většině případů vznikají u nás sjezdovky ve velkoplošných chráněných územích zcela legálně. Přesto je celkem rozšířený názor, že ochránci přírody brání výstavbě nových sjezdovek a kvůli tomu se v našich horách nenachází dostatek sjezdových tratí. Data shromážděná v bakalářské práci Evy Drobilíkové (2011) Lyžařské sjezdové areály v chráněných územích svědčí o opaku. Nejhůře jsou na tom Krkonoše, kde se v národním parku a jeho ochranném pásmu nachází 172 sjezdovek, v CHKO Jizerské hory je to 53, v CHKO Beskydy 65 a v CHKO Jeseníky 72 sjezdovek. Drtivá většina sjezdovek byla postavena až po vyhlášení CHKO či NP, takže čísla spíše nasvědčují tomu, že státní ochrana přírody dělá ústupky a povoluje další a další sjezdovky.

Nejkřiklavějším případem je návrh na vybudování lanovky v první a druhé zóně NP Šumava na vrch Hraničník. S lanovkou má být spojen přes 2,5 km dlouhý průsek včetně sjezdovky, který vytvoří migrační bariéru pro šumavská zvířata, vytvoří koridor pro šíření nepůvodních druhů a umožní rozvrácení okolních lesů větrem. Toto nebezpečí odhalilo hodnocení vlivu na životní prostředí, podle kterého bude mít stavba lanovky s plánovanou kapacitou 1 540 až 2 700 lidí za hodinu významný negativní vliv na celistvost vyhlášené ptačí oblasti Šumava a evropsky významné lokality Natura 2000. Obzvláště nežádoucí je rozdělení jádrového území tetřeva hlušce, ke kterému by vybudováním liniové stavby došlo. Změna území a s tím související vyrušování by vytvořily bariéru, jejíž existence by tetřeví populaci významně zasáhla. Stavba lanovky je dočasně mimo hru, zásady územního rozvoje Jihočeského kraje s ní však nadále počítají.

Sjezdovky mají i další negativní dopady na prostředí. Francouzská klimatoložka Carmen de Jongová z univerzity v Chambéry tvrdí, že sněžná děla, díky nimž se na horských svazích lyžuje i za nepříznivých podmínek, škodí přírodě. Nejvíce ohroženy jsou Alpy, kde se v zimních střediscích uměle zasněžuje 24 tisíc hektarů sjezdovek. Sněhová děla za sezonu spotřebují téměř sto milionů krychlových metrů vody, což by stačilo na celý rok velkoměstu s půldruhým milionem obyvatel. Další uváděný argument proti sjezdovkám je silné světelné a akustické znečistění, kterým se prostředí chráněné oblasti kontaminuje. Sjezdovky jsou často provozovány hluboko do noci a minimálně na dolní stanici hraje z reproduktorů velmi hlasitá hudba. Je zřejmé, že další výstavba lyžařských areálů ve velkoplošných chráněných územích je zcela nevhodná.

Existují však i pozitivní příklady. Údolí El Paular ležící v přírodním parku Peñalara ve Španělsku m á s peciální environmentální a kulturní hodnoty. To se potvrdilo zejména při vytváření celoevropské soustavy chráněných území Natura 2000. Od roku 1969 zde ovšem existovalo lyžařské středisko Valcotos Resort, které způsobilo rozsáhlou degradaci důležitých vysokohorských přírodních ekosystémů. Celková postižená plocha byla asi 24 hektarů, kde bylo umístěno 11 vleků a sjezdovek, stovky stožárů a další infrastruktura. Proto se ukázalo nutné provést regenerační opatření, která by existující dopady na životní prostředí snížila. Z tohoto důvodu se v roce 1998 španělské ministerstvo životního prostředí rozhodlo vykoupit většinu areálu do vlastnictví státu a v roce 1999 začala obnova narušených ekosystémů. Postupovalo se podle revitalizačního projektu, který doporučoval zásahy minimalizovat. Provedla se jen ta nezbytná pro dosažení obnovy původního reliéfu krajiny a pro podporu regenerace ekosystémů, které byly narušeny. (Sanchez-Herrera, F. 2000)

Při přečtení těchto řádků vás jistě napadne: musíme si všechno zničit a pak za drahé peníze revitalizovat poškozenou přírodu, anebo jsme schopni nahlédnout nesmyslnost našeho počínání už teď.