VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Travobylinná společenstva

Úvod

Travobylinná společenstva je možné obecně charakterizovat jako společenstva jednoděložných a dvouděložných rostlin s jejich různým zastoupením. Nejčastěji si pod tímto termínem představíme porosty luk a pastvin, více či méně kvetoucí, které jsou od pradávna spjaty s člověkem.

V historii se významným činitelem rozšiřování luk v krajině stal člověk, který postupně vytvářel vhodné podmínky pro jejich zakládání a rozvoj, a to především díky hospodářské činnosti související s odlesňováním porostů dřevin a zakládáním pastvin pro chov dobytka.

S rozvojem civilizace, se zvyšováním ploch orné půdy a s používáním hnojiv se rozloha přirozených a polopřirozených luk v krajině začala snižovat a v současnosti se původní louky vyskytují většinou nad horní hranicí lesa, na těžko přístupných místech s mnohdy extrémními stanovištními podmínkami. V nižších polohách pak mají tyto biotopy obvykle charakter polopřirozených luk, které ke své existenci a podpoře druhové diverzity vyžadují značný podíl lidské práce, často s využitím pastevního hospodářství. Tato forma hospodaření je ale dnes využívána čím dál méně a druhová rozmanitost lučních porostů se proto snižuje. Důvodem pro založení tohoto typu společenstva je hned několik. Louky se vyznačují vysokou produkcí zelené hmoty a jsou zpravidla využívány k zemědělským účelům, zároveň jsou ale také výrazným krajinotvorným prvkem, dotvářejícím kompozici krajiny a krajinný ráz. Travobylinná společenstva nacházejí uplatnění také v oboru zahradní a krajinářské architektury.

Travobylinná společenstva a jejich použití v České republice

S požadavkem na založení nejrůznějších typů travobylinných společenstev ve veřejné i soukromé zeleni se v současnosti setkáváme stále častěji, a to především díky trendu, kterým je zakládání společenstev rostlin navrhovaných na ekologických principech, hledajících inspiraci v přírodě, a také díky snahám hledat finančně méně nákladné typy vegetačních prvků, které by v praxi nahradily zahradnicky zaužívané výsadby. Obecně je označujeme jako přírodě blízké vegetační prvky a v praxi mohou mít velmi různorodou podobu. Jednou z jejich podob mohou být luční trávníky, které jsou na rozdíl od kobercových či parkových trávníků charakteristické určitým podílem dvouděložných rostlin a menší náročností na péči. Luční trávníky s cíleným vysokým zastoupením dvouděložných rostlin, vyznačující se bohatou druhovou diverzitou a pestrostí, bývají také označovány jako kvetoucí luční trávníky. Vedle nich to mohou být ale i další typy druhově pestrých bylinných společenstev se zastoupením jedno- a dvouděložných rostlin, jako jsou např. štěrkové trávníky, krajinné trávníky, bylinné směsi letniček nebo směsi letniček a trvalek pro přímé výsevy a jiné.

Druhově pestré porosty bylin s převládající neprodukční funkcí (např. sportovně- rekreační, krajinotvornou, estetickou, ekologickou, výchovně-vzdělávací apod.) mají velmi široké spektrum použití podle účelu a stanoviště. Stávají se důležitým estetickým a kompozičním prvkem v zahradní a krajinářské tvorbě, přispívají ke zvýšení biodiverzity a ekologických vazeb prostředí (např. lákají opylovače, poskytují útočiště pro drobný hmyz), mohou zvyšovat retenční schopnosti území apod. Do veřejných prostor vnáší oživení, spontánnost, podvědomou vazbu člověka s přírodou, duševní harmonii a kladně tak ovlivňují psychiku člověka.

Navrhování travnatých ploch a travobylinných společenstev rostlin ve veřejné zeleni

Při navrhování travnatých ploch a výše zmíněných travobylinných společenstev rostlin ve veřejné zeleni obcí a měst, ale i v soukromých zahradách, musíme vycházet nejen z funkcí a cílů, kterých chceme na dané ploše dosáhnout, ale také z vlastnosti daného společenstva.

Zatímco kobercový a parkový trávník působí spíše klidným, někdy až sterilním dojmem, zcela kopíruje terénní dispozice řešené plochy a sjednocuje jednotlivé kompoziční prvky, mají travobylinné, druhově pestré směsi jiné vlastnosti a funkce. Na jejich použití a estetické vnímání má společnost nejednotný názor. Charakteristickou, avšak laickou veřejností často negativně vnímanou vlastností těchto společenstev je pomalý vývoj a zapojení porostu, související s nízkým podílem trav ve směsi a s doporučovaným nízkým výsevkem, tzn. v počátečním období vývoje porostu je jeho struktura řídká a mezernatá. Také zastoupení konkrétních taxonů bylin ve směsích, z nichž mnohé rostou volně v přírodě, často na mezích, loukách, v příkopech atd., nezapadá do zažitého vzorce představ většiny lidí, že hezké a upravené je pouze to, co je intenzivně udržované a plně pod kontrolou zahradníka.

S pomalým vývojem porostu úzce souvisí rovněž vysoká zaplevelenost pozemku, kde se v počátečním vývoji společenstva hojně vyskytují jednoleté plevele, které ale v konečném důsledku pozitivně ovlivňují vývoj květnatých trávníků, jelikož udržují vlhké mikroklima a podporují tak vzcházení semen lučních rostlin.

Nejčastější důvody pro omezené zakládání druhově pestrých směsí ve veřejné zeleni:

- vysoká cena dostupného osiva, která souvisí s vysokým podílem dvouděložných bylin ve směsích v porovnání s cenou nejčastěji používaného parkového trávníku,

- nevhodnost na svažité pozemky související s pomalým zapojením porostu,

- doporučovaný nízký výsevek z důvodu vysoké ceny osiva,

- komplikovaná technologie výsevu z hlediska nízkého výsevku,

- nedostatečné znalosti a zkušenosti projektantů, realizátorů,

- obava před neakceptováním ze strany laické veřejnosti,

- dostupné směsi lučních či květnatých trávníků nejsou registrované na ÚKZÚZ, což souvisí s požadavkem na míchací protokol u firem s certifikátem ISO.

Květnaté trávníky a jiná bylinná společenstva

Typy travobylinných společenstev

Ve spojitosti s finanční recesí, která zasáhla i sektor veřejné zeleně, se v dnešní době často přistupuje k hledání alternativních forem a způsobů zakládání a údržby zeleně převážně koncipované na zaběhlých zahradnických dovednostech a principech.

Vedle hledání úspory finančních nákladů jak na její založení, tak na následnou péči, se na této změně podílí i celkový postoj obyvatelstva k přírodě, zdravý životní styl a uvědomování si sounáležitosti člověka s přírodním prostředím, přírodními procesy apod.

K nejčastějším typům přírodě blízkých vegetačních prvků, které vycházejí z ekologických principů a současně jsou alternativou ke kobercovým či parkovým trávníkům patří např.:

a) květnaté trávníky,

b) květnaté trávníky obohacené o letničky,

c) bylinné směsi,

d) štěrkové trávníky.

a) květnaté trávníky

Květnatý trávník je v zahradní a krajinářské architektuře někdy ne zcela výstižně označován jako „květnatá louka“, což je dle ČSN 83 9001 původní přirozený, záměrně založený nebo přísevem upravený travní porost s výrazným podílem dvouděložných bylin. Konkrétní požadavky na počet rostlinných a živočišných druhů, kompoziční záměr, případně účel květnatých trávníků pak určují specifický přístup k jejich tvorbě, využívání a následné péči.

Zakládání květnatých trávníků

- předseťová příprava půdy

Pro založení druhově bohatého porostu bylin je nutné vytvořit dostatečně prokypřený půdní profil, charakteristický jemně hrudkovitou půdní strukturou. Důležité je také urovnání povrchu půdy, které později usnadní péči, tzn. kosení porostu, přičemž pro výsev je vhodný terén se sklonem do 30 %.

Konečná rychlost zapojení a vývoje porostu je určena především složením dané směsi, která se vyvíjí rychleji v případě, že obsahuje vyšší podíl trav při současném zvýšení výsevku.

- zakládání květnatého trávníku přímým výsevem

Nejběžnějším způsobem zakládání květnatého trávníku ve veřejné zeleni je přímý výsev. Vytváří nejlepší předpoklady pro vývoj rostlin a je navíc poměrně rychlý. Směsi je možné vysévat po celý rok. V normálních půdních podmínkách se ale doporučuje vysévat na jaře (duben-červen), kdy mohou rostliny ke svému růstu využít zimní vláhy, stoupajících teplot a jarních dešťů. V oblastech se suchou půdou se naopak doporučuje provádět výsev na podzim, aby mohly rostliny využít zimní vláhy, která na jaře rychle mizí.

Na menších plochách se výsevek (2-5 g/m²) provádí ručně, vzcházení semen zde navíc můžeme urychlit natažením netkané textilie. Při osévání větších ploch je vhodné použít secí stroj, který sází semena do hloubky 0,5-1 cm a výsevek je vhodné snížit na 1-2 g/m². Zálivka není u tohoto druhu porostů vhodná, jelikož je nutné, aby byl již od počátku formován přírodními podmínkami stanoviště.

- další způsoby zakládání květnatého trávníku

Květnatý trávník lze zakládat i dalšími způsoby, které jsou využívány především v extravilánu a podstatně méně často než přímý výsev semen. Jsou to např.:

- přísev - Jedná se o dosev stávajícího porostu, pro který je možné použít čistou směs dvouděložných kvetoucích bylin nebo byliny ve směsi s trávami, které by ale měly tvořit minimálně 10 % směsi.

- mulčování semen - Jedná se o přenos části nadzemní hmoty s diasporami (tj. zralými semeny) rostlin na vybranou lokalitu, kde se nadzemní hmota pomocí řezačky rozřeže a rozptýlí. Tento způsob se používá na lokalitách, kde zůstaly zachovány původní druhově bohaté louky, tzn. především v krajině.

- hydroosev - Používá se k rychlému založení porostů na těžce přístupných místech (např. svahy podél komunikací).

- výsadba pomocí předpěstovaných koberců - V případě druhově pestrých koberců jsou možnosti tohoto zakládání relativně omezené, jelikož mnoho planých rostlin nesnese udržovací péči potřebnou pro zapěstování vegetačních koberců.

- výsadba předpěstovaných rostlin - Tímto způsobem lze směs semen doplnit o vysazované druhy s pomalým vývojem a nízkou konkurenční schopností.

- výsadba vegetativních částí rostlin - Tento způsob výsevu lze využít u rostlin, které se rozmnožují pomocí vegetativních orgánů (cibule, hlízy, oddenky).

- kombinace výsevu a výsadby využijeme zejména na specifických realizacích (např. střešní ozelenění). Tímto způsobem lze vytvořit požadovanou kompozici v co nejkratším čase.

- samovolná sukcese - V tomto případě se jedná o relativně dlouhodobý proces, při kterém postupně dochází k samovolnému ozelenění obnažené plochy za předpokladu, že se v okolí plochy nachází refugia žádoucích diaspor.

Údržba květnatých trávníků

- sečení první rok po výsevu

Sekáme při výšce porostu přibližně 20-30 cm na výšku 8-10 cm, v případě, že je zapojení plevele příliš řídké a mezernaté, necháme jej vysemenit a sečeme později.

První rok po výsevu, kdy se na stanovišti vyskytují mladé rostliny, je k seči nejšetrnější lištová žací sekačka, na malých plochách lze použít rovněž ruční žací kosu.

- sečení druhý rok po výsevu

Důležité je zahuštění porostu, a proto ho sekáme 2-3krát ročně na výšku 3-5 cm. První seč provádíme v době po odkvětu kopretin, druhou na přelomu července a srpna, poslední seč by měla být provedena na podzim, tj. v průběhu září.

- sečení v následujících letech

V dalších letech jsou květnaté louky sečeny 1-2krát ročně. První seč květnatých trávníků plnících estetickou funkci je potřeba provést po odkvětu bylin kvetoucích na jaře, tzn. v červnu, nebo na začátku července. V případě výskytu cibulnatých rostlin sečeme později, a to ve chvíli, kdy listy cibulovin po odkvětu zatáhnou.

Druhá seč by měla být provedena v září-říjnu v závislosti na kvetení dvouděložných rostlin.

Pokosenou hmotu je třeba odstranit, někdy se ale doporučuje ponechat posečenou hmotu několik dní na ploše tak, aby mohla semena některých druhů dozrát, vypadnout a uchytit se na stanovišti.

K sečení se používají:

- lištové žací sekačky, vhodné k sečení vyšších lučních porostů,

- bubnové sekačky, s nižšími nároky na údržbu, určené zejména k sekání starších a vzrostlých luk,

- samosběrné sekačky, používané hlavně na větších plochách.

- válení

V případě podzimního výsevu květnaté louky může dojít přes zimu, vlivem promrznutí půdy k povytažení semenáčků, a je proto vhodné květnaté trávníky na jaře převálet. Válením přitlačíme rostliny zpět do půdy a současně podpoříme odnožování trávníku. Válení je vhodné provádět za sucha tak, aby nedocházelo k nalepování půdy na povrch válce.

- vyhrabávání stařiny (vláčení)

Je vhodné provádět zejména u starších porostů před začátkem vegetace (tj. březen až polovina dubna). Vláčení slouží nejen k odstranění stařiny, zároveň ale také k provzdušnění porostů a provádí se lučními, popř. prutovými bránami, na malých plochách se používají hrábě.

- závlaha

Se závlahou se u květnatých trávníků obvykle nepočítá.

b) - c) květnaté trávníky obohacené o letničky a bylinné směsi

Jedním ze způsobů, jak využít druhově pestré směsi bylin v intravilánu, je použití směsí vytrvalých bylin obohacených o letničky. Může se jednat o komerčně zakoupené směsi, nabízené většinou pod označením květnaté louky, do kterých je možné přidat směsi letniček, nebo pro dané stanoviště speciálně vytvořené směsi vytrvalých bylin - trvalek (s nebo bez zastoupení trav) s podílem letniček. Takto upravené směsi vnášejí do míst, kde jsou vysety, větší atraktivitu, a to především díky výraznějšímu barevnému efektu v prvním roce po výsevu v porovnání se směsí pouze z vytrvalých bylin.

Letničky ve směsi využijí v prvním roce dostatek světla na stanovišti a díky svému rychlému vývoji zakvetou již v roce výsevu, čehož není většina vytrvalých bylin ve směsi (až na výjimky) schopna. Ve druhém roce po výsevu se letničky na ploše samovolně přesévají, ale v důsledku kompetičních bojů s vytrvalými bylinami o světlo se ze směsi pomalu vytrácejí a začínají v ní převládat krátkověké, rychle se vyvíjející trvalky. Ve třetím roce a letech následujících pak ve směsi převažují pomaleji se vyvíjející dlouhověké trvalky.

S přibývajícím procentuálním zastoupením dvouděložných rostlin ve směsi (letničky, trvalky) roste cena osiva, zvyšuje se barevnost a atraktivita. Takto sestavené směsi je možné použít na exponovaná, pohledově významná místa v parcích a parkově upravených plochách ve městech či obcích, kde mohou být alternativou k intenzivně ošetřovaným záhonům nebo parkovým trávníkům s vysokou četností sečí, na zbytkových plochách či na plochách s momentálně neujasněným kompozičním řešením, na kruhových objezdech a dopravních ostrůvcích ve městech, ale také na plochách na rozhraní intravilánu a extravilánu, např. jako doprovod cyklotras či náhrada ruderálních porostů apod.

S klesající reprezentativností prostoru, ve kterém tyto směsi použijeme, může klesat podíl dvouděložných rostlin včetně podílu cenově náročnějších letniček, a to ve prospěch trav.

Výsevky vytrvalých směsí obohacených o letničky jsou závislé na podílu letniček, vytrvalých bylin a trav ve směsi, na výchozím stanovišti, stupni reprezentativnosti prostoru a pohybují se okolo 2-4 g/m².

Výhodou takto sestavené směsi je skutečnost, že jsou zde v počátečním vývoji porostu vedle rašících jednoletých plevelů také barevně kvetoucí letničky, přičemž v dalších letech se na ploše postupně prosadí vytrvalé byliny a porost dostane charakter květnatého trávníku. Částečnou nevýhodou zůstává skutečnost, že jsou letničky v prvním roce vystaveny vysokému konkurenčnímu tlaku jednoletých plevelů, které je možné (v závislosti na reprezentativnosti prostoru a na finančních možnostech investora) na ploše ponechat nebo je žádoucí je vytrhat.

Letničky v porostu začínají kvést přibližně 8. týden po výsevu, v závislosti na průběhu počasí v daném roce, a porost je poprvé sečen až na konci prvního vegetačního období, po samovolném vysemenění letniček. Na rozdíl od květnatého trávníku vyžadují květnaté trávníky obohacené o letničky v počátečním stadiu vývoje zálivku, bez které nejsou v době extrémního sucha letničky schopné růstu. Kromě vytrhání nežádoucího plevele ale žádnou další údržbu nevyžadují.

Složením nejrůznějších typů směsí květnatých luk (květnatých trávníků) se u nás zabývá např. firma Planta naturalis se sídlem v Markvarticích u Sobotky nebo firma Agrostis Trávníky, s.r.o., v Rousínově, se kterou v roce 2011 navázala spolupráci Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity v Lednici. Pracoviště fakulty se již od roku 2003 zabývá principy navrhování různých typů směsí, především však letničkových, jejich optimálními výsevky a technologiemi zakládání a údržby vegetačních prvků z nich navržených. Výsledkem jsou firmou Agrostis Trávníky, s.r.o., se kterou fakulta spolupracovala, komerčně nabízené vytrvalé směsi s podílem letniček. Taxonomická skladba a procentuální zastoupení jednotlivých letniček přimíchaných do vytrvalých bylin, jsou výsledkem dlouholetých experimentů na Zahradnické fakultě v Lednici. Směsi pouze z letniček (tři typy) jsou od roku 2013 komerčně nabízeny prostřednictvím firmy Černý se sídlem v Jaroměři.

V současnosti je rozpracováno pět nových směsí s možností jejich uvedení na trh v roce 2016. K nejčastěji používaným druhům letniček patří měsíček lékařský (Calendula officinalis L.), sluncovka kalifornská (Eschscholtzia californica Cham.), ostálka sličná (Zinnia elegans Jacq.), chrpa modrá (Centaurea cyanus L.), mák setý (Papaver somniferum L.) a mnoho jiných.

d) štěrkové trávníky

V dnešní době stoupá zájem o ozelenění ploch v intravilánu města na místech, kde se původně se zelení nepočítalo. K tomuto účelu jsou stále častěji využívány štěrkové trávníky, které mohou být použity nejen na povrch parkovišť, ale rovněž jako součást pochozích či rekultivovaných ploch.

Štěrkové trávníky jsou obvykle navrženy v místech, kde se běžně používá pouze asfalt nebo beton, a zajišťují proto nejen ozelenění těchto ploch, ale díky své pórovitosti a propustnosti zároveň zaručují retenci daného stanoviště. Jejich ekologický význam umocňuje nejen jejich vsakovací schopnost při současné zatížitelnosti zpevněných vegetačních substrátů, ale rovněž podpora biodiverzity na dané lokalitě.

Směsi pro štěrkové trávníky mohou být složeny pouze z travních druhů, v současnosti se ale stávají velmi populární rovněž travní směsi s příměsí bylin.

Vhodnost jednotlivých taxonů do směsi pro štěrkový trávník se liší, a to především na základě předpokládaného zatížení dané plochy. Počáteční převaha trav na ploše po jejím zatížení zčásti ustupuje a vytváří tak prostor pro dvouděložné rostliny ve směsi.

Jednotlivé druhy použitých rostlin musí být v tomto případě odolné především vůči většímu zatížení, částečnému zastínění a vyššímu přísušku.

V současné době jsou do směsí pro štěrkové trávníky často používány kromě rozmanitých druhů trav také některé kvetoucí rostliny, jako je např. zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia L.), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus L.), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens L.), atd.

Použitá literatura:

FRANKOVÁ, Pavlína. Zastoupení druhů bylin v trávnících a jejich management. Lednice, 2008. 80 s. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně.

HAMATA, Marek et. al. Zakládání a péče o vybrané vegetační prvky. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze. Fakulta agrobiologie a přírodních zdrojů, 2014, 191 s. ISBN 978-80-213-2449-7.

HRABĚ, František. Trávy a trávníky: co o nich ještě nevíte. Olomouc: Petr Baštan - Hanácká reklamní, 2003, 158 s. ISBN 80-903275-0-8.

HRABĚ, František. Trávy a jetelotrávy v zemědělské praxi. Vyd. Petr Baštan v Olomouci, 2004. 121 s. ISBN 80-903275-1-6.

JONGEPIEROVÁ, Ivana a Magda BÁBKOVÁ HROCHOVÁ. Louky Bílých Karpat: Grasslands of the White Carpathian Mountains. Veselí nad Moravou: ZO ČSOP Bílé Karpaty, 2008, 461 s. ISBN 978-80-903444-6-4.

KUŤKOVÁ, Tatiana, Soudobé trendy v použití květin v zahradní a krajinářské architektuře. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. 90 s. Folia Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, č. 1. ISBN 978-80-7375-708-3.

NIKODÉMOVÁ, Zdena a Bradna BOHUMIL. Jak vypěstovat květnatou louku. Praha: Grada, 2010, 86 s. ISBN 978-80-247-2755-4.

PEJCHAL, Miloš. Přírodě podobné vegetační prvky - možnosti a hranice jejich použití v zahradní a krajinářské tvorbě. MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně v Lednici: [s.n.], 2005. 7 s. Studijní materiál pro předmět použití rostlin.

PILUŠOVÁ, Barbora. Péče o květnaté trávníky s důrazem za zvýšení estetické kvality. Lednice, 2014. Diplomová práce. MZLU v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici.

PILUŠOVÁ, Barbora. Květnaté trávníky v zahradní a krajinářské tvorbě - vybraný modelový objekt - Podzámecká zahrada v Kroměříži. Lednice, 2011. Bakalářská práce. MZLU v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici.

STRAKOVÁ, M., STRAKA, J. Využití květnatých luk v zahradní a krajinářské architektuře. Rozbor problematiky z pohledu fytocenologického, protierozního, nutričního a agrotechnického. In: Dny zahradní a krajinářské tvorby. Luhačovice 25-27. 11. 2009, s. 71-76. ISBN 978-80-86950-07.

STRAKOVÁ, Marie. Květnaté louky s letničkami ve veřejné zeleni. In: Svět zeleně, roč. 2011.

ŠIMEK, Pavel. Zpevněné trávníky. Výukové texty předmětu ZAUZ II. 2006. s. 4.

ŠRÁMEK, Pavel. Zvyšování biodiverzity travních porostů. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2001, 34 s. ISBN 80-7271-091-5.

Ing. Barbora Pilušová a doc. Ing. Tatiana Kuťková, CSc., Zahradnická fakulta v Lednici, Mendelova univerzita v Brně

Terminologie pojmů

Louka - dle oborové normy ČSN 83 9001 se jedná o „bylinný porost složený převážně z trav, s menším nebo větším zastoupením jiných bylin s vysokou produkcí zelené hmoty, zpravidla zemědělsky využívaný“. Z pohledu krajinářské architektury jsou louky také významným krajinotvorným prvkem podílejícím se na krajinném rázu území.

Květnatá louka - HRABĚ et al. (2003) definuje květnatou louku jako druhově velmi bohatou louku, kde se vyskytuje 30 až více než 100 druhů travin, bylin a jiných vikvovitých rostlin. Dle ČSN 83 9001 je to původní přirozený, záměrně založený nebo přísevem upravený travní porost s výrazným podílem dvouděložných bylin. Spíše než pojem květnatá louka je v souvislosti s používáním travobylinných porostů v sídlech používán na oboru ZAKA termín luční trávník a květnatý luční trávník.

Trávník - Rostlinné společenstvo s ložené převážně z trav, pevně srostlé kořeny a odnožemi s vegetační vrstvou půdy. Není zpravidla zemědělsky využíván.

Luční trávník podle ČSN DIN 18 917 je chápán jako „směs travních druhů s dvouděložnými rostlinami, často s velkým podílem i plevelných druhů“. Velmi často vzniká z parkového trávníku vlivem nedostatečné údržby.

Květnatý luční trávník je cíleně založená směs travních druhů s vysokým zastoupením kvetoucích dvouděložných rostlin. Vyznačuje se větší pestrostí, barevností a biodiverzitou než trávník parkový. Je konkrétním typem přírodě podobného vegetačního prvku.

Přírodě blízký vegetační prvek se svým charakterem (druhová, prostorová a případně i věková struktura) významně blíží jak rostlinným společenstvům přirozeného a polopřirozeného charakteru, tak i spontánně vzniklým společenstvím rostlin přírodě vzdáleným. Vykazuje tedy z praktického hlediska již nezanedbatelný stupeň autoregulace, resp. spontaneity, ale dlouhodoběji se bez cílené péče neobejde. Jeho vlastnosti a/nebo širší kontext jsou též výsledkem kompozičního záměru. (PEJCHAL, 2005)

Štěrkový trávník je dle Šimka (ŠIMEK, 2006) plochou, jejíž technologie zakládání spojuje velice dobře technické požadavky na konstrukci pojížděné plochy a současně vytváří velmi dobré podmínky pro růst trávníku.

Letničkový záhon z přímého výsevu je vegetační prvek založený přímým výsevem směsí semen letniček. Na rozdíl od květnatého lučního trávníku se jedná o krátkodobý vegetační prvek cíleně založený pro jedno vegetační období a většinou bez přítomnosti trav. Podle zastoupení taxonů ve směsi může být jednodruhový a vícedruhový. Pokud je navržen jako vícedruhový, vyznačuje se pestrostí, barevností a nahodilým rozmístěním taxonů na ploše.

Travní porosty jsou vícedruhová společenstva tvořená trávami, vikvovitými a dvouděložnými druhy krátkodobějšího nebo dlouhodobějšího, resp. trvalého charakteru zajišťující řadu produkčních i mimoprodukčních funkcí.

Sukcese - Postupný proces změny struktury druhového složení, struktury společenstva a fyzikálních charakteristik, které se objevují po přirozeném nebo umělém narušení přírodního společenstva.