VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Šíření semen rostlin pomocí mravenců (myrmekochorie) je oboustranně prospěšný vztah. Rostliny platí za roznos svých semen mravencům tzv. masíčky - přívěsky na semenech, které jsou odborně nazývány elaiosomy (český překlad - tuková tělíska) a obsahují pro mravence výživné látky. Masíčka vznikla u mnoha druhů jednoděložných i dvouděložných rostlin náležících k velkému množství čeledí. Vyvinula se z různých částí semen, plodů či květů rostlin, plní však vždy stejnou funkci - nalákat mravence k odnosu.

Některé rostliny mohou mít dokonce na jednom semeni větší počet elaiosomů, tato situace je známa v případě některých trav. Část obou pluch obalujících obilku trojzubce poléhavého (Danthonia decumbens) zdužnatěla a vytvořila tak párové elaiosomy. U druhu strdivka nicí (Melica nutans) můžeme navíc na některých semenech nalézt i třetí elaiosom, vzniklý přeměnou poupěte.

V tukových tělíscích paradoxně samotné tuky příliš obsaženy nejsou, u některých druhů jsou dokonce více koncentrovány v semenech. V elaiosomech se četnějšími obsahovými látkami ukazují například cukry či aminokyseliny, které jsou zde přítomny v průměrně devětkrát vyšší koncentraci než v semenech. Některé látky obsažené v elaiosomech jsou nestálé a postupem času vyprchají, a semena tak ztrácí atraktivitu. Ta je tedy závislá na době uplynulé od uvolnění semen z rostliny, vyschlá masíčka již nejsou tak šťavnatá a mravenci je odnáší s menší četností.

Ne všichni mravenci jsou však ochotni s rostlinami spolupracovat a zkonzumovat pouze masíčko namísto celého semene. Přesto mohou semenožraví mravenci také občas omylem semeno cestou do mraveniště upustit a pomoci tak rostlině se rozšířit. Hlavními mravenčími roznašeči semen rostlin jsou však ti všežraví či masožraví.

Mezi myrmekochorními rostlinami je mimo jiné zastoupeno mnoho hájových časně kvetoucích a plodících rostlin, například dymnivka dutá (Corydalis cava), jaterník podléška (Hepatica nobilis), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) či sněženka podsněžník (Galanthus nivalis). Časné plození je vlastně strategií rostlin - v jarních měsících totiž bývá málo dostupného hmyzu a elaiosomy jej mravencům nahrazují podobnými výživnými látkami.

Jiné myrmekochorní rostliny naopak tvoří semena, která postupně dozrávají a nabízejí tak mravencům stálý přísun výživného elaiosomu, a tedy i svých semen k roznosu. Například mochna nátržník (Potentilla erecta) kvete od května do října a současně s květy jsou na rostlině přítomny již zralé plody.

Dozrálé semeno je mravenci odneseno do mraveniště k larvám, které také zkonzumují elaiosomy většiny donesených semen. Poté je semeno již bez elaiosomu vyneseno na odkladiště nepotřebného materiálu. Semeno může být kdykoli při manipulaci upuštěno. Všude, kde je ponecháno, může i vyklíčit, někdy i ve větší vzdálenosti od mateřské rostliny. Mravenčí cesty vedou řidší vegetací, případně překážející rostliny mravenci vyštipují, proto jsou zde vhodnější světelné podmínky pro nové semenáčky. Zůstane-li semeno na odkladištích či v mraveništi, získá pro klíčení výrazně lepší podmínky. Skončí zde totiž velké množství drobného biologického materiálu, proto jsou tato místa bohatší na živiny i světlo. Průměrná vzdálenost, kterou mravenci se semeny urazí, činí 2 m, na tuto vzdálenost se tedy mohou semena rozšířit od mateřské rostliny.

Vedle lesních mravenců jsou však v Čechách zastoupeni ti luční, druhy rostlin šířící se jejich pomocí jsou tedy na loukách. Například na vlhké louce (svaz Molinion s prvky Violionu), kde jsem se myrmekochorií zabývala já, je ze sta přítomných druhů rostlin pouze 8 druhů myrmekochorních, konkrétně bika mnohokvětá (Luzula multiflora), mochna nátržník (Potentilla erecta), ostřice bledavá (Carex pallescens), ostřice kulkonosná (Carex pilulifera), trojzubec poléhavý (Danthonia decumbens), violka bahenní (Viola palustris), všivec lesní (Pedicularis sylvatica) a zběhovec plazivý (Ajuga reptans).

Na této lokalitě se nacházejí mravenci s nenápadnými mraveništi, která jsou skryta ve vegetaci (dominující druh mravence Myrmica scabrinodis). Kolonie zde přítomných druhů jsou tvořeny centrálními mraveništi vytrvávajícími na stejném místě pouze několik let a jsou místem zimování. Po dobu aktivních měsíců mravenci vytvoří ještě další mraveniště, jejichž umístění se mezi sezonami liší.

Sledování myrmekochorie v hustém lučním porostu je však složitější než u větších mravenců, kde jsou cesty vytvořené mravenci lépe vidět. Ke sledování odnosu semen mravenci je tedy třeba použít další techniky, které by umožnily dohledání odložených semen v lučním porostu. Použila jsem k dohledávání semen rostlin například daktyloskopický prášek či části cvrčků nalakované barevným lakem na nehty k dohledání mravenčích odkladišť.

Vliv mravenců na vegetaci může být značný, zvláště pokud mraveniště vytrvávají na jednom místě a mravenci trvale mění půdní podmínky. Ale ani u sezonních mravenišť není vliv na vegetaci zanedbatelný.

Mgr. Marie Konečná (1990), studentka ekologie rostlin na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Pozorování a výsledky získány v rámci bakalářské a magisterské práce. konecna.brdo(zavináč)gmail.com