Čtení na tyto dny

Česna

Včely snášejí vosk na pečeti
a pohankový med
na dvoje sliby pod přísahou
na ztuhlý úsměv kolem úst

V té dvojí lásce zapřisáhlé
nebeskou modří drnčí na zápěstí sklo

Matku včelstev vynášejí z úlu
česnem - puklinou v pečeti

(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Ohlédnutí za 35 lety Tradičního kosení ve Valašských Kloboukách


Miroslav Janík, č. 3/2015, s. 30-34

Vždycky zde na lukách žasnu. A stále více. Letos po třicáté páté se opět sešli příznivci bělokarpatských luk ve Valašských Kloboukách, aby se sklonili k Bílým potokům, Dobšeně, Stráži i k dalším loukám Valašskokloboucka. To spojení je určitě velmi silné a vytrvalé. A v mnoha ohledech zřejmě roste, zapouští další kořínky, kvete a určitě ukládá do paměti luk, krajiny i lidí, když v tradiční nezměněné podobě trvá již 35 let. Přijíždějí sem už i děti a vnuci prvních účastníků. Bez přihlašování, bez zbytečného úřadování, prostě přicházejí i odcházejí, aby pomohli zachovat jedinečné přírodní bohatství zdejších lučních rezervací Bílých Karpat. A rozvíjí se tím i vztahy mezi lidmi, mezi domácími i přespolními a dnes i se zahraničím.

Cítím se mnohem bohatší právě těmi trvalými vztahy k loukám, k jejich proměnám, i s rostoucí pestrostí účastníků. Toto spojenectví se tak upevňuje i proměňuje ve společnou sílu bělokartpatské, zde i valašské přírody a člověka. Někteří z účastníků za ta léta dokonce trvale přesídlili k Valašským Kloboukám a Bílým Karpatům. Také stav některých částí luk se dokonce zlepšil. Podařilo se nám výkupy rozšířit rezervaci Bílé potoky, vykoupit unikátní louku Dobšenu. Spojili jsme výkupy rezervaci Javorůvky s přírodní památkou Dobšena. Vznikla tak další nestátní rezervace Stráž. Podařilo se vykoupit a zahrnout do péče i louky jako součást nestátní lesní rezervace Ščúrnica. „Podařilo se“ nám ale také po 32 letech ztratit působení v přírodní rezervaci Javorůvky, kde jsme s kosením začínali. Podstatná část rezervace Javorůvky totiž změnila vahou individuálních a rekreačních zájmů svého vlastníka. K Javorůvkám dnes vzhlížíme se vzpomínkou na začátky před třiceti pěti lety a s důvěrou, že síla a zázraky přírody zde nebudou s novými vlastníky podlomeny. Noví vlastníci území pronajali zemědělcům, změnila se technologie údržby rezervace na strojní, objevují se pokusy o jiné priority využití než ochrana přírody a krajiny. Javorůvky přišly především o nádhernou tradici setkávání lidí při ochraně přírody Bílých Karpat.

Za třicet pět let kosení a další péče o louky a krajinu v programech environmentální výchovy, vzdělávání, osvěty, v odborných programech se tady na Valašskokloboucku potkalo s přírodou a s prioritami ochrany přírody Bílých Karpat víc než několik tisíc lidí. Od trampských počátků ochrany území od roku 1981 se louky staly pro mnohé rozhodující inspirací k životu, k navázání životních přátelství, ke studiu, k významným životním rozhodnutím a setkáním.

O to významnější je, že tradice zůstává zachována a rozvíjí se dál z Bílých potoků, Dobšeny, Stráže i Ščúrnice. V započaté tradici a směřování občanské ochrany přírody tak pokračujeme. Přijďte se kdykoliv opět potěšit krásou bělokarpatských luk, z jedinečnosti setkávajících se lidí na loukách, potěšit i poučit se z historie a vývoje vztahů člověka a přírody Bílých Karpat.

A čím byl letošní 35. ročník výjimečný? Podařilo se nám v malém jubileu 35 let připravit velmi hodnotný doprovodný, kulturní, odborný i společenský program zapojením dalších občanů a občanských sdružení, i s mezinárodní účastí (Amazonie, Španělsko, Belgie, Hongkong, Francie, Slovensko). Neměníme misi akce ani podmínky pobytu v přírodě a účasti dobrovolníků. Podařila se obnova a rozšíření některých částí rezervací v jejich hranicích s lesem, zejména na Dobšeně. Letos poprvé v historii celé akce nás přímo v terénu navštívila i starostka města. Byla to první starostovská návštěva Tradičního kosení po třiceti pěti letech a je příslibem rozvíjející se spolupráce.

Účast se v posledních ročnících příliš nemění, zájem však spíše pozvolna stoupá. Roste spoluvědomí o smyslu a poslání akce. Přibývá rodičů s malými dětmi a to je povzbuzující. Velmi pomalu se nám daří zapojovat i místní občany. Celkově se každým rokem vystřídá na akci kolem 150 až 180 účastníků s průměrnou délkou pobytu 3,5 dne. Velmi děkujeme všem místním občanům a účastníkům z nejbližšího okolí za pomoc a posilování akce, která je zodpovědností především domácích obyvatel. Přespolní účastníci dávají akci sílu a potřebný přesah do regionu i mezinárodně.

Při akci kosíme jen tradiční technikou, kosami. Kosení kosou je ekologicky nejšetrnější jak k rostlinám, tak k živočichům, je využitelné v nejsvažitějších a v nepřístupných částech rezervací a je nenahraditelné v mokřadech. Nejvíce práce je s úklidem mokřadů a sklizní sena z málo přístupných ploch. Nenahraditelnou hodnotou ručního společného kosení kosami a společné ruční práce je sociální aspekt, sdílení společenství všech účastníků a také sdílení prožitků bezprostředně s přírodou, duševně i duchovně sdílené bohatství. To u strojních akcí odpadá, chybí, není, je ztraceno. V sociálním aspektu sdílení s přírodou trvale vidíme jednu z priorit akce. Jsme rádi, že s obtížemi, ale přece jen se nám daří i využít sklizené seno jako krmivo u našich partnerů, i jako zdroj cenného semenného materiálu na obnovu luk. Velké množství práce je tak věnováno celkové údržbě rezervací i přechodových společenství a krajinnému rázu Valašskokloboucka.

Bohužel stále intenzivněji vnímáme proměny, extrémy počasí či měnící se klimatické podmínky. Vidíme vliv na vodní režimy přímo u zdrojů v přírodě, prožíváme měnící se odpovědi přírody. Atmosféra každého dne je neopakovatelná, se všemi aspekty rizik odtržení společnosti od přírody i s radostí z dobrovolné účasti, z počasí, setkání, jedinečnosti i z nacházení vlastního směřování.

Tím zdejší bělokarpatské louky ve spojení s lidmi žijí a věřím, že dál budou po svém žít.

Miroslav Janík


Mgr. Miroslav Janík, vedoucí Pozemkového spolku KOSENKA pro přírodu, krajinu a památky Valašskokloboucka.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu