VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Zemědělství i zemědělská krajina v České republice za poslední desetiletí zaznamenaly několik změn. Jednou z nejzřetelnějších, kterou je možné vnímat již pouhým pohledem na zemědělskou krajinu, je množství zatravněné zemědělské půdy v podhorských a horských oblastech. Na svazích, kde před deseti patnácti lety rostlo obilí, kukuřice, řepka nebo brambory, dnes velmi často narazíme na luční porost a pasoucí se stáda krav a ovcí, jež v mnoha případech pasou ekologičtí zemědělci. Do krajiny, která během kolektivizace utrpěla bezcitným zorněním i těch více sklonitých ploch, se nejen vrátily tradiční biotopy (louky a pastviny), ale i zvířata. Dále se podstatně snížila náchylnost půdy k vodní a větrné erozi a zvýšila se biodiverzita agroekosystému. Poměr trvalých travních porostů se tak u nás zvýšil z 9 % v roce 1989 na 22,8 % v současnosti. Přesto je současné zornění zemědělské půdy (71,5 %) stále nevyhovující a patří mezi nejvyšší v Evropské unii. Jak uvidíme dále, týká se trend zatravňování téměř výhradně podhorských a horských oblastí.

Louky a pastviny jako z nouze ctnost?

Co bylo důvodem tak masivního zatravňování a vstupu do ekologického zemědělství u farem v podhorských a horských oblastech? A proč k tomu nedošlo také u farem v úrodných oblastech? Důvodů ke změně bylo několik - od záměru vrátit se k tradičnímu pastevnímu managementu, k častějším důvodům, které vycházely ze zhoršené ekonomické situace, neschopnosti konkurovat úrodnějším oblastem a především možnosti získat vyšší dotační podpory.

Zatravňování, které je projevem extenzifikace zemědělské činnosti, i vstup do ekologického zemědělství,proto nebyly vždy jen plánované a záměrné, ale často vynucenou podmínkou pro získání dotací. Řada zemědělců, především těch, kteří pokračovali v hospodaření bývalého státního statku či družstva, začínala s finanční zátěží, nedisponovala prostředky na chemické postřiky a umělá hnojiva. U zemědělců zaměřených na produkci mléka to byly především vysoké náklady, nízká produkce v porovnání s jinými oblastmi nebo vypovězení smlouvy mlékárnou, které je přiměly ke změně zaměření zemědělské výroby. Ilustruje to odůvodnění jednoho zemědělce z Valašskokloboucka: „Do ekologie a zpátky do extenzivního nás dohnala ekonomická situace. Jinak bysme do extenzivního nešli. A ekologie umožňuje ještě vyšší možnost čerpání dotací.“

Tito zemědělci by se v případě, že by hospodařili na orné půdě, navíc připravili o další dotační podpory (tzv. LFA) pro zemědělce hospodařící v méně příznivých oblastech, které jsou vypláceny pouze na trvalé travní porosty. Tento fakt je patrný ve vývoji všech podhorských a horských oblastí v České republice. Je to zřejmé také na trendu zatravňování a nárůstu ekologických zemědělců, k nimž docházelo nejvíce právě od roku 1998, kdy byly obnoveny a navýšeny dotace do ekologického zemědělství.

Louky a pastviny jako symbol českého ekologického zemědělství

Spojení zatravňování se vstupem do ekologického zemědělství má své opodstatnění ještě z dalšího důvodu - v případě pastevního chovu skotu bez tržní produkce mléka není přechod na postupy ekologického zemědělství tak obtížný jako v případě mnohem náročnější mléčné produkce nebo rostlinné výroby. Přičemž nastavení výše dotací je při extenzivním hospodaření na loukách a pastvinách v ekologickém zemědělství (2 650 Kč/ha) pro zemědělce výhodnější než u dotací na zmíněnou ekologickou rostlinnou výrobu na orné půdě (4 620 Kč/ha), která, byť je vyšší, klade mnohem větší pracovní, vzdělanostní a agrotechnické požadavky.

Tomu odpovídá také charakter celého českého ekologického zemědělství, které v roce 2006 hospodařilo na 6,45 % veškeré zemědělské půdy: z celkové plochy 274 859 ha bylo 82,2 % luk a pastvin, pouze 8,4 % orné půdy, 0,4 % trvalých kultur (sadů a vinic) a 9 % ostatních ploch. V porovnání s ekologickým zemědělstvím v jiných zemích Evropské unie, jak z evropské patnáctky (v roce 2004 orná půda 25 %, trvalé travní porosty 61 %), tak průměru desíti zemí, mezi nimiž naše republika v roce 2004 do Evropské unie přistoupila (v roce 2004 orná půda 27,3 %, trvalé travní porosty 65,3 %), se v České republice jedná o opravdu ojedinělý nadprůměrný podíl trvalých travních porostů.

S vysokým podílem luk a pastvin v režimu ekologického zemědělství souvisí vysoce nadprůměrný počet ekologicky chovaného skotu a ovcí v ekologickém zemědělství. Přičemž u chovu skotu naprosto dominují masná plemena bez tržní produkce mléka nad kravami s mléčnou produkcí. Tento stav je o to více znepokojivý, protože velká většina ekologicky odchovaného skotu bez tržní produkce mléka a ovcí nekončí na českém trhu, ale je jako konvenční zástavový nebo jateční dobytek exportována do zahraničí - během rozhovorů se zemědělci jsem zaznamenal exporty do Francie, Itálie, Španělska, Velké Británie, Belgie a Chorvatska.

Obnova a péče o travní porosty na příkladu zemědělců ze tří oblastí

Zatravňování a péči o travní porosty si dále přiblížíme na příkladu 24 farem ze tří oblastí - Hané (8 farem), Valašskokloboucka (7) a Bruntálská (9), které svou charakteristikou reprezentují nejběžnější typy zemědělských oblastí u nás.

Více než tři čtvrtiny těchto farem (19), se v minulých letech i současnosti věnují zatravňování větších pozemků a tvorbě travnatých pásů, z toho u 10 farem tvoří travní porosty veškerou zemědělskou půdu. Oproti farmám z bruntálského a valašskoklobouckého podsouboru, které ve velkém zatravňovaly ornou půdu za výše zmíněných okolností, je zatravňování u hanáckých zemědělců otázkou jen několika hektarů pro výběhy skotu na 5 farmách. Drtivá většina dotázaných zemědělců z Hané považuje zřizování trvalých travních porostů za nesmyslné, především z důvodu ztráty kvalitní zemědělské půdy pro intenzivní rostlinnou výrobu. Obecně je zde tedy ochota zatravňovat, byť jen části svažitých pozemků, velmi nízká, přitom problémy s vodní erozí na svých pozemcích zmiňuje polovina z nich. Ve třech případech dotázaní zemědělci připouštějí, že zřízení travnatých protierozních pásuje prospěšné, ale zvažovali by ho pouze v případě získání odpovídající dotační podpory.

Zbylí konvenční a ekologičtí zemědělci z bruntálského a valašskoklobouckého podsouboru hospodařící nadále na orné půdě postupně stále více pozemků zatravňují. Jedná se především o hůře dostupné, svažité a méně úrodné plochy. Připouštějí, že na jejich farmách bude tento trend v budoucnosti pokračovat. Nevylučují ani hospodaření výhradně na travních porostech a vstup do ekologického zemědělství, opět především kvůli dotacím.

Květnaté louky - možnost spolupráce zemědělců a ochránců přírody

Květnaté louky, tolik ceněné ochránci přírody, jsou zemědělci většinou vnímány jako pěkný, avšak nutričně méně hodnotný biotop, „... květnaté louky jsou pestré, krásné na pohled, ale nejsou žádná výživa pro dobytek. Kráva před otelením a ovce před bahněním se potřebují pořádně nažrat,“ stěžuje si rolnice soukromě hospodařící na úpatí nejvyšších moravských hor Hrubého Jeseníku.

Setkáme se však také s případy, kdy se zemědělci pro péči o vzácné luční biotopy rozhodují dobrovolně. Čtenářům Veroniky jsou z předešlých článků známy příklady několika ekologických zemědělců z Valašskokloboucka, kteří spolupracují s organizacemi ochrany přírody - Správou CHKO Bílé Karpaty a ZO ČSOP Kosenka. Tito zemědělci se podílejí na přepásání přírodních rezervací Ploštiny a Jalovcová stráň, v minulosti spolupracovali s ČSOP Kosenka na projektu Přiveď ovečku do valašské krajiny. Šlo o zajištění pastvy na 55 ha nejcennějších pozemků ve valašskokloboucké části CHKO Bílé Karpaty, zároveň o podporu místním zemědělcům a zlepšení povědomí a dostupnosti biojehněčího. Ovce byly zakoupeny z prostředků jednotlivců a svěřeny zemědělcům, kteří je na podzim přehnali do chráněných území za účelem přepasení travnatých ploch.

Dá se konstatovat, že zkušenosti zemědělců ze spolupráce jsou ve většině případů pozitivní. Předpokladem jsou samozřejmě vstřícné postoje zemědělců: „Je veliká výhoda, že máme plochy v CHKO. Pro vypásání jsou nejlepší rozmanité louky, ovce sice tak nepřibírá, ale já jsem šťastná, že hospodaříme na pozemcích v CHKO a chtěla bych jich i více.“

Není bez zajímavosti, že to jsou nejčastěji zemědělci, kteří extenzivní zaměření své farmy nebo hospodaření podle postupů ekologického zemědělství na trvalých travních porostech či další aktivity související s ochranou přírody nebo obnovou a správou krajiny nepodmínili jen získáním dotací a rozhodli se pro ně na základě svých postojů. Avšak vztahy mezi zemědělci a ochránci nejsou ani zde vždy naprosto jednoznačné, např. v případě přistoupení zemědělců na způsoby hospodaření požadované ochránci přírody.

Závěrem

Popsané změny v hospodaření v podhorských a horských oblastech měly, za velkého přispění zemědělských dotací, v převážné většině případů značný pozitivní dopad na místní ekosystémy, lidi zaměstnané v zemědělství i na rozvoj často marginálních venkovských oblastí. Dovolte mi však, abych na závěr vyslovil obavu, která vyplývá ze skutečnosti, že většina zemědělců vnímá dotace na péči o trvalé travní porosty a dotace do ekologického zemědělství stejně jako jinou běžnou finanční odměnu za určitý výkon, aniž by si je přímo spojovali s pozitivními vlivy na stav přírody a krajiny, k čemuž jsou tyto dotace také určeny. Bohužel převážně finanční motivace nezaručuje, že by tito ekologičtí zemědělci hospodařili na trvalých travních porostech i v případě výhodnějších dotací na intenzivní hospodaření na orné půdě, dotací na nákup chemické ochrany rostlin atd. Rád bych se mýlil.

Mgr. Radim Lokoč - katedra environmentálních studií FSS MU Brno