Čtení na tyto dny

Říční hrnek

Říční hrnek
jsme našli
v osikovém břehu
Ptáci z něho pili
ryby z něho pily

Ptáci, laně a filozofové
ale snad nebude hned nejhůř

v důvěřivém kruhu
čistá vodo
mít tě blízko
být ti blízko
by mi pro začátek
stačilo 

(Jiřina Salaquardová)

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť k buku sv. Dvojice

Pavel Klvač, č. 2/2026, str.3

Tajemná kočka divoká znovu obývá české lesy

Martina Labudová, č. 1/2026, str. 50

Hořečky a jejich životní strategie

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 1/2026, str. 47

Když přiletí sýkora biouhelníček

Renata Placková, č. 1/2026, str. 43

Společnost pro uvádění ptačích jmen v krásné literatuře na pravou míru

Petr Čermáček, č. 2/2026, str. 43, pro předplatitele

Malí farmáři versus velcí zemědělci, nebo jsme všichni na jedné lodi?

č. 1/2026, str. 10, pro předplatitele

Jak na hořečkové louky

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 2/2026, str. 40, pro předplatitele

Kam s ní?

Renata Placková, č. 2/2026, str. 36

Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině

č. 1/2026, str. 39, pro předplatitele

Nejde jen o hezké výhledy

Kateřina Lagner Zímová, č. 2/2026, str. 32, pro předplatitele

Zeleň pod proudem

Martin Pavelka, č. 1/2026, str. 33

Život pro ochranu přírody

Martin Škorpík, č. 1/2026, str. 2

Beskydská idyla trochu jinak

Vojtěch Bajer, č. 1/2026, str. 22, pro předplatitele

Mně se dostalo za život mnoho krajin srdce

Vlastimil Kostkan, č. 1/2026, str. 36, pro předplatitele

Trochu osobní nekrolog

Václav Štěpánek, č. 2/2026, str. 30

Racionální a udržitelné rozhodování o využití krajiny

Ondřej Lagner, č. 2/2026, str. 9

Krajina je naše rukojmí

David Veselý, č. 1/2026, str. 52, pro předplatitele

Krajina mého srdce


Věra Fojtová, č. 2/1995, s. 30

Krajina mého srdce

se provždy nachází tam, jinak se ale rozprostírá mezi Vsetínem a Velkými Karlovicemi. Ve vzpomínkách voní mateřídouškou, teplým mlékem, senem a smůlou čerstvě odťatého dřeva. Vine se chodníčky hustých lesů a šumí deštěm, který padá sítem drobného listí do bučiny. Tak nějak opatrně. Ale sotva vyjdu z lesa na louku, ze které ční k zatažené obloze ztepilé jalovce, padá prudce a bezohledně, až bere dech. Stačí však vyběhnout po strmé louce vzhůru k chalupě, abych uslyšela znovu drsné a láskyplné zároveň - tož, cérko, gde sa tady bereš?

Jak nepřijít! Pod Pálavou leží vyprahlá krajina dětství. Prach horkého léta pálí na kůži a stopy komářích sosáků jsou viditelné ještě dlouho z podzimu. Rovina zalitá sluncem už od rozbřesku, přehledná a uspořádaná, jako když otevřeš vrata na čistě umetený mlat. Přiznávám, že i ona má svoje kouzlo. Chladivý stín lužního lesa hlídá křehké perly prvních bledulí…

Ale jak nepřijít sem, mezi něžně zaoblené kopce, na kterých spočinula Boží ruka, aby ladnými tvary zmírnila poněkud drsné způsoby? I hromady kamení blízko políček připomínají nekonečný boj s nouzí. A vůně sušených hřibů z polévky, ke které dostanu krajíc domácího chleba, zůstane navždy vězet pod kůží.

Do této krajiny vcházím s hlavou sklopenou a s pokorou v duši. Je to nejen země mých předků, ale i vzácný šperk, který jsem dostala darem. Mohu se tam kdykoli vrátit a jít od huslenského nádraží táhlým údolím, které se zdávalo mým dětským nohám nekonečné. A znovu (po kolikáté už?) s tíhou i lehkostí v srdci nechat se hladit, konejšit i dojímat.

Člověk může žít všude. Ale možná jenom proto, že má každý na světě jedno místo, které nosí s sebou. Střed světa, malou dětskou slzu, naději…

Kdykoli usednu na práh už opuštěné chalupy a pohlédnu dolů do údolí, sevřou mne zádumčivé kopce naproti, laskavě a pevně. Tak jako kdysi ruce, které už tu nejsou.

Věra Fojtová

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu