Čtení na tyto dny

Předjaří

krajina strmí tichem snu
bílá a hnědá a zurčení
červenohnědé siluety nahých strážců zimy
jež neuhlídali
a ze studně studu krčí rameny

tak téměř bez pohybu hyne epocha

krom poškubaných cárů kdesi pod nebem
se tichem nese
už jen kovově černý rozsudek havrana
ukládající toliko
co sněhy odkryly ztrápeno
budiž do třikráte sedmi dnů
potaženo zelení
proti čemuž
není odvolání

(Miroslav Sedláček) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Krajina mého srdce


Jiří Poláček, č. 3/1995, s. 36

Člověku se líbí lecjaké kouty světa. Mnohé z nich ho doslova opájejí svou jedinečností a krásou, svými četnými proměnami. Ale málo platné, krajinami jeho srdce jsou zpravidla končiny, kde se narodil, vyrostl, či kde žili jeho předkové…

Mým rodištěm je Jablonné v Podještědí. Leč od tří let dýchám vzduch Jihlavska, jehož část je také krajem mého srdce. Je to kraj lesů pod Čeřínkem s kruhem přilehlých vsí, míst mého dětství i rodových kořenů. Hle, jejich jména: Cejle, Hojkov, Dušejov, Hubenov, Mirošov, Dolní Cerekev, Nový Rychnov. Na západním obzoru řečeného kruhu je vidět Křemešník, na jihovýchodním Špičák a o kus dál oblý hřbet Javořice, střechy Vysočiny.

Jsem s tímto krajem spjat sterými pouty. Ač už celé čtvrtstoletí žiju jinde, neustále se do něj vracím. V jeho přírodě vidím mytický prostor, v němž vládne bezčasí a jehož řád určuje toliko střídání ročních dob. Je to samozřejmě iluze. I tady se za uplynulá desetiletí leccos změnilo, pohříchu vesměs k horšímu. Na osikách a břízách pod Sítinami už nesedávají bažanti, z okolních polí zmizeli zajíci, koroptve i sysli a na podzim nad nimi již netáhnou ohromná hejna vran. V Jedlovském potoce vzali zasvé nádherní pstruzi a na zbylých cejleckých loukách už nerostou vstavače ani suchopýry.

Ale mnohé zůstává! Lesy s dosud zdravými smrky, borovicemi a modříny jsou pořád územím krásy, kde mohu vychutnávat každé roční období. V předjaří odtud dlouho usedlé ticho vyhánějí sýkory, brhlíci, datlové a sojky, jaro se tu pyšní úchvatnou zelení buků a bříz, zatímco vysoké letní dny o sobě dávají vědět omamnou vůní malin a rozličných trav. Když se léto svažuje k podzimu, na mezích v podlesí modrají trnky, rudnou šípky a do lesů plných hub uléhá opět ticho. Pak už se ohlašuje zima: množí se mlhy, vzduch je rázem ostrý jako břitva, hojně prší bukové listí a zanedlouho přijde první sníh.

Krajina mého dětství je pro mne zpola skutečným kusem země a zpola rezervací paměti. Mám v ní svůj pravý domov, své zázemí. Mé bydliště snad už navždy bude v jiných končinách. Ale svou poslední, definitivní adresu chci mít tady, ve svém kraji.

 

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu