Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Šikmý kostel: románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921

Karin Lednická, č. 2/2022, s. 23-25, pro předplatitele

Skalická Morávka

Petr Birklen, č. 2/2022, s. 44-45

Vzpomínka na Vítka Grulicha __ 2. 10. 1956 – 24. 2. 2022

Olga Lepšová-Skácelová, č. 2/2022, s. 56-57

Tisy v tísni

Renata Placková, č. 2/2022, s. 58

Bývala za plaňkovým plotem cesta do pole aneb o krajinném žalu a zbytkové naději

Petr Čermák, č. 1/2022, s. 2-3

Elementární automat Rule 30, homolice vznešená a meze poznání

Martin Dvořák, č. 1/2022, s. 20-22, pro předplatitele

Jak jsem vstoupil na „Mýtinu“ Josefa Jambora

Michal Friedl, č. 1/2022, s. 31-33, pro předplatitele

Jak mohu snížit svoji uhlíkovou stopu nepoužíváním rašeliny?

Renata Placková, č. 1/2022, 42-44

Jedinečná syntéza o lidové architektuře


Václav Štěpánek, č. 4/2011, str. 30

Langer, J., Bočková, H.: Obydlí v Karpatech a přilehlých oblastech balkánských. Ostrava 2010, 936 s.

Karpaty jsou tématem, jemuž Veronica věnuje mimořádnou pozornost, což ostatně dokázala i svým 15. zvláštním vydáním, nazvaným Karpaty - krajina a lidé (Brno 2002). Velký zájem v něm tehdy vzbudil článek našeho předního znalce karpatského osídlení a lidové architektury Jiřího Langra, autora několika zásadních monografií. Cítíme proto povinnost byť jen krátkou anotací upozornit na jeho životní dílo, jež zpracoval společně s naší prakticky jedinou etnoložkou zabývající se balkánskými oblastmi Helenou Bočkovou.

V karpatské části vycházejí autoři částečně ze závěrů Mezinárodní komise pro studium lidové kultury Karpat (založené v roce 1959 a obnovené v roce 1993), resp. z národních monografií karpatských zemí, které v rámci této instituce kdysi vznikly. Nicméně bez obrovské erudice Jiřího Langra a jeho detailní, desetiletí tříbené znalosti karpatského terénu by syntéza, svým záběrem přesahující hranice desítky států, vzniknout nemohla. Monografie Langra a Bočkové je proto jak svým rozsahem, tak geografickým záběrem v evropském kontextu zcela jedinečná.

Je rozdělena na devět kapitol (včetně závěru). Nejprve autoři podávají charakteristiku přírodních podmínek zkoumaného území, zabývají se historií osídlení a zevrubně analyzují dosavadní literaturu o karpatském a balkánském osídlení. Postupně pak popisují formování a charakter sídel, typy zástavby, vnitřní členění domů, jejich konstrukční a materiálová specifika, vývoj topenišť, výzdobu, resp. estetický vzhled domu a konečně i sociální situaci v sídlech (kapitola Dům a rodina). Poslední kapitola se zabývá muzei v přírodě (skanzeny) a péčí o lidovou architekturu v jednotlivých zemích zkoumaného regionu. Publikace je doplněna několika vysvětlujícími exkurzy, v nichž autoři přibližují mj. valašskou kolonizaci, vliv osmanské expanze na Balkán a do karpatské oblasti na urbanizaci, zástavbu a lidovou architekturu vůbec, problematiku migrací a multietnicity či vývoj balkánské velkorodiny a její působení na sídelní struktury. Závěr tvoří důkladné shrnutí, které v hutné formě přináší základní fakta a interpretace, k nimž autoři dospěli. Metodologicky zajímavá je v něm především interpretace postavení Balkánu z hlediska formování lidové architektury, prováděná „katecheticky“, tj. pomocí otázek a odpovědí.

Mimořádně cennou součástí syntézy jsou také stovky fotografií s detailními popisky. Většinu fotografií z karpatské oblasti přitom během několika desetiletí terénních výzkumů pořídil sám Jiří Langer, balkánská část a některé starší záběry pocházejí ze sběrů „karpatské komise“, z literatury a z pozůstalosti jednoho ze zakladatelů komise Václava Frolce.

Práce vyžadovala zevrubnou orientaci v literatuře psané celou řadou nesvětových jazyků, autoři museli mj. sjednotit odbornou terminologii, která se v jednotlivých národních prostředích často značně liší, z metodologického hlediska rozhodně nebylo jednoduché smysluplně a bez přeryvů popsat např. charakter sídel vyvíjejících se v zásadně odlišných společenských podmínkách habsburské a osmanské říše.

Jak sami autoři v závěru podotýkají, podobné dílo již nebude možno nikdy opakovat. Oni sami (zejména ovšem starší J. Langer, nar. 1936) ještě mohli poznat nedotčené vesnice s původní architekturou (a částečně i původním rolnickým či pasteveckým životem) a mohli přitom využít zkušeností o jednu či dvě generace starších kolegů, kteří zkoumali život v Karpatech a na Balkáně nepoznamenaný modernitou. Anotovaná kniha je tedy jakýmsi posledním přímým svědectvím mizejícího světa, z něhož lze v současnosti zachycovat již jen „zbytky zbytků“. Je příznačné pro naši dobu, že o vydání takto zásadní práce neprojevila zájem žádná vědecká instituce a celá syntéza tak mohla být vydána pouze díky soukromému vydavateli Pavlu Šmírovi.

Václav Štěpánek, historik

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu