Čtení na tyto dny

Kde strom má srdce

Kde strom má srdce
ptáci vědí

Nad tryskající piliny
zvedli křídla

Slyšeli jste slavíky tlouct?

Pila ječí
Láme se
stín světla jadrného dření
Větev o větev

Zaslechli jste někdy
tlouct slavíky?

Srdce chycené
v obráceném hnízdě?

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť k buku sv. Dvojice

Pavel Klvač, č. 2/2026, str.3

Tajemná kočka divoká znovu obývá české lesy

Martina Labudová, č. 1/2026, str. 50

Hořečky a jejich životní strategie

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 1/2026, str. 47

Když přiletí sýkora biouhelníček

Renata Placková, č. 1/2026, str. 43

Společnost pro uvádění ptačích jmen v krásné literatuře na pravou míru

Petr Čermáček, č. 2/2026, str. 43, pro předplatitele

Malí farmáři versus velcí zemědělci, nebo jsme všichni na jedné lodi?

č. 1/2026, str. 10, pro předplatitele

Jak na hořečkové louky

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 2/2026, str. 40, pro předplatitele

Kam s ní?

Renata Placková, č. 2/2026, str. 36

Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině

č. 1/2026, str. 39, pro předplatitele

Nejde jen o hezké výhledy

Kateřina Lagner Zímová, č. 2/2026, str. 32, pro předplatitele

Zeleň pod proudem

Martin Pavelka, č. 1/2026, str. 33

Život pro ochranu přírody

Martin Škorpík, č. 1/2026, str. 2

Beskydská idyla trochu jinak

Vojtěch Bajer, č. 1/2026, str. 22, pro předplatitele

Mně se dostalo za život mnoho krajin srdce

Vlastimil Kostkan, č. 1/2026, str. 36, pro předplatitele

Trochu osobní nekrolog

Václav Štěpánek, č. 2/2026, str. 30

Racionální a udržitelné rozhodování o využití krajiny

Ondřej Lagner, č. 2/2026, str. 9

Krajina je naše rukojmí

David Veselý, č. 1/2026, str. 52, pro předplatitele

Krajina mého srdce


Pavel Adamec, č. 5/1999, s. 14

Kdykoli se ocitám v jiné zemi, bezděky si připodobňuji její krajinu té, kterou důvěrně znám, která je kousek od mého bydliště, a naopak v domovské krajině objevuji řadu míst něčím připomínajících daleké kraje. Vždyť vlastně všude na světě hledáme, aniž si to mnohdy uvědomujeme, jen to, co můžeme najít nedaleko místa, kde žijeme. Často ve svých představách naslouchám líbeznému šumění vánku v lánech obilí, vdechuji provoněný vzduch lesů a v duchu se procházím oblíbenými cestami, na nichž pociťuji klid a bezpečí, protože jsou to cesty mého domova.

Jedna z nich začíná za posledními předměstskými činžáky, stoupá po zalesněné stráni, která se na chvíli stává horským úbočím, a obyčejný smíšený les se proměňuje v nepropustný prales plný nástrah, připomínající velká dobrodružství neohrožených cestovatelů objevujících neznámá místa světa.

Jiná cesta se vine mezi dozrávající pšenicí. Slunce je již vysoko a opírá se svými paprsky do zlátnoucího pole. V klasech praská, a když jeden z nich utrhnu a rozemnu mezi prsty, oddělí se téměř zralá zrna. Les na horizontu se ztrácí za terénní vlnou a polní cesta mírně stoupá k temné modři nebe. Tak čistý vzduch v poledním vedru! Prostá krajina má v tomto osvětlení v sobě tolik vznešenosti, že je v každičkém drobném detailu i šíři celku nesmírně malebná.

Nedaleké vzrostlé vrboví ukrývá ve svém stínu malinký potůček, který jako modravá nitka, bublající mezi zelení trav, klopýtá přes kořeny. Zanedlouho doputují jeho vody do temné Svratky. Přeskakuji potůček a po mezi přecházím k okraji lesa. Statné sloupy kmenů borovic lemují pěšinu vystlanou jehličím. Za lesem po mírném stoupání otevře se celé panorama přívětivé krajiny. Pás křovin v popředí od loňska trochu povyrostl. Nejbližší z kopců jsou Netopýrky. Časně zjara byly jejich holé svahy plné konikleců. Za nimi se v dálce modrají lesy Lipového vrchu se stožárem na vrcholu. Napravo temná křivka Mniší hory, protáhlý hřeben Baby a blízké Bosně. Vlevo Chochola a Komín, který připomíná obec rozloženou pod předalpskými vrchy. Bělostná věž kostela ční do lesů majestátně rozložené Holedné a jemná červeň střech je rozlita do temné zeleně.

Zmožen poledním horkem ulehám na stráň prosvětlenou sluncem. Všechny trávy a květiny se řadí za sebou až k modři oblohy v pozadí. Vyvstává tu obraz nebývalé barevné bohatosti a já jej v obdivu prožívám společně s včelami, bzučícím hmyzem a poletujícími bělásky. Když na mne šibalsky zamrká paví oko babočky, pokračuji v cestě podél lesa. Na dubech se klubou na svět první žaludy. Sem tam se vmísí jasan, skupina borovic a akátů, modřín a všudypřítomný smrk. To jsem již v zajetí Medláneckých kopců. Pod nimi dvě jablůňky plné pláňat. Uveleben v jejich stínu maluji široký pohled do krajiny. Pás nevysokých zalesněných kopců přes celý obzor, pole, louky, shluky stromů a keřů, nelomené modře, zeleně a žlutě.

Posvěcená krajino domova! Na tvých cestách budu hledat pohodu a opěvovat tě ve všech proměnách roku i dne. Znám tvou tvář ve chvílích, kdy se začínáš probouzet z dlouhého zimního spánku. Jsi rozespalá, setřásáš ze sebe sněhobílou košili v očekávání všech barev jara. Jsi třeba nevlídná, ale přesto tak dychtivá budoucí krásy. Jiná jsi, když večerní mlha částečně zahalí tvé usínající lesy, pole a louky do tesklivé něžnosti. Vše v tobě splývá v jediný celek. Jsi všemohoucí, všeobjímající krajinou mého srdce.

 
csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu