VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Vytváření prostoru pro lidi už není nebezpečné

Nápad, že by Jan Gehl mohl opět navštívit Čechy, zrál delší dobu. Po výbuchu islandské sopky, která zamezila jeho příjezdu v roce 2010, se Nadace Partnerství ve spolupráci s dánským velvyslanectvím rozhodla jej pozvat znovu a při té příležitosti uspořádat konferenci o veřejných prostorech a jejich oživování Public Spaces - Living Places (Veřejné prostory - živá místa). Pro organizátory z týmu Prostory, který se tímto tématem zabývá řadu let, bylo velmi překvapující a potěšující zároveň, že zájem o toto téma v poslední době radikálně roste. Projevilo se to například rychlostí, kterou se zaplnila místa na připravované konferenci i po násobném zvýšení původní kapacity. Základní magnet pro většinu účastníků představoval právě Jan Gehl, který v letošním roce slaví své 75. narozeniny.

Proč jsou myšlenky Jana Gehla tak přínosné a inspirující?

Především proto, že se dokázal na tradiční modernistické způsoby navrhování podívat novým způsobem. Nesnaží se vytvářet výjimečnou architekturu, domy, které by ohromovaly a uchvacovaly svým řešením. Zaměřuje se ne na budovy, ale na prostory mezi nimi nebo ještě přesněji na život v těchto prostorech, což dokládá i názvem své první knihy Život mezi budovami (první vydání 1971).

Nadšení pro téma veřejných prostorů je z něj skutečně cítit. Při stíhání tramvaje na natáčení televizního rozhovoru se s klidem zastaví, aby pohotově vytáhl malý fotoaparát a zachytil dívky sedící na schodech Malostranského náměstí v popoledním slunci či Valdštejnské náměstí zcela zaplněné auty. Z mnohaleté zkušenosti ví, že právě fotografie zachycující reálný život v konkrétním okamžiku dokážou nejlépe přiblížit jeho názory odborníkům i laikům.

Práce Jana Gehla oproti mnoha jiným architektům nespočívá v navrhování, ale v pozorování toho, jak a proč veřejné prostory fungují a jakým způsobem se chovají jejich uživatelé. Velkou část života strávil jako výzkumný pracovník na kodaňské univerzitě Royal Danish Academy of Fine Arts. Od většiny svých vrstevníků architektů se liší tím, že dokázal kriticky nahlédnout formalismus 60. let, kdy bylo důležité vytvářet ideální, dokonale naplánované prostředí, kterému se uživatelé měli přizpůsobit.

Zaměření na lidi, obyvatele konkrétních míst, a pozorování jejich chování není jen nezávislý vědecký výzkum, ale přívětivé sledování skutečných lidí, které se projevuje i v běžném životě Jana Gehla. Při konferenci raději obětuje svůj čas vyhrazený na oběd, než by odřekl některého zájemce o autogram či rozhovor. Při příjezdu si neváhá zjistit podrobnosti o lidech, kteří jej zvou, takže s galantností zahájí první setkání např. nečekaným blahopřáním ke svatbě.

Důležitost obyčejných věcí

Jan Gehl se nebojí mluvit o základních věcech, které mohou vypadat někdy až banálně. S klidem na mezinárodních přednáškách obhajuje význam chůze pro člověka. Teprve lidé, kteří pravidelně využívají chůze a cyklistiky ke každodennímu pohybu, chápou, že prosadit se mezi množstvím dalších dopravních prostředků a překážek v omezeném městském prostoru není vždy snadné. Přesvědčení o právu na přednost chodců ukazuje samozřejmost, se kterou Jan Gehl vstupuje na přechod, aniž by se rozhlédl po autech kolem.

Každodenní pohyb významně ovlivňuje zdraví obyvatel i délku aktivního života. Proto trpělivě objasňuje problémy způsobené epidemií obezity. Jako nejlepší důkaz slouží Jan Gehl sám - ve svém věku aktivně tráví čas cestováním mezi nejrůznějšími státy a kontinenty, lehkým krokem dojde na tramvaj či vlak (to jsou přece ty správné dopravní prostředky v evropských městech), s bystrostí a plným zaujetím pro detaily sleduje okolí a vytrvale vysvětluje své názory.

Jan Gehl propojuje své dlouholeté výzkumy se současnými koncepty, které se věnují městům a obecněji udržitelnosti. Ukazuje, jak přístup zaměřený na lidi ve městech vede současně ke snížení emisí, k pozitivnímu dopadu na klima, chytrá a inteligentní řešení městských systémů se potkávají, každodenní pohyb má vliv na kvalitu života. Téma veřejných prostor se tak najednou jeví jako opravdu aktuální, jako téma, kterým se dá skutečně mnoho věcí změnit, kterým je možné přímo ovlivnit vztah obyvatel k okolní krajině, ale i k planetě Zemi.

Pozitivní motivace

Při přednáškách i veškerých rozhovorech Jana Gehla pro média je nápadný jeho postoj, kdy se důsledně snaží nekritizovat, ale ukazovat pozitivní příklady. Na přímé dotazy, které mají směřovat ke kritice současného přístupu Prahy odpovídá, jak je Praha krásné město, historicky formované tak, aby dobře sloužilo, jen se zatím ještě klade přílišný důraz na vytváření prostoru pro auta, neboť tomu dopravní inženýři na rozhodujících místech rozumí nejlépe. Přiznává, že za změnou musí stát konkrétní úředník či politik, který má počáteční odvahu. Poté je možné na základě analýz vybraných míst a jejich fungování ve městě přesvědčit ostatní odpovědné, že tato řešení budou lidmi oceněna. Při setkání se zástupci měst zdůrazňuje, že v současné době si vytváření kvalitních prostranství pro lidi i na úkor aut už mohou dovolit. Už není nebezpečné, neboť se nejedná o pilotní projekty, ale o přístup, který funguje všude ve světě, kde byl vyzkoušen.

A tak z přednášek Jana Gehla může mít posluchač pocit, že řešení je docela jasné a na dosah ruky. Jeho optimismus je nakažlivý. I při osobním setkání Jan Gehl působí především přívětivě a přátelsky, dokáže reagovat velmi vtipně a také osobně, takže při jeho odjezdu po dvou dnech máte pocit, že odjíždí dobrý přítel, kterého znáte už dlouhou dobu.

Ing. arch. Magdalena Maceková (1978) - Nadace Partnerství, program Prostory, organizátorka konference Public Spaces - Living Places, magdalena.hledikova(zavináč)nap.cz