Čtení na tyto dny

Moravo, Moravo

Řeč teče jako Okluky
v Zápovědi se sešly zdvižené límce
Hluboček kácejí do poslední třísky
aby prodali poctivé dřevo
za plytký peníz

A na Rovninu
chodívají křičet jenom vylekaní bažanti
které nikdo nenaučil létat

Okolo šumí kukuřičné pole
To nám ještě scházelo

(Michal Stránský) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Krajina Kloboucka


Veronika Terezie Huková, č. 2/2007, s. 22

Je-li Pálava často označována jako ostrov, lze krajinu Kloboucka přirovnat k části poloostrova. Poloostrova, jenž tvoří výběžek Ždánického lesa svým měkce modelovaným reliéfem a mozaikovitou strukturou polí, lesů, remízků, vinic a sadů, protkanou liniemi alejí a mezí podél cest. Poloostrova, jenž vybíhá do okolního moře polí s městečky a vesnicemi či lužními porosty podél vodních toků. Poloostrova, jenž nabízí ze svých hřbetů pohledy k dalekým horizontům, kde na jihu se noří z moře již zmíněný ostrov Pálava, směrem k východu za vystouplým Babím lomem lze klouzat pohledem po siluetě Bílých Karpat a za nimi na jihovýchodě je možné dohlédnout i Malé Karpaty. K severu pak poloostrov pozvolna stoupá dál ke Ždánickému lesu a sousedícímu pohoří Chřiby.

Pestrá krajina zde náležitě uvítá každého, v každý roční den má co nabídnout ze svých zásob kouzel. Několikrát zavane předjarní vánek, vonící zvláštní touhou, jako posel blížícího se jara. Objeví se sněženky, pak fialky, nedočkavě pukají pupeny dřínů a na prohřátých stepních trávnících odráží první hlaváčky zlato jarního slunce. Po listí, jež zatím neprorostla tráva, se míhají červené krovky ruměnic a berušek, májky se těší na nové potomstvo, zazpívá brhlík, křikne sojka a nad pole vzlétne skřivan. Budníček menší svým „cilp-calp“ oznámí, že zima už nemá šanci, a svými zvučnými trylky to potvrdí žluva.

Březen se přehoupne v duben, v lese vykvetou plicníky, sasanky pryskyřníkovité, křivatce, báze lesních svahů zaplavují květy dymnivek a orsejů. Na stepních lokalitách stále zlátnou hlaváčky, později koberce mochen s pryšci a místy ostrůvky bělostných květů sasanek lesních. Mezi kroky se mihnou ještěrky a s překvapivým hlukem mezi listy prolézají střevlíci a krajníci. V lese vykvetou mařinky, ptačince a také první lechy, při troše štěstí i třeba kosatec trávovitý.

Květen je vždy přebohatým, a proto asi nejkratším měsícem. V lese zavládnou porosty konvalinek, svými velkými květy upoutá pozornost medovník meduňkolistý a krásu češtiny připomene kyčelnice cibulkonosná. Pro náhodné návštěvníky zasvítí růžové pochodně vstavačů nachových, častěji se ukáží drobnější okrotice bílé a vemeníky. Ve starých sadech a stepních společenstvech se rozhodí květy vstavačů vojenských, vítodů, tolit, šalvějí lučních či snědků. Vítr pročeše stříbřité „vousy sv. Ivana“ mezi mohutnými třemdavami, co dokáží pochytat jiskřivou sílu slunce, a jak nekonečně voní… Na mysl jen přichází otázka, kdo by perem vykreslil jejich květy? A co květy okolních kosatců různobarvých?

V přechodu k měsíci červnu lemují polní cesty rudé máky spolu s modrými stračkami, šalvějemi hajními, růžovobílými čičorkami, žlutě se přidá lnice, růžově hrachor. Letní slunce dá sílu spoustě bylin. Na mezích a v sadech vykvetou třezalky, řepík, komonice, ožanky, až do července postupně nakvétají spousty a spousty dobromysli. Bylinky pak doplňují trsy omanů, jemné kvítky bíle zářících bělozářek, bílojetele, později divizny, čilimníky rakouské, len žlutý, černohlávky, nad ostatní vystupující růžovofialová květenství chrp a řada dalších. Sálající letní slunce září nad krajinou na obloze, ve zlátnoucím obilí, v polích slunečnic i v meruňkových sadech…

Pozdní léto zpestřují květy hvězdnic chlumních a zlatavé porosty hvězdnice zlatovlásku. Sem tam se objeví modré kvítky hořců brvitých a vinicemi porostlé jižní svahy čerpají poslední energii do svých plodů. To začne být rušno v klidné krajině. Rušno ve vinicích, na polních cestách, před vinnými sklepy i uvnitř. Vzduch voní sladkou šťávou plodů prosluněné krajiny a vše lepí.

Slunci už pak zbývá krajinu patřičně dobarvit. Vyhraje si především ve vinicích, charakteristicky zabarví svídy krvavé a dříny doruda, v lese pak břeky dooranžova, aby při pohledu proti modrému nebi nestačil člověk žasnout, stíraje si z obličeje tenká vlákna pavučin. Pak předá slunce vládu mlze a krajina se zahalí do tajemna a všech tónů šedi, než si připraví během zimních krás kouzlo nového jara.

Krajina, ač nesmírně bohatá ve své struktuře, rozmanitosti ekosystémů i ve výskytu jednotlivých druhů, tu však dýchá pokorně, skrytě. Často nedoceněná, tiše nabízí svá kouzla a krásu vnímavým, ochotným vidět, slyšet, cítit, dotýkat se, žasnout a děkovat…

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu