VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Pohansko je součástí Biosférické rezervace Dolní Morava. která vznikla rozšířením původní BR Pálava o lužní krajinu dolních toků řek Dyje a Moravy. Území se nachází v nejjižnější části Moravy na samotných hranicích s Rakouskem a Slovenskem. Jedná se o nejsušší a nejteplejší část naší republiky. která je charakteristická výskytem teplomilných lesních společenstev a údolních lužních lesů. Takovéto lesy se mohou pochlubit nejvyšší druhovou rozmanitostí, roste v nich několik desítek druhů dřevin - stromů, keřů, polokeřů, keříčků i dřevitých lián.

Následující článek je prvním ze seriálu, jehož cílem bude seznámit čtenáře s pozoruhodnými mohutnými stromy, které jsou pro popisovanou oblast charakteristické. Pohansko je zcela unikátním územím s neuvěřitelnou koncentrací obrovských, prastarých exemplářů rozmanitých druhů dřevin.

Seriál vznikl na podnět vedení BR Dolní Morava, krajina s mohutnými stromy je zde natolik věhlasná, že ji toužili spatřit členové slovutné Mezinárodní dendrologické společnosti. Pro tento účel vznikl průvodce dendrologickými zajímavostmi biosférické rezervace, který vyjde v letošním roce i knižně. Na stránkách časopisu budeme postupně uveřejňovat vybrané největší perly ze souboru stromových veteránů oblasti.

Král lužního lesa

Pravým vládcem tvrdého luhu je dub letní, protože dorůstá největších rozměrů a dožívá se nejdelšího věku. Říká se, že duby 300 let dospívají, 300 let stárnou a 300 let umírají. V tvrdém luhu roste dub letní spolu s jasany, jilmy a dalšími listnáči a vytváří vysoce produktivní lesní společenstva. Dub letní, zvaný též křemelák, je strom dosahující výšek až 40 m, průměru kmene 1,5 m (max. 5 m) s rozložitou korunou, tvořenou silnými odstálými zprohýbanými větvemi. Je typický hrubě rozpukanou borkou. Dožívá se 500 i více let. Kořenová soustava je charakteristická silným kůlovým kořenem, nedochází proto k vývratům. Pařezová výmladnost je vynikající a vytrvává do pozdního věku. Všude na kmeni se tvoří také snadno výmladky, hlavně za zvýšeného přístupu světla. Laločnaté, tuhé, střídavé, 6-15 cm dlouhé listy s krátkým řapíkem a srdčitou bází jsou v koruně chomáčovitě rozmístěny. Samčí květy jsou v nících jehnědách, samičí hěty v chudokvětých klasech se po opylení vyvíjejí v plody, nažky. Až čtyři cm dlouhé semeno - žalud je uložen spodní částí v miskovité, tenkostěnné číšce. Plodenství jsou dlouze stopkatá.

Dub letní je dřevina světlomilná. V požadavcích na vláhu musíme u dubu letního rozlišovat dva ekotypy. Běžně rozšířený ekotyp, který je zejména v lužních lesích, má značné nároky na vláhu, snáší i jarní záplavy. Druhý ekotyp se vyznačuje schopností růst na mělkých, v létě silně vysychavých půdách - lesostepní lokality. Je to dřevina náročná na živiny v půdě a roste nejlépe na hlubokých, hlinitých půdách, jaké nacházíme v lužních lesích nebo na spraších. Ke klimatickým podmínkám je celkem lhostejný, citlivý je k pozdním mrazům. Evropský druh chybějící pouze v jižní polovině Pyrenejského poloostrova, na Sicílii, v Řecku a Turecku. Na našem území má přirozené rozšíření dubu letního převážně pásovitý charakter, daný průběhem toků řek - Polabí a Poohří, úvaly Hornomoravský, Dolnomoravský a Dyjskosvratecký, Třeboňská pánev, roste všude v nižších polohách. V malé míře se vyskytuje i v odlišných podmínkách - na teplých výslunných stráních na živnějších podkladech spolu s dalšími lesostepními druhy, mj. i s dubem zimním, šipákem nebo i cerem. Zde má nízký a křivý vzrůst. Tyto lokality jsou v nejteplejších oblastech, např. v Českém krasu, v Českém středohoří nebo na jižní Moravě.

Duby jako teplomilné dřeviny rostou v území, které je od pradávna také nejpříhodnější pro život člověka. Minimálně od neolitu se duby staly předmětem zájmu člověka a doubravy jeho kulisou v osídlené krajině. Snad proto duby patří ke kultovním stromům, k čemuž jistě přispěl jejich majestátní vzhled a léčivé účinky (obsahují velké množství tříslovin v kůře) nejenom vlastní, ale i hojně se vyskytujícího parazitického keře v korunách - ochmetu evropského. Dub letní je lesnicky významná dřevina, kruhovitě pórovité dřevo s tmavým jádrem a výraznými dřeňovými paprsky má mnohostranné použití při výrobě dýh, jako stavební dříví, v lodním stavitelství, k výrobě pražců, parket, sudů a nábytku, je trvanlivé i pod vodou. Kůra se používala k výrobě třísla na zpracování kůží. Žaludy měly velký význam jako krmivo pro vepře, proto se v doubravách dříve často páslo. Duby se ořezávaly pro palivové dříví i na letninu pro dobytek. Pozůstatkem takového tradičního hospodaření jsou solitérní duby uprostřed luk a pastvin. Kůra z mladých kmenů či větví se používala k přípravě odvarů proti žaludečnímu a střevnímu kataru či průjmu. V parkovnictví často vysazován jako solitérní dřevina v přírodní formě i šlechtěných kultivarech. V naší krajině představují staré duby významný prvek.

Duby na Pohansku

Na lužních loukách, ale i roztroušeně v lesních porostech se v popisované oblasti nachází zcela unikátní soubor prastarých a mohutných dubů, které lze počítat na stovky jedinců. Podle inventarizačních průzkumů se zde nachází v průměru jeden mohutný dub na 4 ha území. Řada z nich převyšuje obvodem kmene 6-7 m, ale bohužel mnoho z nich je již odumřelých. Gabriela Suchyňová ve své diplomové práci zhodnotila vitalitu více než 150 dubů na Pohansku a zjistila, že přes 60 % z nich je odumírajících a odumřelých. Přesto jsou stále velmi významné nejenom svým charakteristickým vzhledem, ale i jako biotop pro vzácné druhy hmyzu (tesařík obrovský, roháč obecný), hub, netopýrů a ptáků. Charakteristická jsou zejména hojná čapí hnízda, čápi vyhledávají pro stavbu svých hnízd přednostně solitérní odumírající a mrtvé stromy. Pravděpodobně nejmohutnějším stromem celé oblasti je dub letní s obvodem kmene 806 cm a výškou 27 m, který roste jako solitér na louce u vykopávek na Pohansku. Jedná se o velmi působivý a stále vitální exemplář. Na Pohansku lze najít řadu dalších jedinců s obvodem kmene přesahujícím 7 m, rostou nejenom na nivních loukách, ale i v břehových porostech, lesních okrajích, podél lesních cest i uprostřed zapojených lesů.

Srovnání se světem

Největší známý dub letní v ČR roste v Náměšti nad Oslavou (okr. Třebíč), je nazýván Žižkův dub a v obvodu měří 1 003 cm, výška 21 m, věk odhadován na 900 až 1 000 let, je vyhlášen jako památný strom. Na Slovensku je nejmohutnější památný Dub v Rakovci nad Ondavou, okres Michalovce, který má obvod kmene 729 cm, výšku 22 m a věk je odhadován na 500 let. V Anglii jako nejmohutnější uvádějí dub (Bowthorpe Park Farm, Lincolnshire) s obvodem kmene 1 278 cm a výškou 12 m, ale historicky zaznamenaným (1825) nejobjemnějším bukem byl strom rostoucí v Salcey Forest (Northans) s obvodem kmene 1 429 cm. V Holandsku (Ruurlo, Gerderland) je nejstatnějším dubem strom s 10 m v obvodu a výškou 22 m, v Belgii dosahuje největší dub obvodu 985 cm a výšky J8 m. Jako největší dub v Evropě se uvádí strom ze Švédska (Kvill) s obvodem kmene 1 525 cm (Pakenham 2002). Ze spojených států je uváděn nejmohutnější dub ze State Capitol (Washington) s obvodem kmene 488 cm a výškou 32 m.

Petr Maděra

Doc. Dr. Ing. Petr Maděra - LDF MZLU v Brně