Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Dřeviny v okolí českých vesnic v Banátu


Luboš Úradníček, č. 4/2015, s. 11

Když se vydáme do Banátu a projdeme krajinou kolem českých vesnic, budeme se cítit téměř jako doma. V údolí Dunaje potkáme zbytky lužních lesů s topolem černým a bílým, vrbou bílou a olší lepkavou nejblíže k vodě. Ve tvrdém luhu pak dominuje jasan úzkolistý s jilmem vazem a habrolistým. Z lužního lesa od Dunaje vystupuje i dub letní. Složení dřevinného patra lužního lesa se tedy příliš neliší od luhu Moravy v ČR. Velmi častou liánou, šplhající po různých dřevinách i jiné opoře, je zplanělá, běžně v okolí pěstovaná vinná réva, která je jinak zdrojem výborného místního vína. Z dalších lián zde roste vždyzelený druh břečťan popínavý, a také celkem nápadný, opadavý plamének plotní. Zajímavá je druhová skladba nad Dunajem, na úbočí a výše na vápencových skalkách. Zde můžeme potkat dřeviny, které známe jako dekorativní druhy z našich parků a zahrad. Volně v přírodě se tu vyskytuje šeřík, ruj vlasatá a často dominantní jasan zimnář. Na rozdíl od našich domácích druhů jasanů má pupeny fialově šedé a nápadná latnatá květenství, tvořená množstvím květů s bělavými korunními plátky. Spolu s ním se na výslunných stráních vyskytují habr východní, řešetlák skalní a tavolník prostřední. Jedná se o teplomilné až submediteránní druhy, které nejsou v ČR původní. Z našich domácích druhů se k nim připojují ještě dub šipák, dub zimní a dřín jarní. Za vesnicí Svatá Helena můžeme potkat porost dubu ceru a méně často pak dub uherský, v ČR dosud známý pouze z jediné recentní lokality v NP Podyjí. Řídké, mezernaté porosty zde doplňují již známé druhy jako javor babyka, jeřáb muk, oskeruše, ptačí zob obecný, trnka a různé hlohy. Dále jsou to např. klokoč zpeřený, dřišťál obecný, řešetlák počistivý, brslen bradavičnatý, višeň turecká - mahalebka, kalina tušalaj, hrušeň polnička a růže plazivá. Růže plazivá je poléhavá dřevnatá liána s dlouze (5-7 m) plazivými stonky a krátkými, vzpřímenými, řídce ostnitými postranními větévkami. Její květenství poněkud připomíná velkokvětý ostružiník, má bílé květy o průměru asi 5 cm, kališní lístky po odkvětu nazpět skloněné, záhy opadavé. Oranžově červené šípky jsou typické nápadně vyčnívajícím sloupkem srostlých čnělek. V ČR je tento druh již pravděpodobně vyhynulý. Z dalších růží zde rostou růže podhorská, r. plstnatá a méně často r. malokvětá a r. galská.

Zcela výjimečně se ve středních polohách vyskytuje borovice lesní, která je v těchto podmínkách nahrazena ekologicky podobným druhem, a to borovicí černou, banátskou, zasahující do této oblasti ze severovýchodu. Přirozeně se vyskytuje v nadmořských výškách 500 až 1 200 m, ale vysazuje se i často v lesních porostech. Větší zastoupení tohoto druhu je v okolí sídel Carbunari a Moldovita.

Ve středních a vyšších polohách přecházejí teplomilné doubravy do dubových bučin a bučin.

Mimo několika druhů dubů je nejvýznamnějším taxonem těchto společenstev buk lesní. S ním se vyskytují javor horský a j. mléčný, jilm horský a topol osika. Z teplejších poloh pak vystupují lípa plstnatá, třešeň ptačí a jeřáb břek. Zajímavou dřevinou je lípa plstnatá (l. stříbrná), která se i hojněji vysazuje, případně zmlazuje v okolí osad. Tento balkánsko-maloasijský druh je nápadný listy vespod stříbřitě bíle plstnatými a silně voňavými květy.

Velice poučná může být procházka v tzv. Alibekově rokli, sestupující z plošiny od Sv. Heleny k Dunaji. Na severních svazích lze vidět druhy chladnějších poloh - např. buk lesní, v blízkosti hrany plošiny pak teplomilnější druhy, mezi nimi i buk balkánský (moesijský), což je jakási přechodná forma k buku východnímu, rostoucímu dále na jihovýchodě Evropy. Tento buk má oproti buku lesnímu vyšší pařezovou výmladnost a často vytváří výmladky i na kořenových nábězích. Z dalších výše neuvedených druhů potkáme habr obecný, jilm horský, brslen evropský, vrbu jívu, lísku obecnou a svídu krvavou. V podrostu se pak také objevuje teplomilný druh listnatec bodlinatý. Je to vždyzelený keř, dorůstající výšky až 1 m, s nápadnými fylokladii, které připomínají tvarem listy o délce až 3,5 cm. Zajímavostí je, že druh kvete uprostřed „listů“ obvykle bílými květy po 1-2. Plodem je nápadná červená bobule.

Ve společenstvech vyšších poloh pak jsou zastoupeny také lípa velkolistá, jeřáb ptačí, topol osika, jasan ztepilý aj.

V ulicích vesnic a v okolních sadech jsou běžně pěstovány ovocné stromy a keře, např. jabloně, hrušně, švestky - ze kterých domácí dělají lahodná povidla i pálenku, třešně, teplomilnější meruňky, broskvoně, ořešáky, moruše bílé i černé či kdouloně, jejichž plody jsou s oblibou používány na džemy.

Závěrem lze konstatovat, že dřevinné patro je v této oblasti velmi bohaté, je možné se zde setkat s více než 90 druhy dřevin.


Doc. Ing. Luboš Úradníček, CSc., vyučuje na Mendelu, zabývá se lesnickou dendrologií, studiem domácích i cizokrajných dřevin a ekologií lesa.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu