VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Když se vydáme do Banátu a projdeme krajinou kolem českých vesnic, budeme se cítit téměř jako doma. V údolí Dunaje potkáme zbytky lužních lesů s topolem černým a bílým, vrbou bílou a olší lepkavou nejblíže k vodě. Ve tvrdém luhu pak dominuje jasan úzkolistý s jilmem vazem a habrolistým. Z lužního lesa od Dunaje vystupuje i dub letní. Složení dřevinného patra lužního lesa se tedy příliš neliší od luhu Moravy v ČR. Velmi častou liánou, šplhající po různých dřevinách i jiné opoře, je zplanělá, běžně v okolí pěstovaná vinná réva, která je jinak zdrojem výborného místního vína. Z dalších lián zde roste vždyzelený druh břečťan popínavý, a také celkem nápadný, opadavý plamének plotní. Zajímavá je druhová skladba nad Dunajem, na úbočí a výše na vápencových skalkách. Zde můžeme potkat dřeviny, které známe jako dekorativní druhy z našich parků a zahrad. Volně v přírodě se tu vyskytuje šeřík, ruj vlasatá a často dominantní jasan zimnář. Na rozdíl od našich domácích druhů jasanů má pupeny fialově šedé a nápadná latnatá květenství, tvořená množstvím květů s bělavými korunními plátky. Spolu s ním se na výslunných stráních vyskytují habr východní, řešetlák skalní a tavolník prostřední. Jedná se o teplomilné až submediteránní druhy, které nejsou v ČR původní. Z našich domácích druhů se k nim připojují ještě dub šipák, dub zimní a dřín jarní. Za vesnicí Svatá Helena můžeme potkat porost dubu ceru a méně často pak dub uherský, v ČR dosud známý pouze z jediné recentní lokality v NP Podyjí. Řídké, mezernaté porosty zde doplňují již známé druhy jako javor babyka, jeřáb muk, oskeruše, ptačí zob obecný, trnka a různé hlohy. Dále jsou to např. klokoč zpeřený, dřišťál obecný, řešetlák počistivý, brslen bradavičnatý, višeň turecká - mahalebka, kalina tušalaj, hrušeň polnička a růže plazivá. Růže plazivá je poléhavá dřevnatá liána s dlouze (5-7 m) plazivými stonky a krátkými, vzpřímenými, řídce ostnitými postranními větévkami. Její květenství poněkud připomíná velkokvětý ostružiník, má bílé květy o průměru asi 5 cm, kališní lístky po odkvětu nazpět skloněné, záhy opadavé. Oranžově červené šípky jsou typické nápadně vyčnívajícím sloupkem srostlých čnělek. V ČR je tento druh již pravděpodobně vyhynulý. Z dalších růží zde rostou růže podhorská, r. plstnatá a méně často r. malokvětá a r. galská.

Zcela výjimečně se ve středních polohách vyskytuje borovice lesní, která je v těchto podmínkách nahrazena ekologicky podobným druhem, a to borovicí černou, banátskou, zasahující do této oblasti ze severovýchodu. Přirozeně se vyskytuje v nadmořských výškách 500 až 1 200 m, ale vysazuje se i často v lesních porostech. Větší zastoupení tohoto druhu je v okolí sídel Carbunari a Moldovita.

Ve středních a vyšších polohách přecházejí teplomilné doubravy do dubových bučin a bučin.

Mimo několika druhů dubů je nejvýznamnějším taxonem těchto společenstev buk lesní. S ním se vyskytují javor horský a j. mléčný, jilm horský a topol osika. Z teplejších poloh pak vystupují lípa plstnatá, třešeň ptačí a jeřáb břek. Zajímavou dřevinou je lípa plstnatá (l. stříbrná), která se i hojněji vysazuje, případně zmlazuje v okolí osad. Tento balkánsko-maloasijský druh je nápadný listy vespod stříbřitě bíle plstnatými a silně voňavými květy.

Velice poučná může být procházka v tzv. Alibekově rokli, sestupující z plošiny od Sv. Heleny k Dunaji. Na severních svazích lze vidět druhy chladnějších poloh - např. buk lesní, v blízkosti hrany plošiny pak teplomilnější druhy, mezi nimi i buk balkánský (moesijský), což je jakási přechodná forma k buku východnímu, rostoucímu dále na jihovýchodě Evropy. Tento buk má oproti buku lesnímu vyšší pařezovou výmladnost a často vytváří výmladky i na kořenových nábězích. Z dalších výše neuvedených druhů potkáme habr obecný, jilm horský, brslen evropský, vrbu jívu, lísku obecnou a svídu krvavou. V podrostu se pak také objevuje teplomilný druh listnatec bodlinatý. Je to vždyzelený keř, dorůstající výšky až 1 m, s nápadnými fylokladii, které připomínají tvarem listy o délce až 3,5 cm. Zajímavostí je, že druh kvete uprostřed „listů“ obvykle bílými květy po 1-2. Plodem je nápadná červená bobule.

Ve společenstvech vyšších poloh pak jsou zastoupeny také lípa velkolistá, jeřáb ptačí, topol osika, jasan ztepilý aj.

V ulicích vesnic a v okolních sadech jsou běžně pěstovány ovocné stromy a keře, např. jabloně, hrušně, švestky - ze kterých domácí dělají lahodná povidla i pálenku, třešně, teplomilnější meruňky, broskvoně, ořešáky, moruše bílé i černé či kdouloně, jejichž plody jsou s oblibou používány na džemy.

Závěrem lze konstatovat, že dřevinné patro je v této oblasti velmi bohaté, je možné se zde setkat s více než 90 druhy dřevin.

Doc. Ing. Luboš Úradníček, CSc., vyučuje na Mendelu, zabývá se lesnickou dendrologií, studiem domácích i cizokrajných dřevin a ekologií lesa.