Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Člověk v krajině, krajina v člověku – pomístní názvy v krajině Svaté Heleny


Pavel Klvač, č. 4/2015, s. 14-17

Pestrost pomístních názvů v okolí Svaté Heleny kopíruje různorodost samotné krajiny. Mentální reprezentace žitého prostoru obyvatel odrážejí mozaiku zdejší přírodní i kulturní krajiny - její značnou geomorfologickou a biologickou diverzitu i kulturní specifika. Mentální mapy helenských obyvatel jsou na pomístní názvy velmi bohaté. Zásoba pojmenování krajinných segmentů a prvků v okolí vesnice se u našich informátorů blížila stovce. Díky historické izolovanosti vesnic a s ní spojenému tradičnímu hospodaření se nám dochovala plastická síť krajinných označení v míře, v jaké ji u dnešních českých a moravských venkovanů nenajdeme.

Území Banátu představuje etnicky a jazykově velmi rozmanitou oblast. Tato skutečnost nemohla nezanechat stopy v místních názvech. Bez nadsázky zde můžeme mluvit o multikulturní krajině. Pro okolí Svaté Heleny je příznačné, že se zde stýkají a proplétají především jazyková pojmenování česká a rumunská. Ale nejen ta. Svůj historický vliv si zde uchovala i nářečí německá (např. Hunčlok nebo Hutvajda - obecné označení pro obecní pastvinu), srbská, maďarská nebo třeba turecká (Utěšený 1962, s. 202). Pro ilustraci posledně jmenovaných připomeňme alespoň skálu vyčnívající nad hladinu Dunaje - Babakáj, kopec Megeleš nebo údolí s potokem Alibeg. K pojmenováním těchto i mnoha dalších míst a přírodních prvků (např. jeskyní) byly zaznamenány četné lidové pověsti a vyprávění (Jech, Svoboda 1996). Řada z nich je stále, ať už historicky, nebo sekundárně z literatury, reflektována v kolektivní paměti: Alibeg - „je název po nějakom Turku“.

Je pochopitelné, že nejčastěji se v okolí Svaté Heleny setkáme s pomístními názvy českého, řidčeji rumunského, srbského nebo jiného jazykového původu a jejich různými průniky a odvozeninami. Z ryze českých uveďme např. Paseky, Vinohrady, Čertik. Z přejatých pak např. Krakolez, Čikalovec, Čoprtán, Liburáž ad. Některé názvy českých osadníků vznikly počeštěním názvů rumunských - např. Krakutě: z rumunského cracul cu tei (v českém překladu Lipový vrch), nebo pramen/studánka Perduta: z rumunského izvorul pierdut (Ztracený pramen). České názvy na katastru Svaté Heleny jsou povětšinou platné i pro okolní rumunské obyvatelstvo ze sousední obce Coronini a přilehlých osad (např. Liborajdea) a salaší. V některých případech mohou být české názvy porumunštěny, nebo existují jejich rumunské významové ekvivalenty či rumunské názvy jiného významu. Např. místo, kde Češi říkají Nová ves (ve výrazném ohybu silnice vedoucí ze Svaté Heleny do obce Coronini), je pro Rumuny Satu bătrân (Stará ves). Jde patrně o souvislost se zaniklou českou vsí Svatá Elizabeta.

Pestrá struktura přírodních partií v okolí Svaté Heleny s sebou nese desítky názvů. Svá pojmenování mají kopce (Holý vrch, Megeleš, Čoprtán, Toušán, Strňák), údolí, doliny a rokle (např. Alibeg, Rajka), prameny a studánky (Perduta, Šibalova studánka, Šťubej, Doktorova, Gernická, Kňourkova studánka ad.). Jména potoků vycházejí z názvů lokalit, které na svém toku míjí. Soutokem Bolomského potoka (odvozeného od trati Boloma), pramenícího U Žlabu pod obcí, a Topolického potoka (od trati Topolice) vzniká po soutoku v údolí Alibeg stejnojmenný potok.

Četná jména souvisí i s významnými fenomény krasové krajiny - jeskyněmi a závrty. Mezi Čechy má nejznámější jeskyně oblasti název Turecká díra (rum. Gaura Turcească). Najdeme ji v lese mezi Svatou Helenou a Gernikem a označení připomíná tureckou minulost zdejšího kraje. Severně od Svaté Heleny, nedaleko Kulhavé skály nad potokem tekoucím v zaříznutém údolí k rumunské osadě Liborajdea při Dunaji se nachází rozlehlá jeskyně Vranovec. Mezi dalšími pak můžeme jmenovat jeskyni na Topolici, Velebný žlábek či Muší díru (rum. Peştera Gaura cu Muscă) pod Svatou Helenou u Dunaje (Klvač, Buček, Lacina 2011).

Dna krasových závrtů byla v minulosti pro svoje mikroklima a úrodnou půdu využívána k pěstování nejrůznějších hospodářských plodin. Na Svaté Heleně se krasovým závrtům říká dolíky (na Gerniku jámy, rum. virtac). Některé mohou být dočasně nebo i trvale zaplaveny vodou - např. Louž, závrt při severozápadním okraji obce u cesty na Sirovici. V samotné obci a okolí najdeme desítky závrtů. Jejich názvy jsou většinou odvozeny od majitelů pozemků, kde se nacházejí: Borovičkův dolík, Pekův dolík ap. Stejně je tomu u četných menších i rozlehlejších volně přístupných extenzivních sadů (zahrádky), držených povětšinou na svazích přilehlých kopců a údolí: Vasilova zahrádka, Kožuchárova zahrádka, Cundrova zahrada ad.

Hustá síť pojmenování odráží spletitý historický vývoj území i aktuální situaci dnešních vlastnických vztahů v krajině. Desítky názvů jsou u starší generace samozřejmou součástí každodenní konverzace, neboť polnosti, louky, pastviny a lesy donedávna, a v jisté míře i dnes, slouží jako podstatný zdroj obživy českých krajanů. Pomístními názvy a jejich doprovodnými příběhy, historkami a pověstmi je v kolektivní paměti místního společenství konzervován vztah k přírodě a životnímu prostoru, který se pod vlivem překotné modernizace a odchodů mladých do České republiky vytrácí.

Pavel Klvač

Literatura

Jech, J., Svoboda, J. (1996): Byl tady samej les. Dva tucty lidových povídek Čechů z rumunského Podunají. Nadlak: Vydavateľstvo Ivana Krasku.

Klvač, P., Buček, A., Lacina, J. (2011): Příroda a krajina v okolí Svaté Heleny. Drnovice: Občanské sdružení Drnka.

Utěšený, S. (1962): O jazyce českých osad na jihu rumunského Banátu. Český lid. 49(5), s. 201-209.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu