VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Oblast tzv. Českého Banátu se převážně nachází na propustných zkrasovělých vápencích. Vody je zde nedostatek, k tomu přispělo i odlesnění krajiny člověkem. Do sledované oblasti můžeme ovšem připočítat i řeku Dunaj v místech horního vzdutí přehrady Železná vrata a po jejím levém břehu. To dělá z tohoto prostoru velmi zajímavé území pro plazy.

Především je zde možno setkat se se dvěma druhy želv, jednou suchozemskou a druhou vodní. Ta první je želva zelenavá (Testudo hermanni) a ta druhá je želva bahenní (Emys orbicularis). Se želvou bahenní (místní jí říkají žengruta) jsem se setkal pouze jednou v mokřadech u Moldova Noua, to bylo někdy v osmdesátých letech dvacátého století, od té doby jsem ji tam neviděl, i když odborná literatura (Cogălniceanu 2013) uvádí, že se zde stále vyskytuje. Suchozemskou želvu zelenavou znají místní obyvatelé také velmi dobře a poutavě o ní vyprávějí. U obce Svinita (nedaleko Eibentalu) ji našli Štěpánkovi 9. července 2014 (http://cs.balcanica.info/), Fojtl (1994) ji udává z okolí Svaté Heleny jako vzácnou. Ještěrky jsou zde k vidění tři. Vzácná ještěrka zední (Podarcis muralis) se dá zastihnout na skalách nad Dunajem, ale i ve vnitrozemí, např. z Eibentalu ji uvádějí Štěpánkovi (8. července 2014). Běžnější je ještěrka zelená (Lacerta viridis), která obývá všechny typicky krasové biotopy, které nejsou porostlé stromovou nebo keřovou formací. Je pěkné pozorovat urostlé, až čtyřicet centimetrů dlouhé samce s modrým hrdlem, výrazně odlišné od našich „chcípáčků“ třeba z Pálavy. Kolem turistické cesty z Rovenska na Gernik je uvádí např. Svoboda a kol. 2002. Nepříliš běžná je naše ještěrka obecná (Lacerta agilis), která si na biotopech obsazených ještěrkou zelenou takzvaně ani neškrtne, protože se stává běžně kořistí své větší příbuzné. Najdeme ji až v horách v okolí Rovenska.

Zdejší slepýš, který je na pohled stejný jako u nás běžný slepýš křehký (Anguis fragilis), je nověji řazen k druhu slepýš východní (Anguis colchicus). Je mohutnější a samci mají na sobě velké modré skvrny, které jsou ale výrazné pouze na jaře v období páření. Velmi zajímavá je i zdejší fauna hadů. Turisty především zajímá výskyt jedovatých zmijí. Jsou zde dva druhy: zmije růžkatá (Vipera ammodytes) a zmije obecná (Vipera berus). Tu první nazývají místní Češi „nápurka“ a velmi dobře vědí, že dokáže zabít i menší kusy dobytka. Kolem Rovenska Gerniku a Svaté Heleny ji uvádí např. Svoboda a kol. 2002, Štěpánkovi ji pozorovali 10. července 2014 cestou z Eibentalu u kamenité silničky vedoucí dolů k Dunaji. S tou druhou, obecnou, jsem se tam nikdy nesetkal, ale literatura (Cogălniceanu 2013) hovoří o tom, že v horách nad uměle posunutou hranicí lesa se vykytuje i v této části Karpat.

O užovky zde není nouze. Začneme s užovkou podplamatou (Natrix tessellata), která je podél břehu Dunaje a zmíněné přehrady naprosto běžná a celkem snadno se dá chytit. Její výskyt zde eviduje Klvač a kol. (2011) a sám jsem ji tam viděl a chytal mnohokrát. Živí se zejména rybami, které dovedně loví podél břehu. Dokáže být pod vodou i desítky minut. Při odchycení vypustí z kloaky odporný výměšek smíšený s trusem, což je její forma obrany vůči predátorovi. Po potřísnění tímto parfémem si vás slepci mohou plést se chcíplou rybou. Mnohem příjemnější je užovka hladká (Coronella austriaca), která vás nepokálí, ale při chytání se brání kousnutím. Není jedovatá, a tak to zase moc nevadí. Pozoroval jsem ji například s A. Máchalem a H. Korvasovou 7. 6. 2013 při spodním okraji Svaté Heleny. Svým zbarvením připomíná zmiji, proto si ji někteří pletou s nápurkou a pro jistotu ji zabíjejí. Ostatně se zde traduje rčení, že kdo zabije hada, tomu je odpuštěno sedm hříchů. Marně jsem se snažil rozšířit jiné rčení, že zabít hada je jeden ze smrtelných hříchů. Mezi místními se to neujalo.

Užovka obecná, zvaná též obojková (Natrix natrix) je tady poměrně vzácná, tak jak jsou vzácné mokřady, jezírka, rybníky a tůně, u kterých žije. V Eibentalu ji našli Štěpánkovi (9. července 2014) a ve Svaté Heleně Meduna (24. července 2012). Místní ji bezpečně rozeznávají, a pokud lze věřit jejich vyprávěním, tak ji nezabíjejí, protože je „hodná“.

Zlatým hřebem je setkání s užovkou stromovou (Zamenis longissimus), kterou jsme dokumentovali s A. Máchalem 22. května 2009 v oblasti vodních mlýnků u Gerniku a v Eibentalu ji našli také Štěpánkovi 10. července 2014. Tyto užovky mohou dosahovat až dvou metrů. Při výzkumu Karpat (Vlašín 2003) byla zařazena mezi 7 nejdůležitějších druhů herpetofauny tohoto pohoří. Vyskytuje se zde ještě jeden delší had - štíhlovka kaspická (Dolichophis caspius), který dosahuje až půltřetího metru délky, ale nikdy jsem se s ním tady nesetkal (znám ho jen z Bulharska). Nález tohoto druhu ale udává např. Meduna (28. července 2012) ze Svaté Heleny a Štěpánkovi (9. července 2014) od obce Svinita (http://cs.balcanica.info/).

Pro mnohé lidi je setkání s hadem trauma, ať už jde o jedovatého či nejedovatého, pro jiné je pohled na nádhernou zmiji růžkatou povznášející až kontemplativní. Ale jak se říká: nejde o to, jestli je zážitek kladný či záporný, hlavně, že je silný. A proto jeďte zažít hady třeba do Banátu.

Literatura a zdroje

Cogălniceanu, D. at al., 2013: Diversity and distribution of reptiles in Romania Zookeys. 2013; (341): 49-76. 

Fojtl, J., 1994: Teraristická návštěva u krajanů v Rumunsku. Akvárium terárium, 37 (6): 30-31

Klvač, P., Buček, A., Lacina, J., 2011: Příroda a krajina v okolí Sv. Heleny. Občanské sdružení Drnka, Drnovice, 72 s.

Svoboda, J., Dokoupil, I. a kol. 2002: Banát. Turistický a vlastivědný průvodce českými vesnicemi v rumunském Banátě. Kudrna Brno, 145 s.

Vlašín, M., 2003: Obojživelníci a plazi Karpat. Veronica 2003(4): 20

Wikowski, Z. J., Król, W., Solarz, W. (eds) 2003: Carpathian List of Endangered Species. WWF and Institute of NC PAN, Wiena, Krakow, 64 s.

http://www.treking.cz/cestovani/banat.htm

http://cs.balcanica.info/

http://www.ifauna.cz/terarijni-zvirata/clanky/r/detail/2765/nejen-teraristicka-navsteva-u-krajanu-v-rumunsku/