VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Během tří let jsem měl možnost navštěvovat Svatou Helenu za účelem terénního studia brouků. Krajina v okolí české vesnice ve svých proměnách během ročních období, a především její fauna, mi naprosto učarovaly. Entomolog zde má ideální možnost pozorovat druhy, které zná od nás jen z prastaré literatury nebo muzejních sbírek, a to nejen díky specifickým přírodním podmínkám a pestré krajinné mozaice, ale i díky různorodému a hlavně (prozatím) šetrnému využívání krajiny. Průzkum, který ani zdaleka není možné považovat za plně vyčerpávající, prokázal výskyt 620 druhů brouků.

Jedním z velkých rozdílů oproti české krajině je existence dosud rozsáhlých pastvin. I když i zde se leccos změnilo, našince ihned upoutají všudypřítomné krávy, stáda všetečných koz, stejně jako rumunské ovce. A samozřejmě koně, využívaní hojně k práci na poli i v lese. Trus dobytka je živným substrátem řady druhů, které u nás již vymřely, anebo jsou na hranici přežívání. Patří k nim např. nápadný chrobák pečlivý (Copris lunaris) nebo chrobák vrubounovitý (Sisyphus schaefferi), známý válením kuliček. Larvy much a dalšího hmyzu ve výkalech pronásleduje obrovitý drabčík huňatý (Emus hirtus). Celkově bylo zjištěno více než 30 druhů vázaných na trus dobytka.

Intenzivně spásané plochy, hlavně v těsném okolí vesnice s množstvím pěšinek, kamení a holé půdy - jsou biotopem specialistů na silně narušovaná místa. Po cestách a vyšlapaných chodníčcích se často prohání kozlíčci rodu Dorcadion nebo zavalitý potemník Gnaptor spinimanus. Z nosatců patří k nejpestřeji zbarveným rýhonosec Coniocleonus nigrosuturatus. Teprve díky banátskému bádání se podařilo odhalit způsob života tohoto brouka, který, jak se ukázalo, má v oblibě typickou rostlinu sešlapávaných míst - pumpavu rozpukovou (Erodium cicutarium) a jeho larva ožírá zvenčí kořen rostliny. Vyskytuje se často ve společnosti dalších rýhonosců, jako např. bezkřídlých Leucophyes pedestris, Pseudocleonus cinereus, příp. zástupců rodu Lixus. U rýhonosců ještě chvíli zůstaneme. Jen v okolí Svaté Heleny jsme nalezli téměř 30 druhů rýhonosců, což je zhruba počet žijících na území celé Moravy! I v bývalém Československu patřívali rýhonosci k běžným zástupcům zemědělské krajiny. Avšak kvůli zániku drobných políček, pastvin, luk a nástupu moderního zemědělství jsou dnes řazeni k našim nejohroženějším druhům brouků.

Když opustíme humna vesnice, rozprostře se před námi kromě pastvin (téměř) nedozírný prostor květnatých luk s roztroušenými dřevinami. Bylinnou vegetaci zde ovládají početní nosatci, ale i mandelinky nebo tesaříci. Na kobercích typické kručinky křídlaté žije místní specialita - nosatčík Exapion hilfi deubeli. Porosty vikve jsou hostitelem i u nás se vzácně vyskytujících klikorohů Hypera denominanda a H. striata. V noci je možné běžně zjistit klikoroha Donus tesselatus, kterému zachutnal řebříček. Příbuzný D. intermedius, žijící na chrpách, je typický nejen kolem Svaté Heleny, ale u nás třeba v Bílých Karpatech. Naopak D. elegans u nás nežije a v celém oblouku Karpat patří k velmi vzácným druhům. Zmíněné druhy klikorohů si oblíbily zejména svahy závrtů s bujnější vegetací. Z dalších skupin brouků můžeme zmínit puchýřníka Hycleus polymorphus, navštěvujícího zejména žluté květy. V larválním stadiu se jedná o parazita sarančí, známého historicky i z Moravy. Závrty jsou oblíbeným místem k pěstování ovocných dřevin, jejichž plody napadají různí květopasi nebo zobonosky.

Přistihneme-li se dostatečně nabaženi krásou lučních květů, můžeme se pro změnu vydat do ticha pralesovitých bučin. Při klopýtání po kluzkých vápencových kamenech, např. podél potoka u Kulhavé skály nebo v údolí Alibeg, nás může mile překvapit největší evropský střevlík Carabus gigas. Jeho mohutné tělo dlouhé až 7 cm vzbuzuje respekt a není radno jej škádlit holýma rukama. Střevlík je obávaný dravec pasoucí po měkkýších, žížalách a dalších bezobratlých. Na kládách složeného dříví potěší setkání s půvabným tesaříkem alpským (Rosalia alpina), chráněným celoevropskou soustavou Natura 2000. Mrtvé dřevo padlých i stojících stromů ožívá zejména v noci, kdy se na povrchu kmenů objevují desítky drobných tvorů. Mezi nimi najdeme i druhy považované za indikátory starobylých lesů, tedy lesů s dlouhou kontinuitou vývoje. K nim patří například krytonosci s těžištěm výskytu na Balkáně Acalles papei nebo Echinodera valida. Osluněné habry s odumírajícím kmenem byly občas napadeny krascem Dicerca berolinensis. Mezi listy česneků medvědích žije hojný nosatec Tropiphorus micans známý z celého karpatského oblouku, jehož areál končí u nás na Pálavě.

Svůj půvab a osobitou faunu mají i výmladkové lesy, i když pohyb v nich není zrovna pro návštěvníka nejpříjemnější. Houští buků, dubů nebo habrů je pro místní obyvatele důležitým zdrojem palivového dříví. Opakovaným seřezáváním vznikají velmi členité pařezy se starým dřevem, spoustou dutin a zákoutí, které umožňují přežít nejnáročnějším lesním druhům. K nejtypičtějším broukům zde patří kupříkladu kozlíček Morimus funereus. Téměř všudypřítomný byl balkánský potemník Accanthopus velikensis. Z drobnějších druhů zaujme „ďábelsky“ bizarní brouk Nosodomodes diabolicus nebo pýchavkovník Hylaia rubricollis. Oba druhy vykazovaly výraznou preferenci výmladkových lesů, kde se zdržují na suchých větvích a v hrabance.

Cestou do některé z rybích hospůdek na břehu Dunaje máme možnost prozkoumat další zajímavé biotopy, které v těsné blízkosti vesnice chybí. Klidné zátoky mohutného veletoku byly pravým rájem vodní vegetace. Kromě rdestů a rákosí nechyběly ani porosty plavínu nebo kotvice plovoucí. Právě na kotvici jsme nalezli početnou populaci vzácného nosatce Bagous rufimanus, známého svým podvodním životem. Asi nejextrémnějším (nejen) entomologickým zážitkem byla návštěva odkališť starých měděných dolů. Duny bílého prachu vyfoukané do drobných vlnek tvořily téměř dokonalou iluzi pouště. Většina plochy odkaliště byla zcela pustá. Jakmile se ale někde objevila řídká vegetace, nechyběly zde ani zajímavé druhy brouků, mezi nimiž opět dominovali nosatci, jako například rýhonosci Cyphocleonus achates vázaní na chrpy latnaté, nebo Lixus brevipes žijící na silenkách. Z dalších zástupců hmyzu zde nechyběli zástupci blanokřídlých, sarančí a dravých much - roupců.

Broučkař ale nepozná klid ani při večerním odpočinku nad sklenkou banátského piva. Přímo v ulicích Svaté Heleny nezřídka poletují třeba roháči obecní (Lucanus cervus) nebo tesaříci obrovští (Cerambyx cerdo). U pouličních lamp lze občas najít třeba i nosorožíka kapucínka (Oryctes nasicornis). Žijí zde na výsadbách ořešáků, lip a zejména moruší, z nichž je většina upravována ořezem na hlavu. Výsledkem je výškou sice nevelký strom, ale se silným a především dutým kmenem. Z typicky dutinových druhů byl nalezen třeba kovařík Lacon punctatus nebo potemník Tenebrio opacus. Vzácně se zde vyskytuje i páchník hnědý (Osmoderma coriarium coriarium). Torzo starého topolu na okraji vesnice bylo domovem obrovitého tesaříka Aegosoma scabricorne.

Všem návštěvníkům Svaté Heleny nezbývá než popřát, aby byli svědky stejně úžasných setkání, jaká potkala nás.

Ing. Robert Stejskal, Ph.D., zaměstnanec Správy NP Podyjí, odborník na přírodovědný management lesních a nelesních ekosystémů, entomolog.