VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Hospodářský les, tak jak ho známe dnes, vzniká většinou ze semen nebo sazenic a roste až do doby, než je pro člověka ekonomicky rentabilní. Tato doba se pohybuje v rozmezí 80-150 let a závisí na druhu dřevin a stanovištních podmínkách. Takovému lesu říkáme vysoký. Nízký les je porost vzniklý vegetativním způsobem, tzv. výmladky z pařezů nebo z kořenů, který se většinou těží v periodě 5-45 let, a to opět v závislosti na druhu dřeviny a stanovištních podmínkách. V odborné terminologii známe ještě les střední, který je kombinací nízkého výmladkového patra a ponechaných stromů semenného původu (výstavků) vzrůstem odpovídajících stromům ve vysokém lese.

Nízké a střední lesy tvoří jeden z nejstarších známých hospodářských tvarů lesa. Jejich rozvoj se předpokládá již v období raného neolitu. Formace podobné nízkým a středním lesům byly v naší krajině přítomny ještě před příchodem lidí, kdy v některých lokalitách pastevní tlak velkých býložravců a kolem vodních toků činnost bobrů udržovaly oblasti s výmladkovými porosty, často s přítomností letitých výstavků. Tento pozapomenutý způsob hospodaření se dnes začíná opět prosazovat, zejména ve Velké Británii nebo ve Francii. Čím je tento hospodářský tvar pro dnešní společnost zajímavý?

Důvodů je více. Pro vlastníka lesa může být zajímavý fakt, že na výnosy nemusí čekat tak dlouho jako u lesa vysokého. Jinými slovy, hospodářský tvar středního lesa zajišťuje trvalost a vyrovnanost výnosů (těžeb) a zanedbatelné (nízké až nulové) náklady na pěstební a obnovní činnost. Z hlediska zájmů ochrany přírody je nejpodstatnější přínos pro zvýšení biodiverzity. Podrobněji se tomu budeme věnovat v následujícím odstavci. Zájem o střední les stoupá i se zvýšeným zájmem společnosti o obnovitelné zdroje energie. Střední les je také možným udržitelným řešením erozní ochrany nově revitalizovaných vodních toků a říčních niv. Druhová skladba středního lesa je totiž vhodná pro osídlování revitalizací nově vzniklých (iniciálních) stanovišť.

Střední les, rostoucí ve více etážích, nabízí během svého životního cyklu velkou rozmanitost stanovišť na relativně malé ploše. Typická je pro něj časově dynamická mozaika stinných i prosvětlených stanovišť. Najdeme zde například kriticky ohrožený zvonovec liliolistý, pryšec kosmatý, lýkovec vonný nebo hrachor hrachovitý. Známější jsou některé orchideje spjaté s lemy a řídkými lesy, jako střevíčník pantoflíček, okrotice červená, vstavač nachový a vstavač bledý. Pokud jde o bezobratlé, je kromě motýlů a můr vliv pařezinového managementu jen málo prozkoumán. Obecně se dá říci, že první rok po seči je charakterizován velkou abundancí několika málo druhů, zejména jde o zemní brouky a slíďáky. Nejvyšší počty druhů bezobratlých se pak rozvíjejí ve 2. až 5. roce od seče. Po zastínění stanoviště druhová četnost rychle klesá. To je dáno zejména tím, že mladá pařezina poskytuje otevřená stanoviště, teplejší mikroklima, možnost získávání potravy na bylinné vegetaci. Střední lesy mají velký význam i pro biodiverzitu ptáků. Co se týče periodicky prosvětlovaného pařezinového patra, lze podle výzkumu pařezin provedeného ve Velké Británii ptáky dělit na několik skupin. První skupinou ptáků jsou druhy, které využívají čerstvě prosvětlené plochy (do tří let od sklizně pařeziny): např. linduška lesní, strnad obecný, konopka obecná, pěnice hnědokřídlá, lelek lesní. Další skupinu, vázanou na částečně odrostlé husté výmladky o výšce kolem 2-3 m a stáří pařeziny 4-10 let, tvoří např. následující druhy: pěnice slavíková, budníček větší, slavík obecný, pěnice černohlavá, budníček menší, pěvuška modrá, střízlík obecný. V odrostlé pařezině diverzita a počty ptáků klesají, tuto skupinu tvoří ptáci vázaní na odrostlé pařeziny a jsou to např. červenka obecná, kos černý, pěnice obecná, sýkora koňadra a sýkora modřinka.

Příkladem uplatnění managementu středního lesa je objekt biocentra u obce Čehovice na Prostějovsku. Biocentrum v k.ú. obce Čehovice bylo založeno v letech 1999-2002. Projekt počítal s vytvořením tří typů společenstev - společenstva rákosin a vysokých ostřic, vrbotopolový luh a společenstva tvrdého luhu a smíšených doubrav. Na okraji nově vybudovaného mokřadu byly uměle založeny porosty rákosin, dále ostřic (ostřice pobřežní, ostřice štíhlá, ostřice vyvýšená). Plochy vymezené k postupnému rozšíření rákosin byly v první fázi realizace zatravněné a následně 1× ročně sečené. Vzhledem k vysoké invazivní schopnosti rákosin tyto v průběhu nejbližších let od založení obsadily všechna nezalesněná zamokřená místa v okolí nového mokřadu. Lužní les byl ve stanovištně vhodné dřevinné skladbě založen kombinovaným způsobem - na části území zahradnickým způsobem vzrostlé sazenice, 2× přesazované, o výšce min. 1,8 m; jádro biocentra bylo vysazeno lesnickým způsobem, ze sazenic min. 50 cm vysokých, v obdélníkovém sponu 2 × 1 m. Podobně byl založen i porost tvrdého luhu. Hlavním záměrem bylo vytvořit různověký, etážový porost s prostorem k přirozené sukcesi.

Od doby založení zde po dlouhou dobu žádný cílený management neprobíhal. Většina lesních porostů proto byla v roce 2012 přehoustlá, hrozil jejich rozpad. Na základě konzultací se starostou obce a Agenturou ochrany přírody a krajiny zde odborníci občanského sdružení Koalice pro řeky navrhli převod části porostů na střední les. V sezoně 2012/2013 obec realizovala první experimentální těžby za účelem zjištění výmladkové vitality a regenerace po provedeném managementovém zásahu. V roce 2013 se nájemcem pozemků biocentra stala Koalice pro řeky a od sezony 2013/2014 zde po zkušenosti z předchozí sezony provádí postupný převod vhodných částí lesních porostů na střední les.

Přestože z hlediska časové perspektivy je zatím velmi brzy na hodnocení úspěšnosti, můžeme v současnosti konstatovat dobrou výmladnost většiny dřevinných druhů. Po provedení prvních experimentálních těžeb nevykazoval s ostatními druhy srovnatelný výškový přírůst především dub letní a jilm vaz. S prosvětlením, snížením hustoty porostů směrem od jihu, došlo ke zlepšení růstové vitality jmenovaných druhů. Dalším limitem pro růst výmladkového patra je okus zvěří. Z pobytových stop je zde patrný největší vliv zaječí zvěře. Vzhledem k poloze biocentra, jež tvoří lesnatou enklávu uprostřed zemědělsky intenzivně využívané krajiny, se dal negativní tlak zvěře očekávat, proto byl v nejexponovanějších místech aplikován tzv. pohořez, seříznutí jedince ve výšce cca jednoho metru. Aplikace pohořezu v porostních pláštích škody na dřevinných jedincích výrazně snižuje, můžeme tedy konstatovat, že se osvědčil. Jedním z důležitých motivů prováděného managementu v biocentru Čehovice je skloubit zájmy ochrany přírody s hospodářskými zájmy vlastníka. Proto je zde kromě biodiverzity sledována i trvalost produkce. Sledovanou produkční jednotkou je plnometr palivového dříví na 1 hektar porostní plochy. S každým managementovým zásahem se schopnost produkce přepočítává, aby bylo možné nastavit do budoucna trvale udržitelný vývoj. V současnosti můžeme konstatovat, že po 15 letech je vlastník schopen dosáhnout převodem lesa na střední 110 plnometrů palivového dříví na hektar.

Na ploše biocentra v současnosti probíhá výzkum vývoje ekosystémů přírodovědci z Univerzity Palackého v Olomouci. Tým vedený Ing. Horváthem průběžně koriguje management a sleduje vývoj lesních porostů a reakci půdy, tým vedený Mgr. Dančákem se v území věnuje reakci bylinného patra. Podaří-li se management udržet i v následujících letech, poskytne toto území jistě celou řadu poznatků o aplikovatelnosti, přínosech i rizicích managementu metodou středního lesa v podmínkách střední Moravy. Doufáme, že praktické zkušenosti budou přínosem při citlivém zalesňování orné půdy v nivách řek dřevinami přirozené druhové skladby.

Ing. Marián Horváth působí na Katedře ekologie a životního prostředí Univerzity Palackého v Olomouci, věnuje se posudkové činnosti v oboru lesnictví a ekologie a externě spolupracuje s Koalicí pro řeky
(marian.horvath(zavináč)outlook.com).

Mgr. Zdeněk Poštulka, spoluzakladatel Koalice pro řeky, kde v současnosti působí jako odborník v oblasti krajinné ekologie a hydromorfologie
(postulka(zavináč)koaliceproreky.cz).

Ing. Vlastimil Karlík působí v Koalici pro řeky jako vedoucí projektů, věnuje se osvětové a popularizační činnosti
(karlik(zavináč)koaliceproreky.cz).