VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Chomoutovské jezero leží u obce Chomoutov, asi 10 km severozápadně od Olomouce. Štěrkopísek zde byl v menším rozsahu těžen již před druhou světovou válkou, přesné datum zahájení těžby štěrkopísku by dnes bylo asi obtížné zjistit. Systematická těžba zde pak probíhala mezi lety 1964 a 1968, kdy jezero získalo současný tvar. Od roku 1976 po dobu téměř dvaceti let bylo jezero zdrojem pitné vody pro Olomouc a byla zde v provozu i úpravna pitné vody vybudovaná v roce 1968 po ukončení těžby štěrkopísku. V osmdesátých letech dvacátého století byly upřednostněny kvalitnější zdroje vody z podzemních vrtů, ale jezero bylo vedeno jako záložní zdroj pitné vody.

V roce 1990 se jezero stalo součástí nově vyhlášené CHKO Litovelské Pomoraví, v roce 1993 bylo vyhlášeno jako přírodní rezervace a v roce 2010 pak jako přírodní památka (Krejčí et al. 2011). Kolem tohoto území, vzniklého jako důsledek hospodářské činnosti, se neustále vznáší otázky a diskuse, zda by měl člověk do takových území zasahovat, nebo je ponechat samovolnému vývoji a pouze sledovat probíhající procesy jako základ rozhodování o budoucnosti podobných lokalit.

Historický vývoj a využití území

Okolí obce Chomoutov představuje typickou součást nivy řeky Moravy. Nachází se zde soutok Moravy a Oskavy, které sem po staletí přinášely štěrky a písky a po odlesnění nivy především jemnozrnné půdy. Na půdách bohatých na živiny se zde dlouhodobě rozvíjí intenzivní zemědělství. V pravidelně zaplavovaných, níže položených územích se zachovaly fragmenty lužního lesa. Významným zásahem do území bylo napřímení původně bohatě meandrujícího toku Oskavy v letech 1912-1913 (Krejčí et al. 2011) a těžba štěrkopísku. V různých fázích procesu těžby štěrkopísku vznikly dnešní dvě největší vodní plochy Chomoutovského jezera, tzv. Malé jezero o ploše 6,19 ha a Velké jezero o ploše 68,87 ha. Jezera nemají přítok ani odtok, jsou napájena podzemní vodou.

Malé jezero je rozděleno do několika plošek úzkými ostrůvky a z části je zarostlé rákosinami a keřovými vrbami. Toto jezero bylo do konce osmdesátých let často využíváno jako nelegální skládka různých odpadů - kromě pozůstatků těžní technologie (kovové vozíky, ocelová lana, železobetonové bloky) tam bylo uloženo i značné množství polystyrenových desek. V sedmdesátých letech proto bylo Velké jezero, jako zdroj pitné vody, odděleno od znečištěného Malého jezera sypanou hrází. Část odpadů byla odstraněna po vzniku CHKO Litovelské Pomoraví, zbytek plovoucích polystyrenových desek odnesla voda při povodni v roce 1997.

Velké jezero je souvislá vodní plocha, ve které jsou dva ostrovy (5,73 ha a 0,78 ha) a několik nepatrných ostrůvků a mělčin v části nazvané „Trdliště“ jako pozůstatky nevytěžené plochy. Na Velkém ostrově byla původně zemědělská půda, lesní porosty na něm jsou výsledkem sukcese, částečně brzděné hnízdní kolonií racků, a od roku 1992 je struktura porostu na ostrově ovlivněna i přítomností rodiny bobra evropského. Malý ostrov je fragmentem lužního lesa, ale část stromů zde v posledních deseti letech uschla vlivem trusu kormoránů a volavek. Na oba ostrovy je v rámci bližších ochranných podmínek přírodní památky zakázán vstup veřejnosti.

V době, kdy jezero sloužilo jako zdroj pitné vody, došlo k poklesu hladiny přibližně na průměrnou úroveň 214,6 m n. m. Tehdy se v jezerech dočasně objevilo několik ostrůvků a na mělčinách v Malém jezeře vznikly rozsáhlé porosty keřových vrb. Po skončení čerpání vody hladina začala stoupat a vlivem zaplavení došlo k odumření části litorálních porostů dřevin, včetně zmíněných vrbových porostů. Současně zřejmě došlo k prvnímu výraznějšímu vstupu organických látek do vody.

Významnou změnu charakteru jezer přinesla povodeň v roce 1997. Jezera byla zalita vodami z řeky Moravy a významně a na dlouhou dobu se v nich zvýšil objem vody. Vzhledem k tomu, že při povodni došlo k celkovému zvýšení hladiny podzemních vod, voda v jezerech klesala pomalu, téměř dva roky, až na současnou průměrnou úroveň hladiny 216 m n. m. (s kolísáním asi ±50 cm) při průměrné hloubce 3,5 m a maximální hloubce do 5 m. V době po povodni došlo k opětovnému odumření části zaplavených litorálních porostů a dalšímu vstupu organických látek do jezera.

V letech 2001 a 2002 byl v území realizován rozsáhlý projekt „Revitalizace litorálních zón štěrkopískového jezera“. V rámci této akce byla větší část oddělovací hráze obou jezer výrazně zrekonstruována, rozšířena a zvýšena, ale v jednom místě byl ponechán asi 10 m široký a jeden metr hluboký kanál, spojující obě jezera. Vznikl tak rozsáhlý poloostrov obklopený širokými rákosovými porosty vhodný zejména pro hnízdění vodních ptáků. Kanál, spojující obě jezera, zároveň zamezil procházení návštěvníků po hrázi a výrazně toto území zklidnil. Na umělý poloostrov je zakázán vstup a není zde povolen ani sportovní rybolov. Podél hráze byly vytvořeny přechodné litorální zóny a ostrůvky a rovněž byl vytvořen litorální pás podél západního břehu.

V místech původní třídírny vytěženého štěrku byl vytvořen mělký mokřad, čímž byla rozšířena celková plocha a především heterogenita všech mokřadních biotopů v této lokalitě.

V roce 2004 byl připraven projekt další etapy revitalizace, který ale nakonec nebyl vzhledem k celkově rychlé samovolné revitalizaci území a rizikům spojeným se stavebními zásahy do území realizován.

Biologická hodnota a vývoj území

Jezero je významnou ornitologickou lokalitou, jejíž potenciální ornitologická hodnota stále vzrůstá. Za posledních 20 let zde bylo zjištěno 168 druhů ptáků, významný podíl přitom zaujímají zvláště chráněné druhy dle zákona ČNR č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a prováděcí vyhlášky MŽP ČR č. 395/92 Sb. V letech 1990-1999 byl prokázán hnízdní výskyt 73 druhů ptáků. Na Velkém ostrově existuje velmi početná kolonie racka chechtavého (Larus ridibundus), hostící v posledních letech pravidelně i několik párů velmi vzácného racka černohlavého (Larus melanocephalus). V pobřežních porostech hnízdí několik druhů rákosníků, na stromech každoročně staví hnízda moudivláčci lužní (Remiz pendulinus). Jezero je i významnou migrační zastávkou, a pokud nezamrzne, tak i zimovištěm pro řadu druhů vrubozobých ptáků. Na jaře a na podzim jsou pro jezero a okolní louky typická velká hejna volavek bílých a popelavých. Potravu zde často loví čápi bílí, pro které jsou koncem léta louky kolem jezer i předmigračním shromaždištěm.

V roce 2014 byla v západní části jezera poblíž parkoviště vytvořena krytá ornitologická pozorovatelna.

Současné využití

Kromě základní funkce území, kterou je ochrana biodiverzity, je jezero využíváno i k rekreačním účelům. Na březích jezera je loděnice a jezero využívá Jachetní klub Olomouc, je rovněž součástí rybářského revíru i myslivecké honitby.

Pravidla pro všechny formy rekreačního využití jsou vymezena plánem péče o přírodní památku Chomoutovské jezero (Krejčí et al. 2011). Jachting je na jezeře provozován již od roku 1964 a je omezen na maximální počet 35 plavidel poháněných větrem nebo vesly.

Rybí obsádka Velkého jezera je formována především rybářským využitím a je pro ni vytvořen zarybňovací plán, který je rovněž v souladu s plánem péče. Rybolov je v některých částech přírodní památky zcela zakázán, především s ohledem na ochranu ptáků před rušením. Rybolov je zakázán i v blízkosti míst, kde jsou přirozená trdliště ryb, aby byla v maximální míře podpořena přirozená reprodukce rybí obsádky.

Shrnutí biologického vývoje jezera

Přírodní památka Chomoutovské jezero vznikla v důsledku lidské činnosti (těžba štěrkopísku), která významně přetvořila celou původní oblast. Tato činnost byla vedena ekonomickými zájmy a v době jejího vzniku nebyly prováděny rekultivace s cílem zvyšovat biodiverzitu, ale s cílem dalšího hospodářského využití (čerpání vody, rybolov). Vznik ekologicky cenného území je proto dán především procesy vyplývajícími z přírodních podmínek oblasti (poměrně nízká mocnost štěrkových sedimentů vedla k vytvoření relativně mělkého jezera), a ne cíleného a promyšleného úsilí. Vývoj jezera v různém čase ovlivňovaly různé faktory:

1. Původně na živiny chudé (oligotrofní) jezero bylo ovlivněno využíváním jeho okolí. Lze předpokládat průsaky živin z okolní, intenzivně obhospodařované zemědělské půdy, z depozice odpadů v Malém jezeře a pravděpodobně docházelo i k dlouhodobému přísunu dusíku a fosforu z trusu hnízdících racků. V jezeře se pozvolna zvyšoval obsah živin a rostla koncentrace řas, vyskytovaly se zde sinicové vodní květy (Jasenská 1984). K tomuto procesu později zřejmě přispělo i opakované odumření břehových porostů dřevin.

2. Na jaře roku 1992 byli na oba ostrovy jezera vysazeni čtyři jedinci bobra evropského (Castor fiber), který se zde úspěšně rozmnožuje a jezero obývá nepřetržitě dodnes. Jeho aktivita se projevuje ve změně věkové i druhové struktury dřevinné vegetace prakticky v celém území.

3. V důsledku silného rozvoje fytoplanktonu došlo již v září roku 1993 k prvnímu zaznamenanému rozsáhlému úhynu ryb, způsobenému kyslíkovým deficitem. Menší úhyn se opakoval v roce 1996. V letech 1996-1997 se pomalu zvyšoval obsah živin a jezero postupně přecházelo k tzv. mezotrofnímu charakteru.

4. Studie fytoplanktonu (Bělohlávek 1996) a zooplanktonu (Luzar 1997) konstatovaly, že průhlednost vody je celkově nízká a tzv. „žrací“ tlak ryb (konzumace zooplanktonu, který by jinak řasy filtroval) mírně zvýšený.

5. Po povodni v roce 1997 došlo k rozvoji populace invazivní a nepůvodní slávičky mnohotvárné (Dreissena polymorpha). S nejvyšší pravděpodobností se do jezera dostaly larvy tohoto mlže s povodňovými vodami, ale při masivní invazi slávičky do většiny stojatých vod u nás by bylo jezero slávičkou pravděpodobně osídleno i bez vlivu povodně.

6. V roce 2000 byla realizována částečná revitalizace Velkého jezera, spočívající v obnovení hráze směrem k Malému jezeru a vytvoření mělkého litorálu podél této hráze. Byla provedena rozsáhlá revitalizace okolí obou jezer. Orná půda v okolí jezer byla v této době již zcela zatravněna.

7. V roce 2004 byla v rámci „biologického hodnocení“ pro plánovanou revitalizaci Velkého jezera zpracována hydrobiologická studie, včetně průzkumu struktury společenstev řas a sinic (Kostkan et al. 2004). V této studii bylo konstatováno, že jezero inklinuje k živinami bohatému (eutrofnímu) stavu, v břehových partiích se samovolně rozvíjejí porosty vyšších rostlin, zejména orobince a rákosu. Hojné jsou porosty vláknitých litorálních řas. V jezeře samotném i v jeho nejbližším okolí je dostatečná semenná banka i podmínky vhodné pro šíření vodních rostlin. Vzhledem k předpokladu, že samovolná eutrofizace a tendence vytváření mělkých litorálů se budou do budoucna zvyšovat, „biologické hodnocení“ nedoporučilo revitalizační záměr realizovat v původně navrženém rozsahu.

8. V období od roku 2004 do současnosti došlo v důsledku filtrační aktivity slávičky mnohotvárné (Dreissena polymorpha) ke zvýšení průhlednosti vody a k enormnímu rozvoji vyšších rostlin kořenících na dně, tedy tzv. submerzní vegetace (např. lakušník okrouhlý Batrachium circinatum, stolístek klasnatý Myriophyllum spicatum, růžkatec ponořený Ceratophyllum demersum), téměř po celé ploše Velkého a částečně i Malého jezera. Situace vyvolala diskuse mezi rybáři, jachtaři a ochránci přírody, protože tito uživatelé se domnívali, že rozvoj makrofyt, který omezuje jejich aktivity, byl způsoben revitalizačními zásahy ochranářů, případně činností bobra.

Závěry

Uvedený „příběh“ Chomoutovského jezera by měl přiblížit složitý a často nepředvídatelný vývoj jezera vzniklého těžbou štěrkopísku. Zásahy a vlivy vyvolané nejen člověkem, ale i meteorologickými jevy a v neposlední řadě i významnými změnami ve struktuře flóry i fauny, včetně invaze nepůvodních druhů, několikrát velice rychle změnily zdánlivě pomalu probíhající a předvídatelnou sukcesi jezera. Popsané území by mělo i do budoucna sloužit jako studijní lokalita dokládající variabilitu procesů vývoje jezera po ukončení těžební činnosti. Podobné zkušenosti budou o to cennější, že v současné době vznikají intenzivní stavební činností v nivě Moravy, Labe, Opavy a dalších velkých řek desítky nových jezer, která mohou za několik let až desetiletí procházet podobným vývojem. Na základě našich zkušeností a dostupných odborných informací můžeme učinit několik zobecnitelných závěrů, které se týkají vývoje mělkého jezera, napájeného podzemní vodou:

1. Z pohledu dlouhodobého vývoje je třeba být „trpělivý“ a neprovádět revitalizace za každou cenu - samovolný vývoj může plánované procesy nahradit.

2. Během dlouhodobého vývoje je nutné počítat s nepředvídatelnými disturbancemi, které mohou vývoj často zcela zásadním způsobem ovlivnit (povodně, sucho, invaze nepůvodních druhů, havárie).

3. Různé aktivity a zájmy (např. rybářství, jachting, rekreaci) lze za určitých, vzájemně respektovaných podmínek skloubit se zájmy ochrany přírody, a ne je pouze ze zásady odmítat.

4. Nedorozumění, které vzniklo při zarůstáním jezera kořenícími rostlinami, ukázalo, jak důležitý je dialog mezi všemi uživateli zvláště chráněných území.

Literatura

BĚLOHLÁVEK, J., 1996: Letní fytoplankton štěrkoviště Chomoutov. Bakalářská práce PřF UP v Olomouci, s. 20

JASENSKÁ, A., 1984: Jakost vody štěrkoviště Chomoutov. Vodní hospodářství. B8: 222-224.

KOSTKAN, V., ed. 2004: Biologické hodnocení pro akci „Revitalizace Chomoutovského jezera“ (II. etapa - Velké jezero). Nepublikováno, CHKO Litovelské Pomoraví, 109 s. 

KREJČÍ, J., POPRACH, K., ŽERNÍČKOVÁ, O., 2011: Plán péče o přírodní památku Chomoutovské jezero na roky 2009-2020. Nepublikováno, Správa CHKO Litovelské Pomoraví, 33 s. 

LUZAR, T., 1997: Zooplankton Chomoutovského štěrkoviště. Nepublikováno, diplomová práce PřF UP v Olomouci, 58 s.

Vlastimil Kostkan, Martin Rulík

RNDr. Vlastimil Kostkan, Ph.D., CONBIOS, s.r.o., Ivančice

Doc. RNDr. Martin Rulík, Ph.D., katedra ekologie a životního prostředí PřF UP v Olomouci