VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Štola se nachází v katastrálním území obce Maršov u Tišnova v Jihomoravském kraji. V evidenci České geologické služby (ČGS) je vedena jako štola Maršovský žleb (číslo 8141). Tato štola byla ražena (podle údajů ČGS) od Maršovského potoka ve 20. letech 20. století za účelem odvodnění povrchového dolu na kaolin. Štola, která měla prosednout kaolinové ložisko, dosáhla délky 279 m a zůstala nedokončena. Těžební potíže a hospodářská krize způsobily opuštění ložiska, jehož těžba probíhala od roku 1906 do roku 1932. Štola je částečně zaplavena vodou. U vchodu je sloupec vody asi 70 cm, takže je zaplavena asi 1/3 profilu. Hloubka se postupně snižuje, konec je bez vody. Štola byla ve čtyřicátých letech zcela opuštěna a dlouhou dobu navštěvována pouze sběrateli nerostů, ale i různými vandaly.

Postupně se tato štola stala sice drobným, ale lokálně významným zimovištěm netopýrů. Zimovaly zde různé druhy, jejichž počty nebyly vysoké. K velkému vyrušování zde zřejmě nikdy nedocházelo vzhledem k tomu, že štola byla po opuštění přístupná pouze v rybářských holínkách. V roce 2010 byla štola opatřena uzamykatelnou a průletnou mříží na vchodu. Zabezpečení štoly provedly základní organizace České speleologické společnosti s pomocí Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a ČSOP Veronica. Uzavřením štoly, která je navštěvována pouze jednou ročně při kontrole stavů zimujících jedinců, se podařilo vybudovat bezpečné stálé zimoviště ohrožených druhů, které je možno velmi jednoduše pravidelně monitorovat bez vyrušování.

Projekt „Sčítání netopýrů v zimovištích ČR“, zahájený v roce 1969, a jím shromážděný datový aparát zasluhuje pozornost nejen vzhledem k délce dokumentovaného úseku (46 let), kontinuitě záznamu a reprezentativnosti dat (díky standardizované metodě jejich získávání), ale i vzhledem k rozsahu akce, otevírající možnost objektivizace zaznamenaných trendů. Do sčítání se zprvu zapojovaly výzkumné instituce jako Akademie věd a vysoké školy, a postupně i nevládní organizace, jako je Český svaz ochránců přírody a od svého vzniku i Česká společnost na ochranu netopýrů. Průběžné výsledky akce byly shrnuty v několika samostatných sděleních (např. Řehák a Gaisler 1999). Již během prvních pěti let projektu dosáhl počet sledovaných lokalit 29 a první souborné shrnutí akce (Gaisler 1975) ukázalo mimořádnou cenu získaných dat. Poprvé tak byl například v evropském měřítku statisticky prokázán nečekaný nárůst početnosti u netopýra vodního (Myotis daubentonii). V roce 1981 byla zahájena nová etapa sčítání s vyloučením rušivých vlivů. Sčítání bylo omezeno na vizuální druhovou identifikaci bez měření a kroužkování zimujících zvířat. Takto probíhá akce až do současnosti, kdy se každoročně sleduje přes 500 podzemních zimovišť.

Údaje ze zimoviště Maršovská vodní jsou shromažďovány souvisle už od roku 1997. Štola je součástí „Sčítání netopýrů v zimovištích ČR“ i mezinárodního monitoringu netopýrů, viz například www.ceson.org. ČSOP Veronica se tím nejen zapojuje do těchto výzkumných programů, ale naplňuje i mezinárodní dohodu o ochraně netopýrů Eurobats. Patronát nad touto štolou zahrnuje každoroční sčítání, ale i údržbu vstupní mříže a celkový dohled nad lokalitou. Všechna sčítání jsou prováděna v první dekádě března. Celkem zde bylo zastiženo 10 druhů netopýrů a vrápenců. Dominantním druhem je netopýr velký Myotis myotis (9-16 zimujících jedinců) následovaný netopýrem vodním Myotis daubentonii (3-12 zimujících jedinců). Dalším pravidelně zde přezimujícím druhem je vrápenec malý Rhinolophus hipposideros (dosahující početnosti 2-7 jedinců). Ostatní druhy - netopýr vousatý Myotis mystacinus, netopýr černý Barbastella barbastellus, netopýr večerní Eptesicus serotinus, netopýr řasnatý Myotis nattereri, netopýr velkouchý Myotis bechsteinii, netopýr ušatý Plecotus auritus a netopýr brvitý Myotis emarginatus - se zde vyskytovaly nepravidelně a v jednotlivých exemplářích. Vzhledem k tomu, že sčítání bylo zásadně prováděno bez vyrušování zimujících netopýrů, a to i v případě, že spící netopýr nemohl být přesně určen, jsou někteří jedinci zařazeni pouze do rodu Myotis. Druhové určení u ostatních rodů nebyl problém.

Celkově oscilují souhrnné počty zimujících zvířat kolem 30 kusů, bez výrazného trendu (viz graf). V tomto případě se zdá, že uzavření štoly nemělo na počty výrazný vliv s ohledem na to, že k velkému vyrušování zde nedocházelo ani před uzavřením vstupu. To významně kontrastuje se situací ve štole Valerie, což je jiné zimoviště, o které naše organizace pečuje (viz Vlašín, M., 2009: Netopýři ze štoly Valerie. Veronica č. 1/2009, s. 33) Tam docházelo zpočátku k významnému vyrušování a po uzavření štoly počty zimujících jedinců začaly rychle stoupat.

Vedle sledování velkých zimovišť (jak co do rozlohy podzemních prostor, tak co do počtu zimujících jedinců) je sledování velkého počtu drobných zimovišť velmi důležité. Zatímco počty ve velkých zimovištích (jeskynní systémy, pozemní bunkry, rozsáhlá důlní díla) mohou při jednorázových ovlivněních (například změnou mikroklimatu uvnitř důlního díla) významně ovlivnit celkové výsledky, změny na jednotlivých malých zimovištích nehrají velkou roli a teprve ve svém souhrnu ukazují nárůst či pokles početnosti. Navíc drobnější zimoviště pokrývají sice nestejnoměrně, ale přesto celkem reprezentativně celou plochu Česka. Český svaz ochránců přírody proto v programu Ochrana biodiverzity pečuje o zachování a obnovu druhové rozmanitosti, a podporuje i každoroční sčítání netopýrů na zimovištích a péči o tato zimoviště.

Autor je zoolog a je garantem podprogramu Netopýr v národním programu Ochrana biodiverzity.