Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Sucho a hmyz


Hana Šefrová, Zdeněk Laštůvka, č. 1/2016, s. 14-16

Jak bude hmyz ovlivněn suchem? Nesnadná odpověď. Pokud bychom mluvili hmyzí řečí a jednotlivých hmyzích druhů bychom se zeptali, odpovědi by jistě byly rozmanité a vzájemně si odporující. Obecně můžeme předpokládat, že reakce hmyzu na sucho - klesající vlhkost prostředí, nižší úhrn a změnu rozložení srážek, pokles hladiny podzemní vody, neboť sucho se může projevovat různě - budou obdobné jako reakce na změny jiných ekologických faktorů. Jinak řečeno, většině druhů to bude jedno a z toho zbytku části druhů sucho prospěje a části uškodí. Čím více se vlhkostní poměry odchýlí od normálu, čili čím bude sucho větší, tím bude první skupina druhů menší a narůstat bude podíl těch pozitivně nebo negativně ovlivněných. Rozhodně nemůžeme sklouznout k představě, že „těm dobrým sucho uškodí a špatným prospěje“. Sucho může hmyzí druhy ovlivnit v zásadě dvěma možnými způsoby, stejně jako obratlovce a rostliny. Hmyz ale díky své krátkověkosti a rychlému rozmnožování může reagovat mnohem rychleji než obratlovci a nesrovnatelně rychleji než rostliny, mnohé druhy již v průběhu jediného (nebo následujícího) vegetačního období. Buď může dojít ke změně početnosti (růstu, poklesu) nebo k posunu hranic areálů. Druhá možnost závisí na tom, jakou rychlostí je příslušný druh schopen se šířit. Například některé dobře a aktivně pohyblivé druhy můr (Noctuidae) nebo dvoukřídlých (Diptera), obdobně jako drobné druhy pasivně přenášené větrem jako aeroplankton (mšice, třásněnky) mohou na změny podmínek reagovat rychlými posuny v desítkách až stovkách kilometrů za rok. Pak se např. za extrémně suchého (a často teplého) léta mohou jihoevropské druhy objevit až ve střední Evropě. Např. v suchém a teplém roce 2003 byly na našem území zaznamenány ve více jedincích jihoevropské druhy jako můra Aedia leucomelas a masařka Sarcophaga aegyptica. Naopak málo pohyblivé půdní druhy takových rychlých přesunů nejsou schopny prakticky vůbec. Vždy tedy záleží na schopnosti (rychlosti) šíření daného druhu ve srovnání s délkou působení extrémních podmínek, v tomto případě sucha. U některých zemědělských a lesních škůdců je známo, že se přemnožují za suchého nebo naopak vlhkého počasí, nebo více škodí na sušších nebo vlhčích stanovištích. Těchto poznatků můžeme využít v orientačních prognózách, jak budou tyto druhy reagovat na výraznější nebo déletrvající sucho.

Za sucha možná bude (pro ně) líp

Z knih o škůdcích rostlin se například dozvíme, že mšice se přemnožují a více škodí za suchého počasí, deštivé počasí nesnášejí. Prudký nárůst početnosti mšic za suchého počasí je umožněn jejich menší úmrtností a velmi rychlým vývojem - některé druhy mohou mít během vegetační sezony více než 10 generací, což umocňuje partenogenetické rozmnožování bez přítomnosti samců po většinu roku. Lze proto předpokládat, že při rostoucím suchu by mohly některé mšice představovat větší problém než dnes. Při podrobnější analýze vztahu početnosti mšic a počasí v jednotlivých letech ovšem zjistíme, že tak jednoduché to asi nebude, protože v téže oblasti dochází k přemnožení různých druhů mšic v různých letech, čili nebyla prokázána závislost, čím sušší rok, tím více druhů mšic se přemnožilo. Nárůst početnosti určitého druhu může ovlivnit krátká perioda sucha trvající jen několik dní v době vývoje citlivého stadia, kdy dojde k výraznějšímu omezení úmrtnosti oproti normálu. Každý druh má svoje „nejcitlivější“ období jindy, proto i v celkově suchém roce se může překvapivě početněji vyskytnout druh vlhkomilný a naopak. Analýzy početnosti škůdců ve vztahu k suchým/vlhkým periodám za časová období v rozsahu měsíců až let pak často neukazují zřetelnější závislosti. Vlhkostně téměř shodné roky se mohou početností jednotlivých škůdců dost lišit nebo naopak tentýž druh se přemnoží a způsobí škody v letech se zdánlivě zcela odlišným počasím. Záleží také na rychlosti vývoje daného druhu, na počtu generací v roce, počtu kladených vajíček i jiných faktorech, které regulují jeho početnost a ovlivňují populační dynamiku (predátoři, parazité, patogeny, konkurenti). Pozitivní vliv suchého počasí je zřejmý i na některé další škůdce, jejichž vývoj již není tak rychlý jako u mšic. Obaleč mramorovaný (Lobesia botrana) a krytonosec makovicový (Neoglocianus maculaalba) dosahují vyšších početností a škodí právě v suchých letech a oblastech. K přemnožení kohoutků přispívá suché a teplejší počasí v době kladení vajíček, tj. v květnu a začátkem června. Krytonosec kořenový (Stenocarus ruficornis) je suchomilný a teplomilný, jarní deštivé a chladné počasí je pro jeho vývoj nepříznivé. Suché a teplé počasí během kladení vajíček (květen a červen) podporuje vývoj rýhonosce řepného (Asproparthenis punctiventris). Suché a teplé počasí je ideální také pro výskyt merule mrkvové (Trioza apicalis). Za suchého počasí a nedostatku půdní vláhy rostou rostliny pomaleji a mohou se dostávat do stresu, proto bývá někdy účinek škůdců větší. Za těchto podmínek škodí často i jindy bezvýznamné druhy, např. chvostoskoci na vzcházejících rostlinkách obilí i dalších plodin, maločlenec čárkovitý (Atomaria linearis) na řepě nebo dřepčíci (Phyllotreta spp.) na mladých rostlinách řepky. Tyto druhy by mohly z rostoucího sucha profitovat.

Zdaleka ne vždy sucho prospěje

Zůstaňme ještě u hmyzích škůdců. Řada z nich u nás škodí právě proto, že zdejší klima i počasí je pro ně optimální a dosahují při něm vysokých početností. Negativně jsou postiženy jak extrémně nízkou teplotou, tak suchými a horkými periodami. Vlhkomilné druhy, jako je např. plodomorka zelná (Contarinia nasturtii), škodí spíše ve vlhkých letech a na zavlažované zelenině. V nadprůměrně vlhkých a chladnějších letech se přemnožují a škodí květilka zelná (Delia radicum) a plodomorka plevová (Sitodiplosis mosellana), vlhké, ale teplé počasí podporuje vývoj plodomorky vojtěškové (Contarinia medicaginis). Vajíčka květilky řepné (Pegomya betae) se vyvíjejí jen při vysoké vzdušné vlhkosti nad 90 %. V letech následujících po vlhkém létě bývá početnost květilek vyšší. Je-li v období od dubna do června teplé a vlhké počasí, zvyšuje se plodnost listopasů (Sitona spp.) a může dojít k přemnožení.

Housenky zavíječe kukuřičného (Ostrinia nubilalis) potřebují k zakuklení vysokou vlhkost vzduchu nebo déšť, který smočí suchá (loňská) stébla s ukrytými housenkami. Výlet motýlů je závislý na povětrnostních podmínkách, bývá rozvleklý, zpravidla v několika vlnách od června do září. Impulsem k líhnutí je patrně deštivé počasí. Období snůšky trvá 15-25 dní, avšak jeho délka, a tím i množství nakladených vajíček opět závisí na vzdušné vlhkosti. Za suchého a teplého počasí samičky žily jen čtyři dny a nakladly průměrně 41 vajíček, za vlhkého a teplého počasí kladly osm dní a průměrná snůška stoupla na 142 kusů, za vlhkého a chladného počasí se dožily 12 dní a nakladly průměrně 563 vajíček. Vysokou vlhkost vyžadují i nakladená vajíčka a líhnoucí se housenky.

Můra gama (Autographa gamma) je teplomilný jihoevropský druh, přesto v určitých fázích vývoje vyžaduje vysokou vlhkost. Optimální vlhkost pro vývoj vajíčka je 80-90 % při teplotě 20-30 ˚C. Také právě vylíhlé housenky jsou vlhkomilné a nejlépe prospívají dokonce při vlhkosti 90-100 %, s poklesem vlhkosti jich velké procento hyne. K přemnožení píďalky podzimní (Operophtera brumata) přispívá vlhké a chladné léto a mírně vlhký podzim, kdy kukly uložené v půdě lépe přežívají. Příliš suché léto vede k vysoké mortalitě kukel. Výsledky výzkumů provedených v některých oblastech Slovenska naznačují, že s rostoucím letním suchem se budou oblasti s rizikem přemnožení této píďalky zmenšovat.

Na vyšší vlhkosti jsou závislé mnohé druhy žijící v půdě. Při dostatku srážek, zejména na jaře a na podzim, jsou drátovci ve vlhké půdě blízko pod povrchem, v létě zalézají do hloubky 30-40 cm. Proto škodí ve dvou etapách a poškozují jiné části rostlin. Kromě hmyzu rovněž škodlivost háďátek např. h. zhoubného (Ditylenchus dipsaci), h. bramborového (Globodera rostochiensis) i dalších druhů je výrazně vyšší ve vlhkých letech. Totéž platí pro škodlivost plžů. Slimáci a plzáci působí největší problémy ve srážkově bohatých, teplých letech bez výrazně suchých period během léta. Uvedené druhy budou velmi pravděpodobně rostoucím suchem a nižší vlhkostí ovlivněny negativně.

Druhy přírodních biotopů

Jak budou na sucho reagovat druhy přírodních stanovišť, je obtížnější odhadnout a v úvahách se dostáváme do oblasti pouhých spekulací. Do určité míry můžeme vycházet z toho, jaké biotopy analyzované druhy obývají. Hmyzí druhy skalních stepí a stepních lad jsou dokonale přizpůsobeny xerotermním podmínkám a často k nám zasahují ze sušších oblastí jižní Evropy. Těmto druhům by větší sucho minimálně nemělo uškodit nebo jím budou podpořeny. Kromě toho může nižší půdní vlhkost na stepních stanovištích bránit rozvoji vysoké bylinné vegetace a tím do určité míry eliminovat negativní projevy eutrofizace (proces obohacování vod o živiny, zejména dusík a fosfor, pozn. red.). S případným šířením stepních druhů při větším suchu je to již problematičtější. Zbytky stepních lokalit jsou v současné krajině izolovány a prostorově omezeny a další plochy vhodné pro osídlení stepními druhy obvykle nejsou k dispozici. Druhy hmyzu s vyššími nároky na vlhkost, tj. druhy mezofilních až hygrofilních luk a mokřadů, mohou být rostoucím suchem a nedostatkem srážek ovlivněny negativně, při poklesu vlhkosti může přímo docházet k vyšší mortalitě a poklesu početnosti a nepřímo mohou být ovlivněny zmenšováním rozsahu až úplným zánikem vhodných biotopů. Obdobně mohou být negativně ovlivněny druhy vlhčích lesů všech typů. To ovšem zase zdaleka nemusí platit obecně. Lesní dřeviny oslabené při nedostatku vody mohou být naopak ve vyšší míře napadány některými druhy hmyzu a jejich početnost pak může narůstat.


Doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D., Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Mendelovy univerzity v Brně
Prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc., Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Mendelovy univerzity v Brně

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu