VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Ekologický institut Veronica se ochranou klimatu zabývá dlouho, vlastně od začátku 90. let. Šlo o osvětu, vzdělávací akce, organizaci happeningů a symbolických akcí, jako je třeba Hodina Země, přes prosazování praktických řešení (svépomocné instalace solárních systémů) a vlastní, obecní i nadační pilotní projekty, v Hostětíně zaměřené na ochranu klimatu, efektivní využívání energie a obnovitelné zdroje. Ekologický institut je buď realizoval, nebo se na nich podílel, či je představuje návštěvníkům Hostětína (stavba pasivního domu, který slouží potřebám Centra Veronica, obecní výtopna na biomasu, fotovoltaické elektrárny na moštárně a u výtopny). Tudy jsme dospěli k současnému tématu - ke konceptu resilience. V projektech „Resilience aneb proměňme hrozbu v příležitost“ a „Resilience a adaptace na klimatickou změnu v regionálních strategiích“ se spolu s partnery snažíme hledat cesty, jak vhodně reagovat na problémy plynoucí z klimatické změny, a to na úrovni jednotlivce i na úrovni obcí.

Co je to resilience

Resilientní systém je schopen využít otřesy a zvraty (jako je například finanční krize nebo klimatická změna) k podnícení inovativního myšlení, které mu umožní obnovu a další rozvoj. Systémem můžeme rozumět jednotlivce, obec, komunitu nebo třeba les či celou ekonomiku. Principy resilience využívané v rámci reakce společnosti na hrozby mají původ v teorii ekosystémů. Ekosystémy jsou přitom založeny na nelineární vzájemné závislosti, kdy žádná část nemůže být oddělena od jiné. Technologické systémy jako stroje a struktury jsou založeny na lineární logice „prostředek-cíl“. Zjednodušeně řečeno, mnohá současná ekonomická a technologická řešení jsou příliš lineární a orientovaná pouze na dílčí problémy. To může vést k velkému množství chyb, kdy některá opatření místo toho, aby hrozbu snižovala, ji nakonec mohou zvyšovat. Typickým příkladem jsou nesystematická protipovodňová opatření. U složitých a provázaných systémů, jako jsou města a menší obce, roste resilience zapojením všech aktérů. Resilientní rozvoj vybízí ke změně politiky a celkového řízení společnosti. Upřednostňuje dohodu a společné hledání řešení před nastavenými pravidly, která často nemohou být dostatečně flexibilní, aby dokázala reagovat na změny. Zvyšuje odpovědnost jednotlivce či obce za to, že se na následky klimatické změny snaží připravovat, a pokud to jde, tak jim předcházet a nespoléhat se jen na záchranu zvenčí. Jde o následky dlouhodobé, jako je sucho, i o živelní pohromy, které se zesílí (vichřice, povodně). Vyžaduje to dobrou znalost místních podmínek, silných i slabých stránek místního společenství, ochotu ke spolupráci.

Co mění klimatická změna?

Chtělo by se říct, že klimatická změna mění a změní skoro vše - podnebí, přírodu, zemědělství, společnost, energetiku, vodní hospodářství, dopravu, infrastrukturu… Do toho „všeho“ se v tomto článečku nepouštějme. Nicméně, i na úrovni jednotlivé domácnosti či obce se změní mnoho. Bezpochyby se promění energetika - budeme využívat obnovitelné zdroje, mnohem více decentralizované než je současná fosilní energetika, budeme (muset) mnohem více využívat dešťovou vodu a obecně vodou velmi šetřit, měla by zmizet zbytečná doprava lidí i zboží včetně potravin - čili ke slovu přijdou místní zdroje, změní se jídelníček. Resilientní odpověď na tyto výzvy mimo jiné zahrnuje to, že se s touto skutečností učíme žít a myslet a že v ní nacházíme mnoho pozitivního. Někomu je tento přístup vlastní, někoho může inspirovat příklad druhých, někdo je ochoten se učit. A samozřejmě - o tématu se bádá a též se uchopuje politicky, na úrovni mezinárodní, národní, regionální i komunální. Ekologický institut Veronica se tohoto dění účastní a spolu s partnery projektů nabízí jednotlivcům i obcím průvodcovství na cestě ke zvládání klimatické změny.

Škola soběstačnosti

Čím dál víc lidí se z vlastní touhy anebo na základě poznání, že je potřeba reagovat na klimatickou změnu, odhodlává k činům. Různými, často náročnými, jindy jednoduchými opatřeními s velkým dopadem zvyšují energetickou efektivitu domácnosti či obce, její soběstačnost, snižují závislost na fosilních palivech a dalších zdrojích. Chtějí být soběstační, nezávislí. Dnes na ně často většinová společnost hledí přes prsty, v brzké budoucnosti budou ukazovat, kam musí mířit hlavní proud. Soběstačnost nerovná se resilience a určitě není univerzálním receptem. Ale už jen zmapovat si své potřeby energie, vody či potravin a své schopnosti jimi svou rodinu zaopatřit vlastními silami a v místě, to je důležitý krok ke změně, k adaptaci, k existenci bez fosilních paliv, s co nejmenšími škodlivými emisemi.

Představit zajímavé a neotřelé přístupy jednotlivců i obcí k výzvě, kterou přináší klimatická změna, si kladly za cíl mnohé akce, které Ekologický institut Veronica v poslední době uspořádal. Šlo o víkendové dílny, besedy, exkurze po příkladech dobré praxe, diskusní seminář typu Otevřený prostor, letní školu a klimatickou soutěž pro školy „CO2 liga“. Společné téma: klimatická změna a soběstačnost. Veronica v Hostětíně i v Brně hostila desítky zajímavých lektorů a inspirovala na tři stovky účastníků. Na akcích se diskutovalo i přednášelo o tom, jak přeměnit environmentální, ekonomickou a hodnotovou krizi na katalyzátor inovace, jak měnit klimatickou změnu z hrozby v příležitost.

Lidé se zamýšleli nad tím, zda je soběstačnost domácnosti utopie či realita, naivnost, anebo prozíravost v době očekávaných změn klimatu, výzva a radost, anebo dřina a nesmysl. Je to záležitost „poblázněných“ jedinců, anebo celých komunit, či dokonce celých států? Výbornou reportáž z Letní školy soběstačnosti v Hostětíně přinesl časopis Sedmá generace v 5. čísle minulého ročníku.

Regiony a měnící se svět

Jak zahájit nezbytné změny na úrovni komunální, regionální? Máme pro celou republiku uspořádat „letní školu“? Překvapivá odpověď - ano. Náš tým zahrnuje experty na environmentální bezpečnost z Vysoké školy báňské, klimatology i odborníky na místní rozvoj z Národní sítě místních akčních skupin (MAS). Ty totiž zastupují aktivní a angažovanou venkovskou společnost. Projeli jsme celou republiku a na regionálních seminářích představili koncept resilience i hrozby, které klimatická změna přináší, potřebná opatření, která je zmírňují, a možnosti jejich financování. Cílem bylo, aby co nejvíce MAS myslelo na klimatickou změnu při tvorbě svých dlouhodobých strategií komunitně vedeného místního rozvoje. K tomu sloužila setkání v jednotlivých regionech věnovaná analýze jejich zranitelnosti. Místní lidé pracovali se seznamem hrozeb, uvažovali nad jejich závažností ve svých konkrétních podmínkách a navrhovali opatření. Nevítanou kulisou této „letní školy“ bylo nebývalé sucho a horko - když jsme o růstu jejich intenzity a četnosti na jaře přednášeli, netušili jsme, že už v létě to zažijeme. Až nás v týmu mrazilo… Zakončeme větou, která na podzim v rozhovoru zazněla od starostky slezských Jakartovic: „Vy si myslíte, že to sucho se může opakovat? Tak já tu cisternu pořídím.“

Yvonna Gaillyová, Hana Machů, Ekologický institut Veronica
Jakub Dlabka, Fakulta bezpečnostního inženýrství, VŠB-TUO

Tématem resilience se Veronica zabývá v rámci projektů „Resilience a adaptace na klimatickou změnu v regionálních strategiích“ (EHP-CZ02-OV-1-017-2014) a „Resilience aneb Proměňme hrozbu v příležitost“. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz, www.eeagrants.cz