Čtení na tyto dny

Předjaří

krajina strmí tichem snu
bílá a hnědá a zurčení
červenohnědé siluety nahých strážců zimy
jež neuhlídali
a ze studně studu krčí rameny

tak téměř bez pohybu hyne epocha

krom poškubaných cárů kdesi pod nebem
se tichem nese
už jen kovově černý rozsudek havrana
ukládající toliko
co sněhy odkryly ztrápeno
budiž do třikráte sedmi dnů
potaženo zelení
proti čemuž
není odvolání

(Miroslav Sedláček) 

 

Studánky - alternativa pro mnohé


č. 1/1991, str. 19-20

Mizející studánky, stejně jako boží muka nebo stromy v polích, jsou indikátory ztráty dobrého vztahu ke krajině. Přesto zůstaly některé zachovány.

O těch v okolí Brna jsme již psali ve dvojčísle Veroniky 3+4/1987 a o jednotlivých studánkách i později. Přežily jen díky nadšení skupin občanů s citlivým vztahem k přírodě a díky skrovné podpoře několika málo osvícených institucí (zejména lesnických).

Jiné instituce však na studánky hledí přes prsty. Typickým příkladem je hygienická služba. V době, kdy voda z brněnských kohoutků není k pití ani pro dospělé, a matky malých dětí či nemocní a starší lidé, kterým minerálky pro obsah solí nesvědčí, stojí frontu u studánek nebo si vodu draze dovážejí z venkova, zaujali hygienici oblíbenou pštrosí pozici. Tváří se, jako by o návalu u studánek nevěděli, a odmítají převzít alespoň minimální podíl na kontrole jejich kvality. Mají tendenci skutečnost absolutizovat a přitom je známo, že určité prameny mají parametry dlouhodobě dobré a jiné zase dlouhodobě špatné (neboť poměry ve sběrné oblasti jsou ustálené), a jejich kolísání je pouze teoretické. Přitom berou lidé pro děti vodu i z vyloženě špatných pramenů jednoduše proto, že nejsou informováni.

První komplexnější údaje o kvalitě vody v brněnských studánkách jsme získali v roce 1987 ze studentských prací dvojice Kočková, Damborský, které odborně vedl docent Kubíček z přírodovědecké fakulty MU Brno. Tehdy byly s pomocí laboratoří Výzkumného ústavu vodohospodářského alternativní zdroje vody v širokém okolí města inventarizovány a souhrně zhodnoceny. Výsledky byly představeny také veřejnosti na seminářích pořádaných MěV ČSOP a Městským kulturním střediskem.

Jiří Damborský zůstal studánkám věrný i při dalším studiu. V roce 1989 a v první polovině roku 1990 se podařilo zajistit bezplatné rozbory v laboratoři městské vodárny. Vzorky tam dopravovali studenti střední průmyslové školy strojnické na Kotlářské ulici, které pro tuto aktivitu získala paní učitelka Machálková. Informace o výsledcích posledních rozborů vylepovali studenti do lékáren a ke studánkám, ale potýkali se s vandalismem a strháváním vývěsek. Tato možnost však definitivně ztroskotala na posunu vodárny k tržním principům.

Aby celý projekt nezanikl, založil MěV ČSOP a Veronica fond na jeho podporu. Po dohodě s docentem Kubíčkem, paní učitelkou Machálkovou, Jiřím Damborským a se soukromou laboratoří Aleše Fintajzla byl zahájen program pravidelného měsíčního sledování osmi brněnských pramenů a studánek s tím, že se jejich počet rozšíří o pramen v Černovicích a po opravě také o nejčastěji navštěvovanou studánku U buku.

První odběry byly provedeny na začátku prosince a u sledovaných pramenů byly instalovány tabule s výsledky, které budou každý měsíc aktualizovány.

Věříme, že nám uživatelé studánek pomohou uchránit tabule před vandaly. Od ledna sledujeme ve vodě tyto parametry: obsah dusičnanů a chloridů, vodivost, pH a celkovou tvrdost. Od března bude prováděn i základní bakteriologický rozbor.


[Od 1. 1. 1991 platí nová norma „Pitná voda“ ČSN 75 7111.]

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu