Vstup pro předplatitele: |
Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá
Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda
Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár
(Josef Hrubý)
Mizející studánky, stejně jako boží muka nebo stromy v polích, jsou indikátory ztráty dobrého vztahu ke krajině. Přesto zůstaly některé zachovány.
O těch v okolí Brna jsme již psali ve dvojčísle Veroniky 3+4/1987 a o jednotlivých studánkách i později. Přežily jen díky nadšení skupin občanů s citlivým vztahem k přírodě a díky skrovné podpoře několika málo osvícených institucí (zejména lesnických).
Jiné instituce však na studánky hledí přes prsty. Typickým příkladem je hygienická služba. V době, kdy voda z brněnských kohoutků není k pití ani pro dospělé, a matky malých dětí či nemocní a starší lidé, kterým minerálky pro obsah solí nesvědčí, stojí frontu u studánek nebo si vodu draze dovážejí z venkova, zaujali hygienici oblíbenou pštrosí pozici. Tváří se, jako by o návalu u studánek nevěděli, a odmítají převzít alespoň minimální podíl na kontrole jejich kvality. Mají tendenci skutečnost absolutizovat a přitom je známo, že určité prameny mají parametry dlouhodobě dobré a jiné zase dlouhodobě špatné (neboť poměry ve sběrné oblasti jsou ustálené), a jejich kolísání je pouze teoretické. Přitom berou lidé pro děti vodu i z vyloženě špatných pramenů jednoduše proto, že nejsou informováni.
První komplexnější údaje o kvalitě vody v brněnských studánkách jsme získali v roce 1987 ze studentských prací dvojice Kočková, Damborský, které odborně vedl docent Kubíček z přírodovědecké fakulty MU Brno. Tehdy byly s pomocí laboratoří Výzkumného ústavu vodohospodářského alternativní zdroje vody v širokém okolí města inventarizovány a souhrně zhodnoceny. Výsledky byly představeny také veřejnosti na seminářích pořádaných MěV ČSOP a Městským kulturním střediskem.
Jiří Damborský zůstal studánkám věrný i při dalším studiu. V roce 1989 a v první polovině roku 1990 se podařilo zajistit bezplatné rozbory v laboratoři městské vodárny. Vzorky tam dopravovali studenti střední průmyslové školy strojnické na Kotlářské ulici, které pro tuto aktivitu získala paní učitelka Machálková. Informace o výsledcích posledních rozborů vylepovali studenti do lékáren a ke studánkám, ale potýkali se s vandalismem a strháváním vývěsek. Tato možnost však definitivně ztroskotala na posunu vodárny k tržním principům.
Aby celý projekt nezanikl, založil MěV ČSOP a Veronica fond na jeho podporu. Po dohodě s docentem Kubíčkem, paní učitelkou Machálkovou, Jiřím Damborským a se soukromou laboratoří Aleše Fintajzla byl zahájen program pravidelného měsíčního sledování osmi brněnských pramenů a studánek s tím, že se jejich počet rozšíří o pramen v Černovicích a po opravě také o nejčastěji navštěvovanou studánku U buku.
První odběry byly provedeny na začátku prosince a u sledovaných pramenů byly instalovány tabule s výsledky, které budou každý měsíc aktualizovány.
Věříme, že nám uživatelé studánek pomohou uchránit tabule před vandaly. Od ledna sledujeme ve vodě tyto parametry: obsah dusičnanů a chloridů, vodivost, pH a celkovou tvrdost. Od března bude prováděn i základní bakteriologický rozbor.
[Od 1. 1. 1991 platí nová norma „Pitná voda“ ČSN 75 7111.]