Čtení na tyto dny

Řeky se ptám

kam zmizeli jelci
zpod splavu

Tam zatím dál
stéká čas
Olejové skvrny
se roztékají ve vrásky
a zpod břehů
uniká život

s vodou zbytečně
rozšvihanou vlasci rybářů
stárneš

Je to i moje vina

Kdy jsem naposled
učinil pokání

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

O moruši trnavskej


Pavol Eliáš, č. 2/2016, s. 27-28

Ladislav Bakay morušu trnavskú už hneď v názve článku zavrhol, keďže žiadna „Moruša trnavská neexistuje a pravdepodobne sa jedná ,maximálne‘ o varietu alebo kultivar moruše čiernej“. Za príčinu omylu renomovaného českého botanika Karla Domina, ktorý tento druh opísal, považuje nedostatočný porovnávací materiál (konáriky s dozretými plodmi, ktoré mu poslal František Strelka, riaditeľ roľnícko-ovocinárskej školy v Šali).

Moruša trnavská je morfologicky výrazný typ moruše (väčšie tmavočierne plody a i.), ktorý sa pestoval v ovocinárskych obciach na úpätí Malých Karpát, najmä v obci Častá, od dávna pod názvom „stromová malina“. Maďarská literatúra z čias rakúsko-uhorskej monarchie spomína takúto morušu ako „turecká kyselá moruša“, ale bez opisu. K. Domin opísal druh v roku 1948 v časopise Slovenské ovocinárstvo ako Morus trnaviensis n. sp. a podľa medzinárodných pravidiel český popis doplnil latinskou diagnózou druhu. Odlišuje sa od moruše čiernej „větévkami huňatými, listy sotva drsnými s řapíkem zřetelně delším než je bazální výřez čepele, plody válcovitě podlouhlými, velkými, zprvu růžovými, posléze černofialovými“. Od moruše červenej sa odlišuje „oděním větévek, listy zřetelně srdčitými, hrubě zubatými (nikoliv jemně pilovitými), na konci více v špičku náboditou vytaženými, blízami chlupatými, konzistencí listu (podobnou jako u moruše černé)“. Zhoduje sa s ňou „barvou a tvarem plodů, listy na líci hladkými nebo jen sotva drsnými“. Považuje ho za hybridogénny druh, „podle jeho znaků lze souditi, že vznikl asi ze zkřížení Morus nigra × rubra“. V závere článku prikladá aj perokresbu plodného konárika. Moruša trnavská - strom s hustou korunou - je veľmi otužilá a vyznačuje sa veľkou regeneračnou schopnosťou.

Vedecké diskusie okolo taxonomického postavenia moruše trnavskej (samostatný druh či odroda, kultivar) svedčia o tom, že nie je definitívne doriešené. V súčasnom Zozname papraďorastov a kvitnúcich rastlín Slovenska (tzv. Checklist) je Morus trnaviensis vedená ako synonymum moruše čiernej (Morus nigra L.). V Slovenskej poľnohospodárskej univerzite v Nitre sa skúmali prírodné populácie (genotypy) tejto zaujímavej a ekonomicky významnej ovocnej dreviny. Morfologická premenlivosť na úrovni stromu, listov, kvetov, plodov a semien. Napríklad plody dorastajú do dĺžky 2,7 cm a hrúbky 1,6 cm, hmotnosť jedného plodu až 6,7 g. Na webovej stránke obce Pukanec nájdeme článok o chránenom prírodnom výtvore „Pukanské moruše čierne“, ktorý so svojimi približne 500 rodiacimi stromami, väčšinou už vysokého veku (200 - 350 rokov), predstavoval v čase vyhlásenia v roku 1988 najväčšiu lokalitu tohto druhu na území bývalej ČSFR.

Na záver: Tento ovocný strom s veľkými čiernymi plodmi a osviežujúcou sladkokyslastou chuťou podobný moruši čiernej skutočne existuje, v okolí Trnavy a inde na južnom Slovensku rastie a sa pestuje. Napriek tomu, že jeho taxonomické hodnotenie odborníkmi (botanici, dendrológovia) nie je jednotné. Morušu trnavskú by sme mali pestovať v našich záhradkách ako zaujímavý ovocný strom s chutnými plodmi. A tak udržať tento výrazný typ s označením „trnavská“ pre budúce generácie.

Pavol Eliáš


Prof. RNDr. Pavol Eliáš, CSc., Katedra ekológie (FEŠRR), Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu