VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Les jako součást volné krajiny byl od nepaměti nejen cílem častých návštěv lidí, nýbrž mnohdy i jejich hlavním životním prostorem. V tuzemsku přitom patřil les až na výjimky k prostorům volně přístupným, což bylo pravidlo respektované všemi moderními právními úpravami včetně zákona č. 289/1995 Sb., lesní zákon, v platném znění (dále jen „lesní zákon“), který je kodexem tzv. lesního práva v současnosti.

Možná právě dlouhodobá stabilita právní úpravy způsobila, že existence práva na volný vstup do lesa je obecně považována za cosi automatického, za právo bezmála se blížící přirozeným právům člověka. Toto vnímání je ovšem nesprávné, neboť právo na volný vstup do lesa, ovšem ani právo na volný vstup do krajiny v širším smyslu, do arzenálu základních práv nepatří.

Les, jakkoliv rozdílné mohou být jeho zákonné definice, je fenoménem, který je neoddělitelně spojen s majetkovou substancí - pozemkem, na němž se nachází. Pozemek pak je v České republice, stejně jako v dalších státech s právními systémy založenými na tradicích římského práva, předmětem vlastnictví, přičemž je to pouze vlastník pozemku, kdo je primárním a současně exkluzivním nositelem práva pozemek užívat, tedy i práva na pozemek vstupovat. Je pak zcela na něm, zda své oprávnění přenese na další osoby. Jiné osoby mohou na pozemky vstupovat pouze tehdy, pokud jim toto oprávnění výslovně svěřují zvláštní právní předpisy.

Uvedené závěry platí i pro vstup do lesa. Rovněž zde je primárním a výlučným nositelem práva vstupovat do lesa jeho vlastník, a vedle něj i ti, na něž vlastník lesa toto právo přenesl. Někteří dokonce v důsledku takového přenosu získají fakticky stejné právní postavení jako vlastník sám - to je případ nájemců (pachtýřů), podnájemců (podpachtýřů) a vypůjčitelů, u kterých zmíněné právní následky zakládá § 58 odst. 1 lesního zákona.

Dále pak právo vstupu do lesa svědčí osobám, o kterých to právní předpisy výslovně stanoví a tím exkluzivitu vyplývající z vlastnického práva (a vlastnické právo samo) omezují. Právě těmto předpisům, konkrétně ustanovení § 19 odst. 1 lesního zákona, vděčíme za to, že les u nás je přístupný každému („Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí…“). A nejen to - veřejnosti je zmíněným ustanovením lesního zákona poskytnuto i právo sbírat v lese pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest, čímž je vlastník lesa omezen též ve svém právu předmět vlastnictví požívat. Výkonu práva veřejnosti na volný vstup do lesa a na sběr lesních plodin a klesti (tzv. právo obecného užívání lesů) nesmí vlastník lesa svévolně bránit, zejména nesmí les za účelem omezení jeho obecného užívání oplocovat (§ 32 odst. 7 lesního zákona).

Pokud by právo obecného užívání lesů nebylo v lesním zákoně obsaženo, podléhal by vstup do lesa především obecným pravidlům zakotveným do § 63 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a byl by proto omezen pouze na pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obcí nebo jiných právnických osob. Vedle toho by bylo možné využít práva obecného užívání lesních cest jako účelových komunikací podle § 19 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, příp. práva průchodu přes pozemky, na nichž se nacházejí koryta vodních toků podle § 50 písm. g) zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona.

Přes jeho značnou šíři nelze právo obecného užívání lesa vnímat jako zcela neomezené, tj. jako právo provádět v lese dle vlastní libosti cokoliv. První a numericky patrně nejširší okruh jeho omezení je zakotven přímo do textu lesního zákona, konkrétně do jeho § 19 odst. 1, ukládajícího návštěvníkům les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců, a dále do § 20, obsahujícího katalog činností, které jsou návštěvníkovi lesa zakázány. Mezi ně patří zákaz rušit klid a ticho, provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chodníky, stavět oplocení a jiné objekty, vyzvedávat semenáčky a sazenice stromů a keřů lesních dřevin, těžit stromy a keře nebo je poškozovat, sbírat semena lesních dřevin, jmelí a ochmet, sbírat lesní plody způsobem, který poškozuje les, jezdit a stát s motorovými vozidly, mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních, kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa, odhazovat hořící nebo doutnající předměty, narušovat vodní režim a hrabat stelivo, pást dobytek, umožňovat výběh hospodářským zvířatům a průhon dobytka lesními porosty a znečišťovat les odpady a odpadky. Zvláštním způsobem je pak právo obecného užívání modifikováno pro případ, že má být realizováno v rámci organizované nebo hromadné sportovní akce. Akce tohoto typu lze konat pouze na základě oznámení, které jejich pořadatel musí předložit u orgánu státní správy lesů nejméně 30 dnů před dnem konání akce.

Výluky z obecného užívání lesů

Prostřednictvím zákazů obsažených v § 20 odst. 1 lesního zákona jsou formulovány i některé plošné výluky z práva obecného užívání lesů. Toto právo se nevztahuje na místa oplocená nebo označená zákazem vstupu a na porosty, kde se provádí těžba, manipulace nebo doprava dříví. Další plošnou výluku spočívající v omezení nebo úplném vyloučení vstupu veřejnosti do lesa pak může stanovit orgán státní správy lesů svým rozhodnutím, nebo obec s rozšířenou působností svým nařízením (§ 19 odst. 3 lesního zákona). Vyloučení nebo omezení obecného užívání je však v takovýchto případech časově omezeno na nejvýše tři měsíce s možností prodloužení o další tři měsíce a lze k němu přistoupit pouze z důvodu ochrany lesa nebo v zájmu zdraví a bezpečnosti občanů.

Další výluky z práva obecného užívání lesů jsou pak zakotveny ve zvláštních právních předpisech, podle nichž toto právo je (nebo může být) obdobně jako v lesním zákoně omezeno či zcela vyloučeno, a to trvale, nebo dočasně.

K nejvýznamnějším trvalým výlukám patří omezení vstupu do lesa:

- na území vojenských újezdů, vyplývající z § 37 a 38 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, (vstup je vázán na povolení),

- v objektech důležitých pro obranu státu podle § 29 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, (vstup může být omezen nebo zcela zakázán),

- v prvních zónách národních parků a v národních přírodních rezervacích, vyplývající z § 16 odst. 2 písm. b) a § 29 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, (vstup je omezen na cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody),

- ve zvláště chráněných územích, vyplývající z jejich bližších ochranných podmínek (bližší ochranné podmínky, které mohou být pro každé zvláště chráněné území stanoveny odlišně, a mohou spočívat i v omezení nebo úplném vyloučení vstupu),

- v ptačích oblastech, zakotvené do vyhlašovacích nařízení vlády (v ptačích oblastech lze stanovit, že vstup do některých jejich částí je vázán na souhlas orgánu ochrany přírody),

- v ochranných pásmech vodních zdrojů I. stupně, vyplývající z § 30 odst. 7 zákona č. 254/2001 Sb. (do ochranných pásem vodních zdrojů I. stupně je vstup zakázán) a

- na území ochranných pásem zdrojů přírodních minerálních vod I. stupně, vyplývající z § 24 odst. 2 zákona č. 164/2001 Sb., lázeňského zákona, (do ochranných pásem zdrojů přírodních minerálních vod I. stupně je vstup zakázán).

Z výluk dočasných se pak sluší zmínit zejména omezení vstupu do lesa nařízené:

- podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, (vláda je oprávněna v době trvání nouzového stavu nařídit zákaz vstupu do určených území - tato možnost byla využita po orkánu Kyrill, kdy vláda svým rozhodnutím č. 11/2007 Sb. vyhlásila nouzový stav se zákazem vstupu do lesa pro území Jihočeského kraje, Plzeňského kraje, Karlovarského kraje, kraje Vysočina, kraje Libereckého, a pro okresy Trutnov, Náchod, Jičín, Bruntál, Benešov, Příbram, Kutná Hora a Kolín),

- podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb., krizového zákona, (vláda je oprávněna v době trvání nouzového stavu na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu nařídit zákaz vstupu do určených území),

- podle § 19 odst. 3 písm. a) zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, (velitel zásahu je při provádění záchranných a likvidačních prací oprávněn zakázat

nebo omezit vstup na místo zásahu), - podle § 64 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, (orgán ochrany přírody může po projednání s dotčenými obcemi omezit nebo zakázat vstup do národních parků, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek a prvních zón chráněných krajinných oblastí) a

- podle § 9 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., zákona o myslivosti, (orgán státní správy myslivosti může nařídit přiměřené omezení nebo i zákaz vstupu do honitby nebo jejích částí za účelem ochrany zvěře).

Posledně zmíněné ustanovení se stalo v nedávné době předmětem diskuse v souvislosti s návrhem novely zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, který předložilo Ministerstvo zemědělství do vnějšího připomínkového řízení počátkem března letošního roku. Navržená novela předpokládá, že zákaz nebo omezení vstupu budou moci být napříště stanoveny pouze formou opatření obecné povahy, schvalovaného ve zrychleném řízení a s možností zrušení poté, co odpadnou důvody pro jeho vydání. Novela tedy fakticky nevytváří novou možnost omezení práva obecného užívání lesa, nýbrž pouze mění a upřesňuje způsob, jakým může být v praxi využita možnost již patnáct let existující.

JUDr. Dr. Ing. Martin Flora, LDF MENDELU v Brně