VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Současné zastoupení smrku ztepilého v lesích České republiky (podle Inventarizace krajiny CzechTerra realizované IFER, s.r.o.) je téměř 43 %, zatímco jeho rekonstruované přirozené zastoupení je jen přibližně 12 %. V polohách do 400 m n. m., kde se smrk přirozeně téměř nevyskytoval, je jeho současné zastoupení 12 %. Ve středních polohách (401-700 m n. m.), kde se vyskytoval pouze na vodou ovlivněných půdách, v inverzních polohách a při horní hranici tohoto pásma, je smrk v současnosti zastoupen 48 %. Přesto, že se o potřebě výraznější změny druhové skladby hovoří minimálně posledních dvacet let, mezi dvěma inventarizacemi v letech 2009 a 2015 zastoupení smrku kleslo o necelý jeden procentní bod.

Smrk ztepilý je přitom naší hlavní hospodářskou dřevinou se vším všudy, co z toho vyplývá, tj. s řadou hospodářských stereotypů od jeho preference se odvíjejících, s dlouhodobou orientací návazného dřevozpracujícího průmyslu na jeho zpracování a konečně vysokou poptávkou po smrkovém dříví a nižším zájmem o některé jiné druhy dříví. Právě to vše mimo jiné zapříčiňuje, že jeho nahrazování jinými dřevinami probíhá o poznání pomaleji, než bychom si přáli.

Proč snížit zastoupení

Důvody pro snížení zastoupení smrku, a to zejména na zmíněných územích středních poloh, jsou přitom zřejmé. Vyplývají z ekologických nároků smrku na straně jedné a z měnícího se klimatu na straně druhé. Optimální podmínky pro smrk jsou perhumidní, tj. velmi vlhké, s ročními srážkami 700-800 mm a více, průměrnou teplotou pod 6 °C a délkou vegetační doby přibližně 120-130 dní. Změny v teplotách a distribuci srážek ve vegetačním období, které pozorujeme v posledních nejméně dvaceti letech, jsou významným oslabujícím či chřadnutí smrku spouštějícím faktorem. Kombinace nerovnoměrného rozložení srážek, tj. výskytu velmi deštivých a následně bezdeštných period, vyšších intenzit dopadajícího slunečního záření, vyšších zejména jarních teplot a nižší vlhkosti vzduchu, rychlejšího proudění vzduchu spolu s dřívějším začátkem vegetační doby vedou ke zvýšení ztrát evapotranspirací (výparu z povrchu rostlin, pozn. red.), k rychlejšímu vyčerpání zásob vody v půdě a tak i k častějším a větším vodním deficitům. Ty jsou příčinou poklesu radiálního přírůstu smrku v řadě pahorkatinných i nižších horských poloh a hrají klíčovou roli v rozsáhlém chřadnutí smrkových porostů na severní Moravě a ve Slezsku, stejně jako v sousedním Polsku a na Slovensku.

Charakteristické pro velkou část epizod chřadnutí vyvolaných suchem je to, že převažujícím konečným činitelem vedoucím k odumírání stromů není samotné sucho, ale následné poškození hmyzími škůdci, nejčastěji kůrovcovitými brouky, nebo houbovými chorobami (zejména vyvolávajícími hnilobu). Proředěné porosty pak jsou navíc dále likvidovány větrem. Na vzniklých kalamitních holinách je velmi obtížné les obnovit, nutná je zpravidla umělá obnova, výrazně jsou omezeny možnosti zvýšení druhové pestrosti a prostorové rozrůzněnosti. Právě to jsou přitom opatření, která jsou potřebná, a to nejen pro přizpůsobení se změně klimatu (viz další články v tomto čísle Veroniky). V řadě případů bohužel následně vzniká opět smrkový či převážně smrkový stejnověký porost, u kterého je pravděpodobné, že se problémy budou opakovat, navíc zřejmě v nižším věku než u předchozí generace.

Dalšími důvody pro intenzifikaci snahy o změny dřevinné skladby je fakt, že dosavadní změny dřevinné skladby lesů v ČR probíhají s řadou problémů. Podíl jedle se na celkové ploše lesů od roku 1995 stabilně pohybuje kolem 1 %, a to i přesto, že její podíl na umělé výsadbě činí téměř 5 %. Při obnově lesa se v posledních desetiletích stále více uplatňují listnaté stromy, a to nejen duby a buk, ale i další druhy, jejich zastoupení v mladých porostech nad deset let je ovšem velmi často znatelně nižší než při založení porostu.

Předpověď změn

V rámci projektu FRAMEADAPT podpořeného EEA Grants jsou realizovány předpovědi změn klimatických podmínek pro pěstování jednotlivých druhů dřevin v ČR. Jsou využívány různé globální klimatické modely, různé reprezentativní směry vývoje koncentrací skleníkových plynů a různým způsobem vymezené optimální a limitní ekologické nároky dřevin, včetně použití vícerozměrných statistických metod. V případě smrku se jednotlivé předpovědi liší pouze v rychlosti, s kterou se jednotlivá území ocitají mimo ekologické optimum smrku či zcela mimo klimatické podmínky, které jsou smrkem dlouhodoběji bezproblémově (bez chřadnutí a plošných rozpadů porostů) zvládnutelné. Jedna ze zmíněných predikcí je demonstrována na mapce. Jako tzv. bezpečné oblasti pro pěstování smrku (s vědomím, že vysloveně bezpečnou oblastí není žádná) byly pro tuto predikci pro zjednodušení zvoleny stanoviště od stávajícího 5. lesního vegetačního stupně výše. V těchto oblastech byly analyzovány klimatické poměry v období 1961-1990 a následně byl pomocí vícerozměrné statistiky vytvořen predikční model s úspěšností 94 %. Tento model byl poté aplikován na klimatické charakteristiky z období 1991-2014, 2021-2040 a 2041-2060 a bylo zjištěno významné zmenšení oblastí vhodných pro pěstování smrku. Zatímco v roce 1990 byla zastoupení lesních území 5. a vyšších vegetačních stupňů 37 %, v roce 2040 bude mít adekvátní klimatické podmínky pouze 12 % území a v roce 2060 jen asi 5 % území. Neznamená to samozřejmě, že jen na tak malé ploše bude možné smrk v porostech udržet a dále ho sázet, byť výrazné snížení jeho zastoupení se ve světle uvedených předpovědí jeví jako zřejmá nutnost. Znamená to, že je potřeba počítat s tím, že na téměř celém území budeme čelit problémům, které by nás měly vést k tomu, že se smrkem budeme pracovat uvážlivě - dle konkrétních stanovištních podmínek, ve smíšených či menších porostech, s vyššími nároky na kvalitní výchovu porostů atd.

Doc. Ing. Petr Čermák, Ph.D., LDF MENDELU v Brně