VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Prales na Javorové skále

Jedlobukový les Jehliště má rozlohu 7 ha a nachází se na východním svahu vrchu Javorová skála (723 m n. m.) nedaleko Sedlce-Prčice. Skalní podloží tvoří granodiorit lokálního typu Čertovo břemeno. Na prudkém, obtížně přístupném svahu jsou skály rozlámány v suťová pole a na balvany značných rozměrů, mezi nimiž vznikají i pseudokrasové dutiny.

Současný les je květnatá bučina, hlavními dřevinami jsou buk lesní, jedle bělokorá a javor klen. Bylinný podrost je vzhledem k podkladu ochuzený, z typických druhů najdeme svízel vonný, věsenku nachovou, bažanku vytrvalou a pitulník žlutý.

Stáří lesa se pohybuje od 100 do 150 let, ve střední části můžeme najít i okrsky mladších stromů (kolem 60 let) - pozůstatky lesnických zásahů z minulého století, které se vyznačují stejnověkostí. V porostech je neobvyklé množství padlého dřeva, které odtud pro obtížnou přístupnost již řadu let není odváženo. Jehliště je pravděpodobně dlouhodobě souvisle lesem, zřejmě navazuje až na původní ryze přírodní porosty.

Věcné břemeno ochrany přírody

V roce 2010 uzavřela organizace ČSOP Vlašim s vlastníky lesa smlouvu o ochraně lesa. Smlouva byla následně formou věcného břemene vložena do katastru nemovitostí. Vlastník se v zájmu ochrany přírody vzdal úmyslné těžby, těžba je možná pouze v případě těžby nucené z rozhodnutí správního úřadu nebo za účelem odvrácení přímého ohrožení zdraví osob nebo životního prostředí.

ČSOP Vlašim vystupuje ve věcném břemeni jako strana oprávněná s právem užívání pozemku, tedy jako garant věcného břemene a současně je mu umožněno provádět v pralese Jehliště odborné průzkumy a sledování. Věcné břemeno ochrany přírody je s pozemkem pevně svázáno, přechází při dělení pozemků i při změně vlastníka. Pro zajištění dlouhodobě neměnného stavu se jedná o efektivní nástroj.

Les stojí, lidé okolo chodí, lyžují

I když vlastní les na Jehlišti zůstává bez zásahů, okolí se mění. V sousedních porostech byly provedeny výchovné zásahy, což si vynutilo označení hranic pralesa pruhovým značením.

V roce 2011 byla v blízkosti lesa otevřena sjezdovka Monínec s postupně rostoucími zimními i letními aktivitami. Vzhledem k tomu, že po severní hranici pralesa vede jedna z hlavních turistických tras k areálu, vzrostla návštěvnost těchto míst. Vlastního pralesa se díky velmi špatné schůdnosti toto zvýšení naštěstí nedotklo.

Poblíž hranice pralesa umístil ČSOP Vlašim „kešku“ z vlastní série „Lesní poklady“ věnované různým typům lesa na Podblanicku. Ze zápisů lze vyčíst rok od roku zvyšující se návštěvnost, ale i vnímání „genia loci“ pralesa návštěvníky - jeden zápis za všechny: „Soukromý prales, to je hustý!“ (Slavoj, 7. 9. 2014). Informace o pralese jsou jednak vloženy v „kešce“, jednak na informačních tabulích u stezky.

Návštěvnost lokality vyžaduje kontrolu stavu stromů v části sousedící se stezkou z důvodu prevence pádu stromů a případného zranění návštěvníků.

Vědět víc

K sledování vývoje pralesa byla v roce 2015 založena trvalá monitorovací plocha s odečteným fytocenologickým snímkem a zákresy padlého dřeva.

Postupně jsou doplňovány údaje o biodiverzitě území. Asi nepřekvapí, že většina zajímavých druhů je vázána na padlé dřevo. Mykologický průzkum (Špinar, 2015) popsal v území výskyt celkem 133 druhů hub, z toho 13 taxonů je uvedeno v Červeném seznamu makromycetů České republiky. K nejpozoruhodnějším patří štítovka huňatá (Pluteus hispidulus), štítovka stinná (Pluteus umbrosus), holubinka sluneční (Russula solaris) nebo korálovec jedlový (Hericium flagellum).

V rámci průzkumu brouků (Křivan, 2015) bylo zjištěno 118 druhů. Vyskytují se druhy zachovalých listnatých lesů, často vázané na dutiny, jako např. kovařík Ampedus nigroflavus. Na pahýly a torza buků jsou i zde vázány typické druhy jako tesařík Stictoleptura scutelata nebo roháček bukový (Sinodendron cylindricum). Na plodnice hub je vázán vzácný pýchavkovník Endomychus coccineus, na jedle kozlíček Pogonocherus ovatus.

I mezi půdními měkkýši (Hlaváč, 2015) lze nalézt pozoruhodné druhy. Bylo zde nalezeno 37 druhů, z toho 8 druhů z Červeného seznamu, např. jehlovka hladká (Platyla polita) nebo vrkoč rýhovaný (Vertigo substriata). Výskyt měkkýšů potvrzuje dlouhodobou kontinuitu lesa.

Bez zásahu, ale ne bez pozornosti Přehled všech získaných poznatků je shrnut v ochranářském plánu péče o lokalitu. Navazující koncepce péče potvrzuje ponechání lesních porostů bez těžebních hospodářských zásahů. Současně ale zdůrazňuje nutné sledování stavu lesních porostů jak z hlediska bezpečnosti návštěvníků na sousedních cestách, tak z hlediska možného ohrožení lokality vnějšími vlivy vzhledem k relativně malé rozloze.

Bučina je v současné době ve stadiu optima až počínajícího rozpadu. Do budoucna je tedy důležité sledování výskytu zmlazení a jeho případné ochrany před okusem zvěří.

Uvedené průzkumy rostlin a hub jsou zařazeny do programu ČSOP Ochrana biodiverzity a z tohoto programu jsou i financovány.

Literatura:

Špinar, P., 2015: Inventarizační mykologický průzkum Jehliště. Závěrečná zpráva. OS ČSOP Benešov.
Křivan, V., 2015: Inventarizační průzkum lokality Jehliště (brouci - Coleoptera). Závěrečná zpráva. ZO ČSOP Kněžice.
Hlaváč, J., 2015: Inventarizační malakologický průzkum lokality Jehliště. Závěrečná zpráva ZO ČSOP Vlašim.
ČSOP Vlašim, 2015: Ochranářský plán péče Jehliště 2015-2024.

Ing. Mgr. Martin Klaudys, ČSOP Vlašim, martin.klaudys(zavináč)csop.cz