VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Mezinárodní rok lesů, který na rok 2011 vyhlásilo Valné shromáždění OSN, se stal víc než vhodnou příležitostí zamyslet se nad stavem lesních ekosystémů na Zemi, nad jejich změnami, k nimž došlo v posledním desetiletí, i nad vývojovými trendy v uvedeném základním typu prostředí. Protože se právě v souvislosti s lesy v globálním měřítku traduje hned několik nepřesností, podívejme se, jaká je skutečnost.

Plocha lesa je velká, ale…

Lesy pokrývají na Zemi podle nejnovějších údajů více než 40 milionů km², tedy 31 % souše: uvedená rozloha odpovídá celému americkému kontinentu. Na jednoho obyvatele naší planety tak připadá 0,6 ha lesní plochy. Přitom více než polovina světových lesů se nachází pouze v pěti zemích, opravdových lesních světových velmocích, jmenovitě v Ruské federaci, Brazílii, Kanadě, USA a Číně. Na rozdíl od vžité představy, že největším lesním komplexem na světě je amazonská džungle, nejrozsáhlejší plochu zaujímá sibiřský severský jehličnatý les, známější spíše pod mongolsko-burjatským označením tajga.

Těžko představitelná rozloha světových lesů vypadá jinak, uvědomíme-li si, že jenom pětinu uvedené plochy tvoří uzavřený les, tedy porosty se 40% a vyšší pokryvností korunového patra. Zápoj korun vymezíme jako podíl zemského povrchu, zastíněný korunami stromů v plném olistění.

Velkoplošné odlesňování na zeměkouli v posledním desetiletí se ve srovnání s 90. lety 20. století snížilo téměř o 20 %. Ani tak přirozená sukcese (nahrazování společenstva jiným až do konečného stavu, klimaxu) a výsadba nových porostů, ať už na kdysi zalesněné půdě nebo na nových pozemcích, nestačí uvedený úbytek vyrovnávat a čistá ztráta lesa zůstává i nadále vysoká. Rok co rok přijdeme v důsledku přeměny na zemědělskou půdu nebo na zastavěnou plochu o lesy odpovídající rozloze bývalého Československa. Čistý úbytek lesů dosahoval v globálním měřítku v období 2000-2010 stále ještě 52 000 km² ročně.

Od roku 1990 se těžba dřeva v globálním měřítku zvyšuje. Přestože si mnozí myslí, že většinu dřevní hmoty využije dřevozpracující průmysl, polovinu získaného dřeva lidé stále spálí na otop. Protože toto číslo zachycuje jen úřadům hlášenou těžbu a 90 % palivového dřeva spotřebují obyvatelé rozvojových zemí, bude podíl dřeva určeného výhradně na otop v celosvětovém měřítku bezpochyby vyšší.

Za úbytkem lesů stojí hlad po půdě

Mezi širokou veřejností panuje představa, mocně přiživovaná působivými záběry k zemi padajících stromů obřích rozměrů a mužů s přilbami a motorovými pilami, že za pokračujícím rozsáhlým ničením lesů zejména v tropech stojí velké nadnárodní dřevařské firmy.

Realita je poněkud odlišná: hlavním důvodem masivního odlesňování v rozvojových zemích zůstává snaha získat půdu pro zemědělskou výrobu. Odborníci v této souvislosti upozorňují, že kromě klučení původních lesů a jejich proměny na políčka, která po vyčerpání půdy nakonec rolníci stejně opustí (střídavé polaření), se v tropech rozšiřuje extenzivní zemědělská výroba. Viníky ničení tropických lesních porostů tak již nejsou jen malí farmáři, ale spíše vlastníci větších parcel. Lidé se zde stále častěji stěhují do měst, kde obvykle ve srovnání s venkovem mívají vyšší příjmy a vyžadují více kvalitní stravy. Navíc vzhledem k rostoucím cenám potravin na globálním trhu začaly četné hospodářsky méně vyspělé státy zemědělské výrobky vyvážet. Není divu, že jen 36 % z obrovské plochy lesů na Zemi zůstává výrazněji nenarušeno činností člověka.

Pomůže ochraně lesa certifikace dřeva?

Před 20 lety, poté, co se opakovaně ukázalo, že vlády ani mezinárodní instituce nejsou schopné zastavit velkoplošné odlesňování, přišly nevládní organizace s představou, jak nepříliš radostnou situaci alespoň částečně zlepšit. Jestliže hospodaření v lesích vyhoví náročným požadavkům z hlediska životního prostředí i dopadů na společnost, obdrží takto získané produkty, zejména dřevo, mezinárodně uznávané osvědčení.

Od roku 1993 vydává certifikace na udržitelné obhospodařování lesa mezinárodní nevládní organizace Rada pro udržitelnou správu lesa (Forest Stewardship Council, FSC). Až dosud vystavila osvědčení pro celkem 1,4 milionu km², což představuje 3,5 % lesního pokryvu naší planety.

Jaká je skutečnost? Belgičtí odborníci nedávno zjistili, že z 221 zemí světa se certifikace lesního hospodaření uskutečňuje jen v 82 státech. Nejvíce se rozšířila v zemích, kde převažuje státní, obecní nebo družstevní vlastnictví lesa a kde je les přednostně obhospodařován jako produkční, kupř. v Chorvatsku, Irsku nebo Polsku. Protože pro rozvojové země je získání osvědčení příliš nákladné, z výhod certifikace tak těží ponejvíce velké exportní firmy, nikoli malí výrobci zásobující domácí trh. Experti navíc na příkladu Kamerunu potvrdili, že ve skutečnosti jen ve třech z deseti lesních celků, které se v této africké zemi mohou pochlubit certifikátem FSC, se kácí způsobem zaručujícím, že budou poskytovat stejný objem dřevní hmoty i v budoucnosti.

Těžařské a dovozní firmy přitom vzhledem ke kritickému postoji veřejnosti ke kácení deštných pralesů v západní Evropě, USA a Austrálii změnily taktiku. Již nefalšují jen povolení ke kácení a vývozu dřeva ze země původu, ale neváhají padělat certifikáty FSC. Ostatně podle názoru některých nevládních organizací bylo i při ne právě levné rekonstrukci ústředí Evropské komise v Bruselu, známé budovy Berlaymont pro 2 700 úředníků, použito dřevo získané v zemi původu v přímém rozporu se zákonem.

I v ČR můžeme pomoci světovým lesům tím, že budeme kupovat certifikované výrobky. Nicméně proto, abychom podpořili ochranu lesních ekosystémů mnohem účinněji, musíme uvědomění spotřebitelů kombinovat s dalšími tradičními i novějšími přístupy.

Uctivý služebník… Váš les

Paleta služeb, které lesní ekosystémy poskytují lidské civilizaci, je skutečně široká. Kromě již zmiňovaného zásobování lidí dřevní hmotou i nedřevními produkty zahrnuje mj. stabilizaci a obnovu půdy, zadržování vody v krajině, přirozené čištění vody a ovzduší, recyklaci živin, poskytování příležitostí k rekreaci a odpočinku nebo zachování estetických a duchovních hodnot přírody a krajiny.

Avšak na rozdíl od všeobecně vžité domněnky lesy nejsou pomyslnými plícemi planety: naprostou většinu kyslíku na Zemi produkují mořské řasy. Lesy můžeme přirovnat spíše ke globální klimatizaci, zvlhčovači vzduchu a zejména ke klenotnici vývoje živé hmoty na Zemi. Ačkoliv při vyčíslení globální druhové bohatosti (počtu druhů neboli alfa-diverzity) musíme brát v úvahu značnou nejistotu, jak o tom opětovně vypovídají zjištění kanadských, britských a amerických vědců publikovaná na sklonku letošního léta, odborníci jsou přesvědčeni, že lesy na naší planetě hostí přinejmenším polovinu všech vědě známých druhů.

Zejména v souvislosti se snahou omezit emise skleníkových plynů a podporovat ukládání uhlíku mimo ovzduší se v poslední době stále častěji hovoří o přehlíženém významu lesních porostů. Zalesněná plocha váže 2- až 9krát více uhlíku, než o kolik se sníží jeho emise využitím tekutých paliv z biomasy vypěstované na stejné ploše. Podle posledních údajů uveřejněných v srpnu 2011 v prestižním vědeckém časopise Science obsahuje 44 % celkových zásob uhlíku ve světových lesích půda do hloubky 1 m. Dalších 42 % se nachází v živé nadzemní i podzemní biomase, 9 % v mrtvém dřevě a 5 % v opadance. Pokud jde o typy lesů, 55 % uhlíku uchovávají tropické lesy, 32 % tajga a jen 13 % lesy mírného pásu.

Vzpomínky na budoucnost

Podobně jako v České republice také v celosvětovém měřítku nejde jen o lesnatost, ale zejména o kvalitu lesních ekosystémů. Z čistě pragmatického hlediska proto připomeňme, že jen zdravý porost může lidem poskytovat přehršli služeb, kterou od lesů požadujeme. Proto se pro lidskou civilizaci ukazuje jako nejvhodnější důsledná ochrana původních, dlouhověkých či alespoň přírodě blízkých lesních porostů.

RNDr. Jan Plesník, CSc., (1960) - Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, předseda odborné skupiny Úmluvy o biologické rozmanitosti pro ekosystémový přístup, předseda stálého výboru Bernské úmluvy, jan.plesnik(zavináč)nature.cz