Čtení na tyto dny

Když na řeku

padne tma

člověk nahmatá
její puls
vnořením ruky
pod hladinu

Studená krev
studená rybí krev
a chladné oko

To vše umí rozehřát
dokáže-li usnout
po jejím boku

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť k buku sv. Dvojice

Pavel Klvač, č. 2/2026, str.3

Tajemná kočka divoká znovu obývá české lesy

Martina Labudová, č. 1/2026, str. 50

Hořečky a jejich životní strategie

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 1/2026, str. 47

Když přiletí sýkora biouhelníček

Renata Placková, č. 1/2026, str. 43

Společnost pro uvádění ptačích jmen v krásné literatuře na pravou míru

Petr Čermáček, č. 2/2026, str. 43, pro předplatitele

Malí farmáři versus velcí zemědělci, nebo jsme všichni na jedné lodi?

č. 1/2026, str. 10, pro předplatitele

Jak na hořečkové louky

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 2/2026, str. 40, pro předplatitele

Kam s ní?

Renata Placková, č. 2/2026, str. 36

Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině

č. 1/2026, str. 39, pro předplatitele

Nejde jen o hezké výhledy

Kateřina Lagner Zímová, č. 2/2026, str. 32, pro předplatitele

Zeleň pod proudem

Martin Pavelka, č. 1/2026, str. 33

Život pro ochranu přírody

Martin Škorpík, č. 1/2026, str. 2

Beskydská idyla trochu jinak

Vojtěch Bajer, č. 1/2026, str. 22, pro předplatitele

Mně se dostalo za život mnoho krajin srdce

Vlastimil Kostkan, č. 1/2026, str. 36, pro předplatitele

Trochu osobní nekrolog

Václav Štěpánek, č. 2/2026, str. 30

Racionální a udržitelné rozhodování o využití krajiny

Ondřej Lagner, č. 2/2026, str. 9

Krajina je naše rukojmí

David Veselý, č. 1/2026, str. 52, pro předplatitele

Léčba chůzí


Pavel Klvač, č. 4/2016, s. 1

Čas plyne a cesta je naším údělem. „Úloha chodce se zdá býti snad proto tak ideální, poněvadž život prchá,“ řečeno spolu s Vítězslavem Nezvalem. Čím více se pěší chůze vytrácí z našeho každodenního života, tím víc pro nás získává sváteční přitažlivost. Přes nomádský charakter dnešního světa a jeho posedlost přemísťováním je pro nás klidné pěší putování krajinou přepychovým statkem. Vždyť jak jinak si můžeme lépe užívat luxusu volně plynoucího času, svobodného snění, inspirujícího ticha a půvabů sezonních cyklů přírody? S každým dalším krokem má pocestný blíže k cíli i sám k sobě. Jean-Jacques Rousseau o tom píše: „Nikdy jsem tolik nepřemýšlel, tolik neexistoval, tolik nežil, tolik nebyl sám sebou, smím-li to tak říct, jako na cestách, které jsem vykonal sám a pěšky.“ Chvatem čas nepřechytračíme - „Cesta je alchymickým působením času na duši“ (Jean-Christophe Rufin).

Vyšlapané cesty a stezky spoluutvářely odvěkou strukturu krajiny. Přirozeně kopírovaly její tvář. Putující měl k přírodě blízko. Asfalt takovou pokoru opustil, paměť krajiny ignoruje. Postmoderní osobnost má v sobě neklid turisty. Vyhledává exotické zážitky a dojmy stejně rychle, jako mačká spoušť svého fotoaparátu. Bez asfaltu se neobejde. Masový turista je zesvětštělým vzdáleným příbuzným poutníka. Zatímco poutníci, podle Ruperta Sheldraka, genia loci navštívených míst posilují, turisté jej vysávají. Vraťme se k poutnictví!

V polovině 20. století putovalo do Santiaga de Compostela ke třem tisícům poutníků ročně. V roce 2010 to bylo téměř tři sta tisíc. Zdá se, že v tomto nejistém, hodnotově popleteném a k žalu přírody netečném světě to táhne stále více z nás zpět k pěšímu putování a sobě samým. Chůze je lék, který nic nestojí.

Veronica jde dál. V tomto čísle, i do dalšího, již jedenatřicátého ročníku. Putujte s námi!

Pavel Klvač

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu