Čtení na tyto dny

Pocta

Byli jsme vyznamenáni.

Nu ano,
letos na jaře
dostalo se nám mimořádné výsady.
V koruně naší borovice
založil si hnízdo pár pěnkav.

Já ovíván
přelety dříve vzácnými jak šafrán
jen popelím se v poctě důvěrou,
ty co chvíli zase kladeš na ústa
prst v roli starostlivé strážkyně.

A oběma nám duše obrůstají prachovými pírky.
A oběma nám jde k duhu
tohle filigránsky něžné sousedství
v zeleném velkoměstě veškerenstva.

(Josef Suchý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Léčba chůzí


Pavel Klvač, č. 4/2016, s. 1

Čas plyne a cesta je naším údělem. „Úloha chodce se zdá býti snad proto tak ideální, poněvadž život prchá,“ řečeno spolu s Vítězslavem Nezvalem. Čím více se pěší chůze vytrácí z našeho každodenního života, tím víc pro nás získává sváteční přitažlivost. Přes nomádský charakter dnešního světa a jeho posedlost přemísťováním je pro nás klidné pěší putování krajinou přepychovým statkem. Vždyť jak jinak si můžeme lépe užívat luxusu volně plynoucího času, svobodného snění, inspirujícího ticha a půvabů sezonních cyklů přírody? S každým dalším krokem má pocestný blíže k cíli i sám k sobě. Jean-Jacques Rousseau o tom píše: „Nikdy jsem tolik nepřemýšlel, tolik neexistoval, tolik nežil, tolik nebyl sám sebou, smím-li to tak říct, jako na cestách, které jsem vykonal sám a pěšky.“ Chvatem čas nepřechytračíme - „Cesta je alchymickým působením času na duši“ (Jean-Christophe Rufin).

Vyšlapané cesty a stezky spoluutvářely odvěkou strukturu krajiny. Přirozeně kopírovaly její tvář. Putující měl k přírodě blízko. Asfalt takovou pokoru opustil, paměť krajiny ignoruje. Postmoderní osobnost má v sobě neklid turisty. Vyhledává exotické zážitky a dojmy stejně rychle, jako mačká spoušť svého fotoaparátu. Bez asfaltu se neobejde. Masový turista je zesvětštělým vzdáleným příbuzným poutníka. Zatímco poutníci, podle Ruperta Sheldraka, genia loci navštívených míst posilují, turisté jej vysávají. Vraťme se k poutnictví!

V polovině 20. století putovalo do Santiaga de Compostela ke třem tisícům poutníků ročně. V roce 2010 to bylo téměř tři sta tisíc. Zdá se, že v tomto nejistém, hodnotově popleteném a k žalu přírody netečném světě to táhne stále více z nás zpět k pěšímu putování a sobě samým. Chůze je lék, který nic nestojí.

Veronica jde dál. V tomto čísle, i do dalšího, již jedenatřicátého ročníku. Putujte s námi!

Pavel Klvač

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu